Václav Havel, ještě jako disident, v Dálkovém výslechu přiznává: "Jak už to u mnohých smrtelníků bývá, i můj život byl provázen různými citovými vztahy a ina mém nebeském kontě je rozhodně víc než jeden hřích. Přesto jednou mou základní životní jistotou nedokázalo - aspoň zatím - nic otřást. Tou jistotou je Olga. Známe se třiatřicet let, třicet let jsme spolu, třicet let spolu prožíváme všechno možné i nemožné; i kdyby nebylo ničeho jiného, už tohle nás pochopitelně svazuje a bude zřejmě svazovat pořád..." I když po příchodu z vězení, v roce 1983, byl postaven před skutečnost, že i Olga má přítele, Jana Kašpara, jejich manželství trvalo až do Olžiny smrti.
O poslední "doutníkové" aféře prezidenta Spojených států Billa Clintona s Monikou Lewinskou ví celý svět - neboť se odehrála za hojné asistence médií. Co k ní říci? Snad jen to, že i u Clintonových zatím dopadlo také všechno "dobře" manželka Hillary odpustila Billovi jeho další zálety a po krizi se znovu postavila po jeho boku.
Příkladů nevěrných manželů a manželek je mnoho. V literatuře, v politice, v showbyznysu… Kde potom brát sílu k tomu, odolávat pokušení, když ji ani "morální autority" nemají?
Říká se, že nevěra jako taková vznikla až v křesťanství. Člověk je prý od přírody polygamní, ale křesťanství nařizovalo přísnou monogamii a nevěru označilo jako smrtelný hřích. (Etnologové k tomu připomínají: Tisíc z 1154 kultur na světě dovolovalo mnohoženství.) Ovšem už v dávné staré Indii to bylo téma - Vátsjajána Mnich o ní píše jako o možném povoleném povyražení, ale zároveň varuje, že škodí lásce ve všech podobách. Jeho verše praví: Holubic kdo chytá mnoho, neudrží vrabce v hrsti. Pachtíš-li se za cizími, tvoji ženu druhý zloupí.
Příroda nezná morálku
City jsou ryze účelové nástroje přírody k dosažení reprodukčního úspěchu neboli přenosu co největšího počtu genů do následující generace, říkají evoluční psychologové. Důkazů mají mnoho: za všechny třeba ten, že ejakulát mužů obsahuje při nevěře více spermií - jako by organismus věděl, že má vzácnou příležitost rozsít své geny zase dál. U žen bylo zase zjištěno, že nevěru páchají - bezděky, samozřejmě - nejčastěji v době ovulace.
Sexuolog Aleš Kolkářský soudí: "Láska není vyšší kulturou podmíněný cit. Stav zamilovanosti pouze chrání jednotlivce před akutní nevěrou a vede muže k péči o partnerku i o potomka. Ani toto však není jen lidská výsada. Samec orangutana také asistuje své partnerce u porodu."
Samozřejmě, i po odeznění lásky zůstává spousta důvodů, proč neopouštět partnerský vztah. Ale tyto důvody už nám nediktuje příroda. Navíc, opojné pocity zamilovanosti se mohou libovolněkrát opakovat. "Příčiny lidského chování - tedy i sexuálního - tvoří složitý systém," říká sexuoložka Bohumila Baštecká, "kromě biologických, řekněme živočišných motivů, v něm hraje roli i psychika každého jedince a normy společnosti, ve které žije."
Jenže normy společnosti jsou, jak výsledky výzkumů ukazují, dosti rozvolněné. Takže místo toho, aby stály proti přirozeným sklonům člověka, ještě je podporují. České země mají svá specifika, která se například projevují mnohem smířlivějším hodnocením nevěry.
Velký rozkvět nevěry nastal za socialismu: dvojí morálka té doby byla výbornou školou i pro nevěru v manželství. Nemožnost realizace v práci, studia, cestování - výborné podhoubí pro hledání dobrodružství v mimomanželských vztazích.
Prohlubující se ateismus věrnosti také nepřidal. Přikázání Nepožádáš manželky bližního svého! oslovuje marginální část národa. A i mezi ní se najdou četní hříšníci. Ale působí na nás i celosvětový tlak. "Tlak prostředí, ve kterém žijeme, dál oslabuje nepříliš silné přirozené sklony muže udržovat po celý život trvalý vztah k jedné ženě," říká evolucionista Emanuel Frynta.
Existuje nějaká naděje, že by nevěra přestala být masovým a společností tolerovaným jevem? V dnešní době konzumu a vzývání individuálních svobod snad jediná - že bude věrnost moderní. Jako je dnes v USA moderní nekouřit.
Jinak podvádí žena, jinak muž
Je-li muž své manželce nevěrný, říkají vědci, nemusí to ještě znamenat, že je ve vztahu nespokojený - k dobrodružství sjinou ženou je zkrátka puzen z biologických důvodů. Psycholožka Carol Rhodesová ve své studii tvrdí, že se ženy uchylují k nevěře, jsou-li nespokojené, zatímco muži rádi "zahnou", když jsou spokojeni.
"V evolučním vývoji se prosadily geny, jež vedou jejich nositele k tomu, aby ho dále šířili," soudí britský evoluční biolog Richard Daw kins. Muž to podle něj nejlépe zajišťuje tím, že své geny co nejrozmanitěji rozděluje. Tyto teorie prý podporuje také chemie. Za rozkoš jsou v mozku zodpovědné fenyletylaminy, což jsou jakési tělesné drogy působící coby vzrušivé prostředky. Ve stavu zamilovanosti je tělo produkuje nepřetržitě, avšak u mužů jejich hladina po třech až sedmi měsících klesá. "U žen úroveň těchto chemikálií zůstává vysoká, u mužů klesá ke stavu před zamilováním."
Americký endokrinolog John Money považuje za přirozené, že muž pak proto touží opět jejich produkci znásobit. Naši odborníci jsou stejného názoru: "Muži jsou od přírody více promiskuitní, biologicky je jim také dáno větší množství pohlavních buněk schopných početí nového života," říká MUDr. Luděk Daneš z pražského sexuologického ústavu. "Mohou mít hodně potomků, zatímco žena má jen omezený počet vajíček. Dítě je na ni dlouho vázáno a ona pečlivě hledá, kdo by se o ni io dítě staral. Střídání milenců ji proto tolik neláká."
Slovo k ženám nevěrných mužů (a naopak)
Moudrá žena by podle některých odborníků měla muži tolerovat, když občas pomyslí čistě ze sexuální touhy na jinou. "Lepší samozřejmě je, když se o takových spádech partnera vůbec nedozví a když po nich ani v žárlivosti nepátrá," říká sexuolog Radim Uzel. Kromě proslaveného sloganu "Zatloukat, zatloukat, zatloukat" dodejme ještě radu doktora Miroslava Plzáka pro manžele, kteří mají snahu svazek manželský ipřes druhovu nevěru neničit: "Vše, co může manželka pro manžela udělat, je distancovat se od jeho milostných avantýr a čekat.
Mohla by usilovat o takovýto postoj: "Máš, cos chtěl. To, co děláš, se mi nelíbí. Naše manželství je ti vydáno na milost a nemilost, já však ne. Když se rozhodneš od nás odejít, přežiji to a nějak se zařídím. Kdybys s námi chtěl zůstat, nesmíš mi o té druhé nic říkat a nemůžeš v tom vztahu pokračovat. Doufám, že ti časem budu schopna odpustit, ale potřebuji získat pocit, že jsi s tím skoncoval. Když budu mít pocit, že v tom pokračuješ, znechutí mne to a asi stebou nebudu dál chtít žít." Obdobná reakce se doporučuje podvedeným manželům. Zdá se, že se touto radou řídila i Hillary Clintonová a že to (prozatím) dobře dopadlo.
Typologie nevěry:
Přiznaná (V manželství s pravdou dojdeš leda k rozvodu.)
nepřiznaná (Někdy může pominout bez následků.)
Krátkodobá (Dá se nejlépe odpustit.)
dlouhodobá (Zlá, nebezpečná.)
Bederní (Bordelová - ta se týká spíš mužů.) - romantická (nevěra srdce)
Mužská (Častěji krátkodobá, může jít jen o fyzickou záležitost, manželství nemusí být překážkou.) - ženská (častěji osudová, neschopnost dvou paralelních vztahů)
Bezděčná (Ani nevím, jak se to mohlo stát.) - hojivá (Když nepochopím svou ženu sám, pochopí ji v práci někdo jiný. Když neocením svého muže, ocení jej jiná. A když si najde bokovku sebevědomý muž, není to tak nebezpečné pro manželství jako nesebevědomý - ten se snadno nechá okouzlit a manipulovat milenkou.)
Nevěra vynucená (Pořád žárlíš. Nevěříš mi. Tak to máš.)
Nevěra úniková (Já tě tak strašně miluji, nemohla bych bez tebe být, že mne taky miluješ, řekni - přílišný tlak a závislost vyvolává únikové tendence.)
Nevěra z příležitosti (služební cesta, lázně, dovolená…)
Nevěra ze sexuálního neuspokojení v rodině (U žen to většinou není sex, co chybí, ale citovost. Muž musí dát občas najevo, že svou ženu chápe a má rád - nebo si to najde jinde.)
Nevěra satyrova (Celoživotní postižení - obvykle se nezamilovává, a když, tak za týden zase do jiné. Vyžaduje to přístup jako k nemocnému.)
Nevěra bludného kruhu (První žena opuštěna pro druhou, druhá bude brzy opuštěna pro třetí, není důvod, proč by to s ní mělo dopadnout jinak.)
Pomateřský syndrom (Pozor, žena po mateřské dovolené má sníženou imunitu. Nastoupí do práce - a snadno propadá obdivu kolegy…)
Nevěra mezigenerační (Hledání tatínka a zajíčka. Mladé ženy jdou po jistotě, hledají otce, mladý muž hledá matku.)
Nevěra po česku
* Počty českých nevěrných mužů a žen jsou podstatně vyšší než v zahraničních výzkumech. Nevěru přiznaly téměř dvě třetiny ženatých mužů a téměř polovina vdaných žen, v zemích bývalé NDR 43 % mužů a 25 % žen, v USA v různých průzkumech od 11 po 37 % žen a od 24,5 po 35 % mužů)
* Nevěrní čeští muži uvedli v průměru 9,44 partnerek krom své manželky, ženy v průměru 3,97 partnerů
* Počty nevěrných mužů a žen stoupají s věkem
* Víc nevěrných patří do skupiny sexuálně traumatizovaných jedinců (zneužití v dětství)
* Menší procento mimomanželských vztahů je u lidí, kteří se hlásí ke katolické víře
* Proti nevěře má zásadní námitky 49 procent mužů a žen, v USA ji považuje za neakceptovatelnou 77 %, v Británii 80 % lidí, stejný postoj zastává také více než polovina Francouzů a rancouzek
Zdroj: Výzkum sexuálního chování obyvatel ČR v roce 1998, DEMA a Sexuologický ústav 1. LF Univerzity Karlovy
Nedělíme ženy na ctnostné a lehké
Tři otázky pro sociologa Iva Možného z Masarykovy univerzity v Brně.
* Proč je u nás tak vysoká tolerance k nevěře?
Češi jsou upřímnější. Stále přítomný vliv socialistické morálky v kombinaci s konzumací televizních Dallasů působí, že zmatený Čech neví, jestli si má ty avantýry přimyslet nebo zatajit.
* Myslíte, že lze v postojích a realitě, které se týkají manželské věrnosti a nevěry, vystopovat nějaké obecné trendy i do budoucna? Jaké?
Nevím. Třicet let jsem se snažil pochopit, co zmůže kultura s geneticky danou lidskou přirozeností ve věci tak hlubinné, jako jsou vztahy mezi ženami a muži. Jedním se nesporně člověk z přírodní říše vyděluje: umí mluvit. Takže i fabulovat, takže i lhát. Realita reprezentovaná v kultuře se mění a tempo změn stoupá: gotický akt jako by zobrazoval úplně jiného člověka než renesanční, kubistický, postmoderní…
Ale ta modelka se v průběhu staletí zas až tak moc nezměnila. Způsob, jakým člověk vypráví své příběhy, jakýsi zpětný vliv na jeho chování má, ale malý. Čtete několik tisíc let staré indické V édy a najdete se v nich. Jakási změna tu ovšem je. Posledních tisíc let se v naší kultuře rozdělovaly ženy na ctnostné a lehké, přičemž ctnostné byly ty, které dokázaly odolávat pokušením vlastního těla. Toto dělení pod vlivem způsobu, jakým vyprávíme dnes své příběhy, přestává platit. Ale jestli je to trend…
* Jaký je váš osobní postoj?
Je mi sympatická věrnost. Člověk má zakládat vztah sodhodláním, že se v něm bude chovat jako anděl; jen tak si nakonec snad bude moci říct, že přes všechny poklesky dopadl jako celkem slušný člověk. Aspiruje-li jen na to prožít vztah jako celkem slušný člověk, dopadne jako křivák.
