Výsledky, k nimž Stolzenberg dospěl, získal srovnáváním údajů 2867 manželských párů sledovaných v nezávislém výzkumu Národního ústavu zdraví Michiganské univerzity.
Je známo, že jsou to ženy, kdo sledují zdraví manželů,dotlačí je s potížemi k lékaři i k pečlivějšímu životnímu stylu. To ale není podle Stolzenberga to podstatné. Nejdůležitější je prý "konstruktivní sociální kontakt", který jsou ženy schopné zajistit. Pro redukci stresu není údajně nic lepšího, než popovídat si s přáteli či příbuznými.
"Rozvod je jedna z nejškodlivějších věcí, kterou pro sebe může muž učinit," vyvozuje profesor. "Většina mužů nedokáže vytvořit takové kontakty, jako ženy; ztráta sociálních příležitostí jde ruku v ruce se zhoršením zdraví, a to rychle," tvrdí.
"Každý je za svůj zdravotní stav odpovědný sám, ale myslím, že jsme dokázali, do jaké míry manželé závisí na manželkách, dojde-li na otázku zdraví," konstatuje.
Mezi nejpřekvapivější výsledky výzkumu patří vliv zaměstnanosti mužů na zdraví žen. Zatímco muž chátrá, pracuje-li manželka příliš, pro ženy platí pravý opak.
Už před tím bylo dokázáno, že zaměstnání je všeobecně prospěšné pro zdraví obou pohlaví, ale výsledek michiganské studie tuto starou známou pravdu staví skoro na hlavu. Zdravotní stav u žen se prý nemění, ať pracují na poloviční nebo plný úvazek. Oba manželé ale začnou chátrat, jakmile přijdeo práci muž.
Dosavadní studie potvrzovaly to, že nečinnost ohrožuje zdraví a představuje zdravotní riziko především pro muže. Podle Stolzenbergova výzkumu se zdravotní stav manželů zlepšil téměř univerzálně, pracovali-li muži aspoň 16 hodin týdně. Přesčasové hodiny mužů neměly žádný vliv na zdraví jejich vlastní ani manželek.
Ve všech rodinách platilo skoro beze zbytku, že péče o zdraví je "parketa" žen. Jsou to ony, kdo sledují zdravotní stav celé rodiny, a jsou to muži, kdo své zdravotní problémy podceňují stejně jako přetížení a velký stres.
