Ve skutečnosti to však s tím zákazem nebylo tak zlé, neboť použití vibrátoru bylo předmětem reklamy ve všeobecně zaměřených časopisech, přičemž reklamní slogany hlásaly, že je klíčem ke "zdraví, čilosti a kráse".
Všechna tato tvrzení jsou plodem výzkumů a soukromé sbírky Joani Blankové, zakladatelky muzea-prodejny "Good Vibrations", která posledních dvacet let věnovala zkoumání historie těchto předmětů pro potěšení.
Nemohla si pro své muzeum vybrat lepší sídlo než právě San Francisco, jelikož právě toto město během své existence skoncovalo s mnoha sexuálními tabu, například že vibrátory objevila teprve sexuální revoluce.
Jak se lze v muzeu dovědět, počátky vibrátoru spadají do roku 1869, kdy si jeden americký lékař dal patentovat vynález přístroje, který poskytoval masáže a fungoval na páru. Jeho použití však bylo striktně profesionální a recepty byly vydávány pouze ženám trpícím "hysterií", kterážto nemoc bývala spojována s dělohou. Pro vyléčení stavů úzkosti spojených s "hysterií" doporučovali lékaři "násilný paroxysmus (vyvrcholení)", známé jako orgasmus.
Autorka knihy "Technika orgasmu: Hysterie, vibrátor a sexuální uspokojení ženy" Rachel Mainesová uvádí jako rok jeho vzniku 1883, kdy se objevil první přístroj fungující na elektromechanickém základě.
Sbírka těchto pomůcek v muzeu je ale mladší, protože nejstarší exponát pochází z počátku tohoto století. Jejich tvary se ovšem liší od těch, které nabízejí dnešní sexshopy a jestliže ty dnešní se snaží vystihnout co nejvíce podobu vztyčeného mužského údu, ty tehdejší se podobaly spíše fénům, holicím strojkům nebo šlehačům.
Přesto jejich schopnosti byly velmi podobné, více se soustřeďovaly na pánevní masáž než na proniknutí, a to kvůli viktoriánské koncepci, že kde není koitus, tam není sex.
Začátkem 20.století se jejich použití stalo tak běžným jako olej z tresčích jater, jak se upozorňuje na obalu jednoho z přístrojků.
Avšak i přes jeho velmi rozšířené používání se dodržovala maximální diskrétnost. Dobrým příkladem je vzor "Coronet Beauty Patter", jen o málo delší než plnicí pero a pravděpodobně velmi oblíbený mezi členy literární skupiny "Bloomsbury", k nimž patřila i Virginia Woolfová.
I prodej těchto pomůcek byl kamuflovaný, neboť na obalu nebylo nikdy napsáno přímo, k čemu se využívá, a naznačovalo se také k použití masáží obličeje, nohou či zad, k čemuž se některé ze strojků rovněž hodily.
"Therm massage" nabízela pocit tepla, "Vibrosage" doporučovala každodenní použití, "Elizabeth Arden electric Patter" byl "ideální pro stimulaci oněch určitých míst" a "Spot reducer" poskytoval příjemné vibrace díky procesu sání, což z něj dělalo přístroj použitelný i pro muže.
Přes veškerou diskrétnost se koncem 20. let vytrácela reklama na jejich prodej ze všeobecně zaměřených časopisů, stejně jako v 50. letech "hysterie" přestala být nemocí.
To ovšem neznamená, že by zmizelo i používání vibrátorů a spolu s muzeem prodejna "Good Vibrations" nabízí v tlustém katalogu přes 160 druhů používaných sexuálních hraček, které jsou určeny k poskytování rozkoše.
Podle výzkumu časopisu Playboy 39 procent žen s vysokoškolským vzděláním někdy ve svém sexuálním životě vibrátor použilo.
Prodej vibrátorů je podle Good Vibrations zvlášť populární při loučení dívek se svobodou, spojovaném s přáním všeho nejlepšího nejen v lásce, nýbrž také v sexu, neboť když "vybouchne" všechno, vibrátor bývá považován za nejlepšího milence, protože protože nežádá nic na oplátku.
- sobota 22. května 1999
