Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Mnoho životů Pavla Kohouta

  9:50aktualizováno  9:50
Je obdivován, čten, respektován, pohrdán, nesnášen. Když se Pavel Kosatík rozhodl napsat jeho biografii a po dlouhém pobytu v archivech se vynořil na vzduch, nazval knihu Fenomén Kohout. A soudě dle jeho zmínek v rozhovorech, vymaňuje se z Kohoutova magnetického pole doteď. Který z těchto lidí podle vás nejvíc prospěl České republice?

A pracují v něm pochyby, zda při psaní postupoval správně. Kosatíkova práce Kohouta inspirovala k sepsání třetího "memoárrománu", takže k prózám Kde je zakopán pes a Z deníku kontrarevolucionáře přibude kniha, jež vzniká pod názvem Můj pravděpodobný život.

Fenomén Kohout prý spisovatele upozornil "na další bílá místa ve vlastní biografii. Nejde o polemiku - tou může být snad jen zásadní spor o smysl takzvaného pražského jara 1968 - ale o prosté dodatky jako součást osobní polemiky se sebou samým."

Proč však vůbec Pavel Kohout a GEN? Jeho život a dílo jsou symptomatické a reprezentativní pro nezanedbatelnou část české společnosti druhé poloviny 20. století. Co si mnozí mysleli, říkali nebo dělali jen tak trochu či naoko, on činil velmi zvučně.

Nemá-li být GEN kamenným piedestalem, nýbrž nepatrně i úvahou, kdo a proč do elity náleží, Kohout by zde neměl chybět - jako hraniční osobnost. Když loni z rukou německého velvyslance převzal Velký kříž za zásluhy Spolkové republiky Německo, poznamenal: "Na otázku, proč dostávám státní ceny a vyznamenání jen v zahraničí, mám pro sebe jasnou odpověď: protože mě tam poznali až v lepší polovině mého života." Víra Mnohokrát svou mladickou víru v komunismus vysvětloval, naposledy tento měsíc při besedě s několika málo desítkami čtenářů v pražském knižním paláci Luxor. "Otec uměl čtyři jazyky, ale nemohl za první republiky sehnat práci," řekl publiku.

Pak sdělil důvod druhý, v podstatě to, co napsal letos, když kritizoval vojáky v Kuvajtu, kteří neunesli napjatý stav před válkou a vrátili se domů: "Stojím, desetiletý, v říjnu 1938 vedle svého otce na Vítězném náměstí v Praze před budovou generálního štábu a kolem mne pláčou tisíce mužů. To se ti, kteří ještě včera skandovali před parlamentem zoufalé přání daňových poplatníků Československé republiky - 'Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!' - právě dozvěděli, že jim jejich prezident a vláda na nátlak nejvěrnějších spojenců zakazují bránit se proti Hitlerově agresi."

A v příspěvku, který Kohout nedávno sepsal pro týdeník Reflex u příležitosti 50. výročí Stalinovy smrti, snesl ještě jeden důvod: "Emocí nabití puberťáci jako já, co po sedmi letech vylezli z krvavého tunelu války do míru, který 9. května 1945 voněl šeříkem a naftou sovětských tanků, letěli houfně k jejich vojevůdci Stalinovi jako mouchy ke světlu."

Estráda
Nástup měl raketový. Nastat mohl jen v letech poválečných a stalinistických. V roce 1947 začal studovat na Filozofické fakultě UK (nedokončil ji), souběžně nastoupil do mládežnické redakce Čs. rozhlasu, v roce 1949 odjel jako kulturní přidělenec na velvyslanectví v Moskvě, do roku 1952 vedl Soubor Julia Fučíka, roku 1951 se stal šéfredaktorem časopisu Dikobraz. Cestoval. A psal a psal a psal.

Básník a kritik Antonín Brousek zakončil obsáhlý doslov antologie Podivuhodní kouzelníci čili Čítanky českého stalinismu v řeči vázané z let 1945-55, již připravil v exilu, právě hodnocením Kohoutovy tvorby. Ta se dle Brouska stala "synonymem pro papoezii 50. let.  Jistě právě potud, že Kohoutova extenzivní (a začasté i monstrózní) básnická produkce nalezla tehdy přinejmenším u vrstevníků přímo masovou odezvu, by vynesla mu exkluzivní postavení absolutní estrádní hvězdy.

Na druhé straně však nelze přehlédnout, že ve srovnání s běžnou básnickou produkcí let 50. vykazuje Kohout i nesporné klady: především formální kvality, působivý operetně-revuální šarm, ležérně-elegantní elokvenci (výřečnost - pozn. red.), opírající se o značnou veršovou kulturu, technickou zručnost a elastičnost.

Navíc pak: třebaže Kohout nepřestává své početné publikum krmit lehce stravitelnou nastavovanou kaší propagandy, je jeho veršům cizí jakákoli militance, neřkuli krvežíznivost, ba je v nich reflektováno i leccos osobního, autenticky zažitého. 'Stalinismus s lidskou tváří'," napsal kritik. Brouskovu charakteristiku lze v lecčems vztáhnout i na pozdější Kohoutovu tvorbu, neboť názory on změnil radikálně, ale daru zručnosti, elegance, dramatičnosti a smyslu pro žádanou aktuálnost využíval bez ustání.

Vzpoura
Těžko se mu dostat pod kůži. Je to muž akce a rétorických figur. Jen co se zdá, že mu už už rozumíme, uhne, překvapí, zaskočí. Nad Kosatíkovým Fenoménem Kohout čtenář při líčení protagonistova osobního i společenského chování zůstává tu v údivu, tu v obdivu.

Dnes, kdy je z něho distingovaný pán vizáže zasloužilého diplomata, už můžeme pouze tušit, jaká obrovská energie musela jej hnát, když byl na vrcholu sil: ať to bylo v 60. letech, kdy se rázně rozcházel se stalinismem, v následující dekádě, kdy se osobní vzpourou postavil Husákovu režimu, který se jej zbavil tak, že jemu i manželce v roce 1979 vydal povolení pracovat ve Vídni, ale nevpustil je do vlasti a přišli o občanství.

Pavel Kohout a jeho (třetí) manželka, spisovatelka Jelena Mašínová, se v západní Evropě neztratili. Jen na okraj: jednu jejich společnou práci, adaptaci Kohoutova románu Hodina tance a lásky, vysílala tento měsíc Česká televize.

A mezi vším tím činěním psal a psal a psal. Ještě v 50. letech poezii opustil ve prospěch dramatické tvorby. Na svou hru Zářijové noci (premiéra 1955) nahlíží jako na zlom, jímž začal jeho konflikt s "rodnou stranou". Dramat má na kontě přes čtyřicet a jsou brána za těžiště jeho díla - i proto, že se hrají na evropských scénách. "Vždycky jsem psal hry s konkrétní představou, kdo a kde je měl inscenovat i hrát, protože mi pomáhala.

Skoro vždycky to pak ale vyšlo jinak. Je to důsledek toho, že jsem až na tři věci nepsal na objednávku, ale z potřeby ovlivňované nejčastěji mou osobní lidskou i občanskou situací. Až na tu poslední, dopsanou loni jmenuje se Erós - byly všechny mé hry uvedeny. Momentálně dokončuji další - Arturovo Bolero - postavenou na půdorysu proslulé Schnitzlerovy hry Rej a spojenou se sugestivní skladbou Maurice Ravela," odpovídá Kohout na otázku, zda hry tvoří s představou konkrétního divadelního souboru, jenž by ji měl inscenovat.

Po listopadovém převratu však byl návrat jeho dramat na česká jeviště střízlivější, než se možná čekalo, a živějšího ohlasu se dočkala prozaická tvorba. Od roku 1992 vychází Dílo Pavla Kohouta; zatím řada čítá tucet svazků. Nejnovější - Lesk cizího peří - obsahuje čtyři dramatické adaptace próz jiných autorů včetně ceněného Ubohého vraha.

Když tu knihu v Literárních novinách glosoval historik mladší generace Martin Nodl, psal: "Svou pozornost si vedle adaptací samých zaslouží i autorovy stručné komentáře ke vzniku a druhému životu her. V nich už promlouvá opeřený Kohout, mistr sebestylizace, mystifikátor života a tvůrce reality zatemnělé fikcí, jenž ustavičně v duchu svého mládí vidí politické kontexty a souvislosti všude a ve všem."

Na cestě
Od roku 1989 Pavel Kohout pendluje mezi Vídní a Prahou. Co vám ta dvojí existence dala a co vzala? ptám se. "Dává mi možnost 'střídat tapety' podle potřeby a chuti, protože se obě ta města skvěle doplňují, vyvažují vzájemně své slabé a silné stránky. Bere mi to dost času, je to fyzicky i finančně náročné, ale jaksi permanentně osvěžující. Ostatně já se do vlasti nevracím, mám prostě shůry dánu o jednu víc, a přijde mi, že pravá je vždycky ta, ve které zrovna jsem."    

PAVEL KOHOUT

Odkud jsem
Můj život začal 20. července 1928 v Praze. Maminka byla úřednice v Živnobance, později v nakladatelství. Otec, absolvent pražské obchodní akademie, se za studijního pobytu ve Varšavě stal při vypuknutí první světové války ruským civilním zajatcem, prožil ji na Sibiři jako účetní u železnice a později v cirkuse! Po návratu začal ve službách českého hraběte Kolowrata a končil ve funkci ředitele čs. kulturních středisek v zahraničí.

Čím vším jsem byl?
Začal jsem jako elév redakce pro děti a mládež v Čs. rozhlase v Praze, pak jsem byl necelý rok pomocníkem kulturního atašé v Moskvě a dva roky šéfredaktorem týdeníku Dikobraz. Na vojenskou službu navázala dvouletá činnost v redakci kulturního časopisu Československý voják. Po dalším roce v televizi jsem byl od roku 1956 profesionální spisovatel a divadelní i filmový režisér. Za nedobrovolného exilu jsem se v letech 1978-1987 stal "liberem" vídeňského Burgtheatru. Teď jsem už osmý rok členem vedení Pražského divadelního festivalu německého jazyka.

Co se mi v životě asi nejvíc povedlo
Po půl století je možná nejspolehlivější statisticky zjistit, co nejmíň odnesl čas. Z pomalu 50 původních her či adaptací se nejvíc hraje různě po světě stařičká Taková láska, Cesta kolem světa za 80 dní, August August, august a Ubohý vrah, z 11 románů soutěží v počtu překladů po Katyni Hodina tance a lásky s Hvězdnou hodinou vraha. Ale nejznámější asi zůstane můj titul, k němuž mimořádně zdařilé dílo připsali jiní: Charta 77.

Můj nejbližší velký úkol?
Všecko to pokud možno solidně uzavřít...

Autoři: ,


Nejčtenější

Herec Bohumil Klepl měl nehodu na motorce, srazil se s autobusem

Bohumil Klepl

Herec Bohumil Klepl (60) měl v sobotu krátce po poledni nehodu na motorce. Na pražské Jižní spojce se srazil s...

Tajná svatba: Karolína Plíšková se vdala za Michala Hrdličku

Tenistka Karolína Plíšková se vdala za Michala Hrdličku.

Tenistka Karolína Plíšková (26) si po dvou a půl letech vztahu vzala svého přítele a manažera, moderátora Michala...



Hvězda Hry o trůny se rozloučila se svou rolí krvavými teniskami

Maisie Williamsová na SAG Awards (Los Angeles, 29. ledna 2017)

Maisie Williamsová (21) se na sociální síti rozloučila s rolí Aryi Starkové. S postavou bojovnice v seriálu Hra o trůny...

Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Barbora Špotáková má druhého syna, dostal jméno Darek

Oštěpařka Barbora Špotáková je od soboty dvojnásobnou maminkou. Olympijská vítězka a mistryně světa přivedla v...

Kelly z Beverly Hills se potřetí rozvádí. Manžel nedostane ani dolar

Jennie Garthová a Dave Abrams (15. 11. 2015, Save a Child's Heart Gala)

Herečce Jennie Garthové (46), která se proslavila životní rolí Kelly Taylorové v kultovním seriálu 90. let Beverly...

Další z rubriky

Karel Gott si dal netradiční dárek k narozeninám, nahrál píseň s dcerou

Karel Gott (Praha, 26. června 2018)

Zlatý slavík Karel Gott (79) oslavil před pár dny narozeniny a nadělil si podle svých slov dárek srdci nejbližší. Duet...

Tajná svatba: Karolína Plíšková se vdala za Michala Hrdličku

Tenistka Karolína Plíšková se vdala za Michala Hrdličku.

Tenistka Karolína Plíšková (26) si po dvou a půl letech vztahu vzala svého přítele a manažera, moderátora Michala...

Jsem showbyznysem vyškolená 30 let. Musíte improvizovat, říká Krainová

Simona Krainová a její synové Max a Bruno

Modelka Simona Krainová (45) je sice neustále obletována mužským pokolením, přesto její srdce však patří jen třem. S...

Najdete na iDNES.cz