"Uvědomuju si, že sláva je pomíjivá a v sobotu začíná druhá řada. Za pár týdnů začnou z vily vycházet další VyVolení a my to budeme mít s uplatněním horší, proto myslím na zadní vrátka," říká Monika.
Příští týden se jde ukázat potenciálnímu zaměstnavateli, že na tu práci opravdu má. "Je to něco, co mě baví. Budu v kontaktu s lidmi. Tuhle práci jsem chtěla vždycky dělat," usmívá se neVyVolená.
S majitelem restaurace je již nyní domluvena na pohyblivé pracovní době. „Mám nasmlouvané akce, na které musím jet, ale práce servírky bude klasická - krátký dlouhý týden, tak se to vždycky nějak zvládne. Dny, kdy budu chybět, si napracuju," prozrazuje Monika.
První dny určitě nebudou žádnou procházkou růžovým sadem. Už si začíná dělat zásoby ledu, aby si mohla po náročném dni v restauraci zchladit nohy. To ji ale neodrazuje a je odhodlaná tuto práci získat.
To, čeho se bojí nejvíc, je noční můrou každého číšníka nebo servírky. "Mám strach, abych někoho nepolila, nebo někomu nevysypala jídlo do klína. Ve filmu to vypadá vtipně, ale nechtěla bych to zažít v reálu," strachuje se drobná blondýnka.
Když všechno dobře dopadne, tak vás od března Monika obslouží. Pokud ne, třeba bude moct zkusit štěstí v Café baru Vila dalšího neVyVoleného Rosti Alky, který mu v Šumperku pomáhala slavnostně otevřít.
