* Pro mnoho lidí jeden den volna navíc, pro děti ve škole pět dní prázdnin. K tomu nanejvýš barvení vajíček, pomlázka, mazanec.
Pro věřící lidi velká oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista. »Pro křesťany je vrcholem života mše svatá, která se koná v noci z Bílé soboty na V elkou neděli. Nazývá se proto matka mší,« říká Jan Balík, farář kostela svatého Jakuba v Praze- K unraticích a kněz arcidiecézního centra mládeže Nazaret.
* Jak vnímáte tento čas vy jako kněz?
Ještě trochu jinak. Týden od Květné neděle do Pondělí velikonočního je pro mne naplněn meditací, soustředěním, modlitbou a taky zvláštními obřady v kostele. Jsou pro mne navíc zvláštní tím, že žiji v domě mládeže Nazaret a každým rokem tu prožíváme velikou slavnost - o vigilii se nechávají v kostele pokřtít dospělí mladí lidé.
* Komunisté se snažili křesťanský význam Velikonoc potlačit. Vše se odehrávalo ve znamení lidových zvyků. Dnes se tedy lidé vracejí k původním tradicím?
Lidé věřící a hledající se o Velikonocích tajně shromažďovali i za komunismu. Jako chlapec jsem také jezdil do hor,kde jsme je slavili nádherným způsobem. Je však pravda, že před druhým vatikánským koncilem a před druhou světovou válkou měly úplně jinou podobu. Až tak od roku 1970 mají daleko větší význam než dřív, dnes se je snažíme prožívat podobně jako první křesťané. Mnoho starých lidí se diví, co se to v kostele děje,protože to nikdy nezažili. A mladí lidé,kteří jsou vystaveni velkému vypětí a pracovnímu vytížení, využívají možnosti, kterou jim V elikonoce dávají: ztišení, klid, modlitbu a meditaci.
* Ale také na ně víc a víc útočí nástrahy konzumního světa. Myslíte,že se dnes najde člověk, který třeba dodrží čtyřicetidenní velikonoční půst?
Obraťte se a věřte evangeliu slyšíme na začátku postu. Tedy nejsme ani tak vyzývání k půstu od jídla, ale k tomu, abychom se během těchto čtyřiceti dnů pravdivěji podívali na svůj život. Nemáme však být ze svých nedostatků skleslí a zamindrákovaní, máme se s Boží pomocí snažit udělat něco pozitivního. Pro mladé lidi to znamená třeba nedívat se tolik na televizi, omezit hry na počítači, dělat něco pro druhé, všimnout si nemocných, urovnat vztah, odpustit a poprosit za odpuštění.
* Občanská společnost zdůrazňuje svobodu jednotlivce, círk ev však po člověku žádá sebekázeň, odpovědnost. Může vůbec touto nabídkou moderního člověka zaujmout?
Zůstanu u mladých lidí: m yslím, že církev u nich má velkou šanci. Projevují totiž čím dál větší touhu po duchovních hodnotách. A křesťanství není v první řadě náboženství odříkání a sebezáporu. Naopak, když člověk dobře využije svou svobodu, ví, že je užitečný a že jeho život má svou hodnotu, naplňuje jej to vnitřně velkou radostí. Samozřejmě k tomu musí mít morální sílu, nemůže se mu to povést bez určité sebekázně.
Pro věřící lidi velká oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista. »Pro křesťany je vrcholem života mše svatá, která se koná v noci z Bílé soboty na V elkou neděli. Nazývá se proto matka mší,« říká Jan Balík, farář kostela svatého Jakuba v Praze- K unraticích a kněz arcidiecézního centra mládeže Nazaret.
* Jak vnímáte tento čas vy jako kněz?
Ještě trochu jinak. Týden od Květné neděle do Pondělí velikonočního je pro mne naplněn meditací, soustředěním, modlitbou a taky zvláštními obřady v kostele. Jsou pro mne navíc zvláštní tím, že žiji v domě mládeže Nazaret a každým rokem tu prožíváme velikou slavnost - o vigilii se nechávají v kostele pokřtít dospělí mladí lidé.
* Komunisté se snažili křesťanský význam Velikonoc potlačit. Vše se odehrávalo ve znamení lidových zvyků. Dnes se tedy lidé vracejí k původním tradicím?
Lidé věřící a hledající se o Velikonocích tajně shromažďovali i za komunismu. Jako chlapec jsem také jezdil do hor,kde jsme je slavili nádherným způsobem. Je však pravda, že před druhým vatikánským koncilem a před druhou světovou válkou měly úplně jinou podobu. Až tak od roku 1970 mají daleko větší význam než dřív, dnes se je snažíme prožívat podobně jako první křesťané. Mnoho starých lidí se diví, co se to v kostele děje,protože to nikdy nezažili. A mladí lidé,kteří jsou vystaveni velkému vypětí a pracovnímu vytížení, využívají možnosti, kterou jim V elikonoce dávají: ztišení, klid, modlitbu a meditaci.
* Ale také na ně víc a víc útočí nástrahy konzumního světa. Myslíte,že se dnes najde člověk, který třeba dodrží čtyřicetidenní velikonoční půst?
Obraťte se a věřte evangeliu slyšíme na začátku postu. Tedy nejsme ani tak vyzývání k půstu od jídla, ale k tomu, abychom se během těchto čtyřiceti dnů pravdivěji podívali na svůj život. Nemáme však být ze svých nedostatků skleslí a zamindrákovaní, máme se s Boží pomocí snažit udělat něco pozitivního. Pro mladé lidi to znamená třeba nedívat se tolik na televizi, omezit hry na počítači, dělat něco pro druhé, všimnout si nemocných, urovnat vztah, odpustit a poprosit za odpuštění.
* Občanská společnost zdůrazňuje svobodu jednotlivce, círk ev však po člověku žádá sebekázeň, odpovědnost. Může vůbec touto nabídkou moderního člověka zaujmout?
Zůstanu u mladých lidí: m yslím, že církev u nich má velkou šanci. Projevují totiž čím dál větší touhu po duchovních hodnotách. A křesťanství není v první řadě náboženství odříkání a sebezáporu. Naopak, když člověk dobře využije svou svobodu, ví, že je užitečný a že jeho život má svou hodnotu, naplňuje jej to vnitřně velkou radostí. Samozřejmě k tomu musí mít morální sílu, nemůže se mu to povést bez určité sebekázně.
