Leová: Vietnamskou svatbu nechci, trvá týden a přijde celá vesnice

  • 6
Miss a moderátorka Monika Leová (24) se v lednu v Austrálii zasnoubila. Prozradila, že i když je napůl Vietnamka, chce veselku v českém duchu.

Jak vypadaly vaše zásnuby u protinožců?
Byla jsem s přítelem na dovolené v Austrálii a on si naše zasnoubení nechal na poslední den před naším návratem domů. Tajně jsem celou dobu doufala, že to udělá, ale čím víc se naše dovolená chýlila ke konci, tím jsem byla nervóznější. Nakonec mi prozradil, že to ani neplánoval, bylo to od něj hodně spontánní. Prstýnek koupil až tam. Procházeli jsme se po pobřeží společně s mou sestrou a jejím partnerem. Během procházky jsme se od nich maličko vzdálili. Po cestě zpět z útesu mě čekaly svíčky a nápis MARRY ME. Martin si klekl a já byla úplně mimo, ani si nepamatuji, co všechno mi říkal. Hlavní je, že jsem řekla “ano“.

Jakou svatbu plánujete? A kdy bude?
Jednoznačně plánuji romantickou svatbu, která však nebude ani na zámku, ani v kostele. Líbila by se mi v přírodě, třeba na louce. Taková zahradní party s lidmi, na kterých nám záleží. I když jsem napůl Vietnamka, chci svatbu bez exotiky, spíš v českém duchu. Určitě svatba nebude do roka a do dne. Letos to nestihneme vše nachystat, takže se bude konat příští léto.

To nebudou ani žádné vietnamské zvyky?
Já jsem byla na vietnamské svatbě jen jednou a trvalo to snad týden. Byla na ní celá vesnice, protože Vietnamci opravdu svatbu považují za něco posvátného. Já chci na svatbě skromnost, stačí mi, aby na svatbě byl především můj budoucí manžel.

Budete plánovat rozlučku se svobodou nebo je předem zakázaná?
Myslíte tím třeba, že by se měl konat pro mého budoucího manžela striptýz? My s tímhle problém nemáme. Vzájemně si věříme. Ať si rozlučku užije, hlavně o jejím průběhu pak nechci vědět. Platí, že co oči nevidí, to srdce nebolí.

Vy si plánujete užít svou rozlučku?
Já doufám, že mě moje spolubydlící a kamarádky unesou a pojedeme někam daleko. Třeba do Londýna, Barcelony, Budapešti nebo tak. Taková rozlučka by se mi moc líbila. Tu bych si určitě dokázala skvěle užít.

Mluvíte o spolubydlících. Pořád bydlíte na kolejích? Stíháte vůbec práci a studium?
Bydlím na vysokoškolských kolejích a je mi tam dobře. Dopoledne jdu do školy, odpoledne do práce a ještě někdy po práci letím na přednášky. Je to někdy hodně náročné. Stává se mi, že se hodiny ve škole kříží s prací a nestíhám se učit. Bohužel dálkově toto studium nelze dělat. Ale naštěstí mám skvělé profesory a ti se mi téměř vždy snaží vyjít vstříc. Navíc jsem se zakousla a chci to studium dodělat.

Po svatbě plánujete i rodinu?
Dítě určitě chci do sedmadvaceti, osmadvaceti, takže uvidíme. Teď aktuálně řešíme hypotéku kvůli bydlení. Momentálně je to náš největší společný krok.

Po matce jste Češka. Zdědila jste něco po svém vietnamském otci?
Určitě mám po svém tátovi pracovitost. Od rána do večera jsem v zápřahu a za to mu opravdu moc děkuji. Tady ty geny určitě mám a určitě hned tak v pracovitosti nepolevím.

Mluví váš otec česky, nebo jen vietnamsky?
Abych řekla pravdu, na to, že v Čechách žije táta už osmadvacet let, je to s jeho češtinou dost slabé. Když se ho zeptáte, jak se má, odpoví: „Dobrý, dobrý.“ Nebo se ho zeptáte na práci, tak zase odpoví: „Dobrý, dobrý“.

Díky moderování zpráv jste na obrazovce. Máte osobně pocit, že Češi nejsou moc tolerantní vůči menšinám?
Řekla bych, že je to čím dál lepší. Pamatuji si, když jsem se před lety umístila v České Miss, některé komentáře na sociálních sítích byly vážně hodně zlé. Někdy si říkám, kde se taková zlost v lidech bere. Ale nakonec nad tím prostě musíte mávnout rukou. Nic s tím neudělám, pokud se sami lidé nezmění.

Co děláte, když nemusíte pracovat a ani se učit?
Mám ráda auta, motorky, komiksy, windsurfing a snowboarding. Od dvanácti let tancuji a dělám choreografku taneční skupiny. Tanec zbožňuji a daří se nám i na soutěžích. Je to příjemný relax a pěkný koníček.

Postavu si tedy udržujete tancem a sportem, nebo držíte diety?
Já jím všechno. Tedy kromě hub. Ty opravdu nemusím. Spíš se snažím v jídle omezovat. Pravdou je, že rohlík si nedám, to radši sáhnu po celozrnném pečivu, ale nic nevynechávám. Spíše jím vše s mírou. Osobně nejsem příliš velká kuchařka, takže jím, co mi někdo uvaří. Třeba můj tatínek je vášnivý kuchař. Já zvládám ty základní věci, jako je uvařit rýži nebo nudle, připravím maso, závitky. Něco takového dám.

,