"Největší strach jsem měl opravdu o děti. Byla to zásadní otázka a musím říci, že s holkama jsem o tom mluvil dlouho, a kdyby řekly, abych to nedělal, že se bojí střetu se spolužáky či jinými lidmi, tak bych to neudělal," svěřil se Jan Musil.
"Obával jsem se, že se děti po mém veřejném přiznání k jiné orientaci mohou stát terčem posměchu. Ale protože holky řekly, abych do toho klidně šel, že naši známí to stejně všichni vědí a nevadí jim to, posvětily mé rozhodnutí, udělal jsem to. Byl to i hlavní důvod, proč jsem svou orientaci tak dlouho tajil. My dospělí si v tom už pořádek dovedeme udělat, ale, přiznejme si, děti dovedou být přirozeně zlé, jednostranné, přímočaré a dokážou vytvořit situace, které by mé dcery mohly hodně bolet. Druhá dimenze, ze které jsem měl obavu, jsou učitelé. Ne každý přemýšlí moderním způsobem. Zkrátka jsme čekali, až holky budou trošku větší."
 |
