Musím tě svést (A naopak)

  7:49
Jan: Z MF DNES nám nabídli, abychom ten rozhovor udělali sami se sebou. Asi ho už někdo z jejich redakce s tebou dělal, takže vědí, co je to za robotu...
Ivana: To je od nich docela rozumný. Vidím, že se už tváříš, že ten rozhovor povedeš ty, ale tentokrát si to prohodíme.
Jan: Klidně.

Jan: A co že se do toho tak hrneš?

Ivana:
Nemám ráda rozhovory proto, že se mě při nich vyptávají. A navíc to nemá s rozhovorem nic společného, je to regulérní výslech. Ale to neznamená, že mě nebaví naopak otázky dávat.

Jan:
Ale oni si neobjednali u tebe rozhovor se mnou. Oni jen navrhli, a si ho uděláme sami.

Ivana:
Já vím. A ty máš hned pocit, že ty máš u nás na tyhle věci trafiku. Ale já to naopak vidím jako příležitost si to taky jednou zkusit.

Jan:
Klidně, můžeš začít.

Ivana:
Dobře, Jeníku. Tak... co bys řekl o ženách? Víš, že spousta lidí si myslí, že jsi takový macho? Nechtěl by sis to u nich opravit?

Jan:
Já? Proč já? Za to, že si to o mně myslí? To je jejich věc.

Ivana:
Ale tak řekni. Co holky? Co pro tebe v životě znamenají holky?

Jan:
To je trošku široký pojem. Holky byly třeba ty, co jsem po nich toužil. Holky ale taky byly Eliška a Kateřina, moje sestry, a pak většina těch holek, co jsem po nich netoužil, i když bylo jasný, že jsou holky.

Ivana:
Dobře, ale například teď ve fámu Musím tě svést hraješ svůdníka. To jsi předtím přece nehrál.

Jan:
To se pleteš. Hrál jsem v nějakém socialistickém realismu taky jednou svůdníka. Akorát to bylo všechno takový po sovětsku, takže jsem tu holku sváděl někde mezi zahradním harampádím, v nějaké boudě. Projevovalo se to vlastně jenom zvukem a tím, že jsem pak z té boudy vylezl s rozepnutým poklopcem.

Ivana:
Prosím tě tomu ty říkáš role svůdníka?

Jan:
To byl standardní socialistický svůdník. Za komunismu se ve filmu vůbec často dávalo najevo, že k sexu patří poklopec. A taky tam někde zhruba sex ve filmu končil. Protože nebylo nikde od Marxe ani Lenina vědecky potvrzený, jak to je dál.

Ivana:
Tak vidíš, že to nebyla role pravého svůdníka. Tu jsi dostal až teď. Bylo to pro tebe těžké hrát takovou roli? Zvlášť když jsi měl svádět mě?

Jan:
Strašně přitom záleží na partnerce.

Ivana:
To mně povídej, já se toho něco nahrála. Dobře vím, že alfa omega je, co máš přitom za partnera!

Jan:
Tys hrála svůdnice?

Recenze na film Musím tě svést

Ivana: Svůdnice, ale i ty sváděné.

Jan:
Sváděné, to je daleko snazší. Ale když se nad tím zamyslím, tím nešťastným obsazením, že jsem to hrál s tebou, jsem vlastně o podstatu té role přišel.

Ivana:
Zamyslel ses vůbec nad tím, že ti takovou roli dala režisérka Andrea Sedláčková jen proto, že je moje kamarádka?

Jan:
Myslíš, že ona ví, že to s tebou jen tak někdo hrát nechce?

Ivana:
Ty popleto! Myslím ale, že jsem ti to naopak hodně usnadnila. Stačilo, že ses postavil před kameru, a ty opravdový city, z tebe jen vyhřezly. Takže žádné hraní.

Jan:
No, naopak, malinko jsem je dokonce musel krotit, takže to vyžadovalo obrovskou hereckou kázeň, aby to nebylo nedůvěryhodně přehnaný. Gidi by tomu ani nevěřili.

--- Krasavce jsem nikdy nepotkala ---
Ivana:
Tak k těm holkám. Sváděl jsi je?

Jan:
Na co se to ptáš? Přece kdybych je nesváděl, tak bych nebyl normální.

Ivana:
A šlo ti to ?

Jan:
Budeme-li to měřit mírou mých představ, tak vůbec ne.

Ivana:
To se ti jich tolik líbilo?

Jan:
Nevím, jak to mají holky, ale klukovi se za celý život líbí nekonečné množství holek. A skoro po stejném počtu zatouží. Někdy jen na chvilku, skoro vždy bolestně, protože tuší, že se jen minou. Holky tohle nemají?

Ivana:
Já patřím k holkám, co po holkách netouží.

Jan:
Ale když jsi náhodou viděla krásného kluka, nebylo ti líto, že už ho neuvidíš? Tedy kromě mě, kde jsi měla z pekla štěstí a vyšlo ti to se vším všudy.

Ivana:
Ne.

Jan:
Dobře, tak jinak. Jak to tedy je, když potkáš třeba pěkného kluka, samozřejmě myslím přiměřeně starého, takže jde vlastně o sympaťáka těsně před penzí, co tě napadne?

Ivana:
Já když jdu po ulici, tak se po klukovi neotočím.

Jan:
Ježíšmarjá, ještě aby ses otáčela! Na to jsem se neptal.

Ivana:
Když, tak se otočím po holce, když se mi zdá pěkná.

Jan:
Ale já myslím, když jsi byla malá holka a líbit se ti nějaký kluk...

Ivana:
Ale mně se nikdy nelíbil kluk jen tak na pohled, abych se do něj zamilovala.

Jan:
Jako že by sis řekla: To je krasavec. To se ti nikdy nestalo?

Ivana:
Ne, nikdy!

Jan:
Ani se mnou jsi to neměla?

Ivana:
No to už vůbec ne! Ty jsi byl výrazný zástupce kolotočářů.

Jan:
To jsi asi měla v životě štěstí, že jsi padla na nějaký výrazně kultivovaný světský... Tak ještě jednou: dejme tomu, když jsi byla puberťačka a nějaký kluk se ti líbil, co jsi dělala?

Ivana:
Všechno pro to, abych náhodou nebyla vedle něj. A když mě nedopatřením oslovil, byla jsem ohromně protivná. Dělala jsem prostě všechno pro to, aby si nemyslel, že jsem do něj nějak zakoukaná.

Jan:
A jak na to reagovali ti kluci?

Ivana:
Celkem ochotně mně dali pokoj.

Jan:
Tys neměla žádnou dětskou lásku?

Ivana:
Měla. V první třídě. Radka Vašíčka. Bydlel naproti přes chodbu v paneláku ajá jsem si k němu chodila hrát. A vždycky když jsem od něj šla zpátky domů, tak jsme si na stejném místě v předsíni u kuchyně dali pusu. Jednou jsem od něj odcházela a na tomhle místě jsem čekala, abychom se tedy zase rozloučili, ale Radek nešel. Zavolala jsem na něj, že už jdu domů, aby se šel rozloučit. A on na mě zavolal: Já už ti pusu nedám! Jsi větší než já, už s tebou chodit nebudu! A tak moje první láska taky skončila.

Jan:
Doslova jsi z ní vyrostla A po něm jsem už byl já?

Ivana:
Jistě. Kromě deseti let s Karlem Rodenem jsi hned pak byl ty.

Jan:
A chodila jsi s někým, kdo byl menší než ty?

Ivana:
Chodila.

Jan:
A jak to snášeli ti chlapi?

Ivana:
Výborně. To by se jinak myslím projevilo tím, že by se mnou nechodili! Co to je za nesmyslnou otázku?

--- Zdrhnu jako zajíc ---
Jan:
Kdo k vám do rodiny přinesl ty výšky?

Ivana:
Otec má dva metry, takže mám mírné podezření na něj.

Jan:
Ježíšmarjá, a co budeme dělat s našim Jáchymem, jestli takhle poroste?

Ivana:
S ním nic dělat nebudeme. Tebe dáme někam do garsonky a my si už nějak poradíme. Všimni si, že už zase bys ten rozhovor chtěl vést ty. Takže zpátky: když jsi vyrůstal taky mezi sestrami, tak ses jich mohl na spoustu věcí zeptat, ne?

Jan:
Mohl. Ale mladší, Kateřina, byla vždycky na daleko vyšší úrovni než já. Když já honil mechanický traktor po pokoji, ona si četla Stříbrný vítr. A to byla o tři roky mladší. Starší Eliška byla zase o tolik starší, že se většině mých otázek smála. Ale obě sestry byly atraktivní, takže jsem měl příležitost pozorovat ty škemrající chlapíky. Někdy jsme jich mívali plnou předsíň. Mručeli, žadonili... zanechávali květiny, bonboniéry a pak zcela bez vlastní identity odkráčeli.

Ivana:
Na co ses tedy spoléhal, když se ti holka líbila a toužil jsi po ní?

Jan:
Pokud došlo ke zkratu, že jsem se do ní zamiloval, spoléhal jsem jen na to, že to snad přežiju. Bylo mně celkem všechno jedno.

Ivana:
Takový to bylo i se mnou?

Jan:
Přivři prosím tě ty dveře, tady šíleně táhne.

Ivana:
Sváděla tě někdy nějaká holka?

Jan:
Čemu říkáš sváděla?

Ivana:
No právě! Ptám se, co si pod tím představuješ ty?

Jan:
Jedna mě sváděla tak, že jsem se jí bál.

Ivana:
To byla tak agresivní?

Jan:
Ne, ale dělala to tak neohrabaně, že to bylo nesnesitelný. To bylo na jízdárně a ona vždy, když jsem přicházel, tak už dálky dělala, že se protahuje. Měl zřejmě pocit, že působí vábivě a vyzývavě.

Ivana:
Kdyby se ti líbila, tak by se ti to zdálo půvabný, ne?

Jan:
V tom byl asi ten problém.

Ivana:
A jak jsi jí naznačil, že z toho nic nebude?

Jan:
To se chovám vždy standardně jako zajíc. Zdrhnu.

Ivana:
A to jenom tahle jedna tě sváděla?

Jan:
To nevím přesně, ale rozhodně většina z těch, co měly tendenci mě svádět, mě ohromně pobouřila už jenom vědomím, že dospěla k iluzi, že bychom právě my dva měli být spolu.

Ivana:
A co je pro tebe zajímavější, když jsi dobýván, nebo když dobýváš?

Jan:
To nevím. Ale jednoznačně namáhavější je dobývat. Ideální stav je ovšem dobývat a být současně dobýván.

Ivana:
No počkej, já jsem tě nedobývala ani náhodou!

Jan:
To nevíš. Hodně toho třeba děláš podvědomě...

Ivana:
Co to meleš, vždyť sám nejlíp víš, že jsem tě vůbec nedobývala! Ale jako muž asi radši dobýváš, ne?

Jan:
To bych ani neřekl. Ale určitě horší je, když tě dobývá žena, která se ti nelíbí. To je pak na úrovni berňáku nebo exekuce...

Ivana:
Pokoušel ses někdy o holku a nemělo to odezvu?

Jan:
Většinou. Dokonce podle vlastních zkušeností bych řekl, že existuje v životě období, kdy člověk pořád dobývá a nic z toho není.
Ivana: A pak se to obrátí?

Jan:
A už je to pořád obráceně. Navíc já zápasil v komunismu s tím hnusným předsudkem, že nejsem hezkej.

Ivana:
Ale ty jseš krásnej, Jeníčku, a víš, že jsem kdykoli připravená ti to říct.

Jan:
Vždycky jsem si na tobě cenil, že jsi vkusná a objektivní. Ale v komunismu to a bylo všechno jinak. Já na ten režim doplácel, i pokud šlo o holky.

Ivana:
Přitom když se dívám na staré fotky, tak tys byl hezkej kluk.

Jan:
Ale tak silnej byl ten totalitní systém, že devastoval holkám vkus...

Ivana:
Tvé bývalé ženě Janě ho nezdevastoval.

Jan:
Protože je výtvarnice s velmi vytříbeným vkusem. Objevila v rumišti drahokam. Ale jinak holky obecně naletěly těm modelům, které jim předkládaly v časopisech. Tam byl v té době hlavně Stalin, Lenin, a pak vždycky nějaký chlapec, co měl budovatelský kukuč. Je logický, že já se neprosadil. Ale myslím, že bys měla ještě stručně říct, jaký štěstí pro tebe bylo, že sis mileneckou roli mohla zahrát konečně se mnou.

Ivana:
Já jsem především vděčná, že jsme ještě odhalily některé tvoje milenecké slabiny. Ale neboj, to dáme rychle do pořádku. Ale ještě k těm holkám...

Jan:
Co s tím pořád máš? Holky jsou přece i babičky. Ale jsou to už starší holky. Často, když se na ně dívám, tak mi hlavou proletí právě to slovo: holky... Ale už jsou starší.

Ivana:
Ale tvé mamince zůstalo podle mě z holky hodně.

Jan:
To ano. Jednak je to výhoda těch žen, co mají drobnější postavu. Ivanko, to si všimni: drobnější mají větší šanci vypadat dlouho mladě.

Ivana:
Prosím tě, jak jsi na to přišel?

Jan:
Tak se pozorně dívej. Možná je to tím, že jako malé jsou blíž panenkám...

Ivana:
Výborný, takže ty se tady budeš tel rozbředávat nad malinkýma, když trend ve světě je zásadně a jednoznačně: vysoká.

Jan:
Ale znáš to, když se vysoká přemnoží, trend se obrátí. Jako v lese...

Ivana:
Vnímal jsi maminku jako ženu?

Jan:
Rozhodně. Ty jsi měla dojem, že bych ji vnímal jako strýce, nebo co? Nejen jako ženu. Jako nejkrásnější ženu. A máma je a zůstane vždycky něčím nejkrásnější. A dodnes si pamatuji, jak mě škrábala na chodidlech, když mi měřila teplotu, jak mi zpívala u postele...

Ivana:
Myslíš, že si vybíráš ženy podle své maminky?

Jan:
Rozhodně. Sice nechápu proč, ale vybírám si pravý opak. Ženy, které se rozhodně nehodlají obětovat domácnosti... No co bych ti, Ivanko, vyprávěl.

Ivana:
Myslíš, že si víc ty zasloužíš mě, nebo já tebe?

Jan:
Naštěstí se partneři nefasují za zásluhy. To by ses mě třeba nikdy nedočkala. Kdo se s kým potká, je jen věc osudu. A když se nám to přihodilo, jsme si souzeni. Jestli na tom někdo z nás "vydělává", je nejen otázka, ale navíc bezpředmětná. A co ty Ivanko, co bys řekla o mužích? Co kluci v tvém životě.

Ivana:
To zase až příště. Až povedeš rozhovor ty.
***

Ivana Chýlková
Narodila se v roce 1963 u Praze, mládí pražila ve Frýdku-Místku. Absolvovala ostravskou konzervatoř a pražskou DAMU. Jejími spolužáky byli například Karel Roden, Eva Holubová, Jitka Asterová, Veronika Žilková či Vilma Cibulková. Ještě na studiích si odbyla svůj filmový debut ve filmu Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne. Krátkou dobu zpívala s kapelou Žentour a hostovala také v Divadle Sklep. Od roku 1988 byla v angažmá Činoherního studia v Ústí nad Labem. V letech 1991 až 1993 hrála v pražském Divadle Na zábradlí, od roku 1993 je členkou pražského Činoherního klubu. Natočila několik filmů i televizních inscenací. Za roli ve filmu Díky za každé nové ráno dostala Českého Iva a za ztvárnění hlavní hrdinky v seriálu Přítelkyně z domu smutku získala i zlatou palmu v Cannes. Žije s hercem a moderátorem Janem Krausem, v srpnu 1998 se jim narodil syn Jáchym.

Jan Kraus
Narodil se v roce 1953 v Praze, v rodině publicisty Otty Krause. Vyrůstal se čtyřmi sourozenci, všichni emigrovali. S herectvím začal v šesti letech. Hrál například ve filmech Spalovač mrtvol, Dívka na koštěti, Martin a devět bláznů, Jak se budí princezny. Hostoval také v několika divadlech. Po listopadu 1989 podnikal, měl konzultační kancelář v oboru reklamy, veletrhů a marketingu. Jako moderátor se objevoval v televizi Prima a později pak v České televizi. Z manželství s herečkou a výtvarnicí Janou Krausovou má syny Davida a Adama. Nyní žije s Ivanou Chýlkovou.

Ivana Chýlková se synem Jáchymem.

Ivana Chýlková se synem Jáchymem.

Fotografie z filmu Musím tě svést.

Fotografie z filmu Musím tě svést.

Fotografie z filmu Musím tě svést.

Autor:
  • Nejčtenější

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

22. března 2024  19:07,  aktualizováno  20:05

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

24. března 2024

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

26. března 2024  15:14

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila....

Budu upřímná, jedno dítě mi stačí, přiznává Patricie Pagáčová

22. března 2024

Moderuje jenom výjimečně. Patricie Pagáčová se cítí být především herečkou. I když na velkou roli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konec konspirací. Diagnóza princezny Kate přepisuje příběh uplynulých týdnů

23. března 2024  17:15

V královské rodině představuje Kate (42) závan svěžesti. Z lavičky v rozkvetlé zahradě vyslala...

Kristen Stewartová a její snoubenka si před svatbou nechaly zmrazit vajíčka

28. března 2024  9:12

Herečka Kristen Stewartová (33) prozradila, že si se snoubenkou Dylan Meyerovou (37) nechaly...

Herci za katedrou: Profesor Hrbolek, fyzikářka a nechybí ani Igor Hnízdo

28. března 2024

Některé jsme milovali, další nám lezli na nervy. Každý z nás měl oblíbené i neoblíbené filmové a...

Labilní Hajská i prvňáček Oliva. Seriálu My všichni školou povinní je 40 let

28. března 2024

Nesmrtelný, kultovní, herecky nabitý a znamenitě napsaný. V My všichni školou povinní si najdou své...

Životních křižovatek je v mém životě spousta, říká herečka Zuzana Kajnarová

28. března 2024

Premium Pro svou práci potřebuje Zuzana Kajnarová nové impulzy, a i proto nezůstává v televizních...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...