Sedíme proti sobě s Taťánou podruhé, v tom prvním případě, před půl rokem, jsem si říkal: Vždyť to je ještě holčička. Stočila se tehdy řeč i na politiku a novopečená česká miss pořád opakovala, že na nic nemá názor a že by se musela poradit s rodiči.
Ale byla to vůbec ona? Teď proti mně sedí nečekaně uvolněná, suverénní žena, která má myšlenky srovnané.
Táňo...
... mám za sebou nepředstavitelný zážitek. Nikdy jsem si nepředstavovala, že tohle dokážu; nikdy. Nemohla jsem uvěřit, když vyhlašovali vítězku. Byla jsem ráda, že dojdu ke trůnu, a že si na něj sednu: šly na mě mdloby.
Zjišťovala jste už, co pro vás vítězství znamená?
Zaneprázdněná budu hodně, to vidím - teď jsem se vrátila z univerzity, potkala jsem polského prezidenta i starostu Varšavy...
...co vám řekl prezident?
Gratuloval, a že prý jsou Poláci pyšní, protože jsem Slovanka. Vůbec, Poláci mě hrozně podporovali. Víc než Polku - až mi jí bylo líto.
Máte strach z toho, co teď přijde?
Už chvíli po vítězství jsem myslela na školu - kdyby to jen trochu šlo, tak v ní chci pokračovat. Zeptala jsem se na to své předchůdkyně z Islandu a ta prý jako Miss World na škole pokračovala, i když chodila jen na zkoušky. Takže i já chci na jaře udělat maturitu.
Jenže tenhle školní rok jste asi ve třídě ještě nebyla...
Celé září jsem strávila v Polsku. Ale měsíc není tak dlouhá doba - zkusím to dohnat.
Můžu vás ještě považovat za modelku?
Modelka a Miss World, to je něco jiného. Titul je mnohem víc, a Miss World se stará hlavně o charitativní akce. Ale rok není dlouhá doba a já jsem pořád tak mladá, že se pak k modelingu vrátím.
V posledních týdnech se dějí velké věci - pořadatelé módních přehlídek odmítají příliš vyhublá děvčata...
Vím. S ostatními finalistkami jsme to několikrát řešily. A já jsem šťastná, že se trendy mění. Viděla jsem spoustu českých modelek, které měly s váhou problémy. Vadilo mi to, takže ráda podpořím změny - i k tomu snad můžu jako Miss World přispět.
Trpěly i na světovém finále některé dívky pro krásu?
Víte, tady to bylo pestré. Sto čtyři národností, přičemž v každé zemi berou soutěže Miss jinak. Takže tu byly i missky, které nikdy dřív modeling nedělaly, ani to neplánují, a taky podle toho vypadaly - jako ženský. Nemůžete prostě srovnávat třeba postavy Asiatek a černošek, protože Asiatky vždycky budou drobnější a černošky zaoblenější.
Anorektičky ve Varšavě nesoutěžily?
Byly tu holky hubenější než třeba já, ale mohly být jenom takhle geneticky disponované. Nestalo se, že by omdlívaly při přehlídkách.
Těšila jsem se na chlapy
Z čeho teď budete žít?
Titul Miss World je vlastně povolání, takže na tom určitě špatně nebudu.
Kolik vám šéf platí?
To by asi nebylo správné říkat, ale strádat nebudu.
Jste zajištěná na léta dopředu?
No... Ono taky záleží na tom, kde budu žít.
Ano - hned po svém českém vítězství jste se odstěhovala z Opočna do Prahy. Nehrozí, že teď povezete kufry do Londýna?
Já jsem tak ráda, že to hrozí! Mohla bych zůstat v Praze a dojíždět, ale to by bylo náročné, tam a zpátky, takže teď nejspíš budu nějakou dobu bydlet v Londýně.
To se tak těšíte, že z Česka zmizíte?
Určitě se vrátím, ale teď chci toho úspěchu maximálně využít a podívat se kamkoli to půjde. Vždyť kdo má tu možnost?
Mohla jste se už zeptat porotců, čím jste na ně ve Varšavě zapůsobila?
Ano, na korunovačním plese jsem s nimi seděla. Celý měsíc nás pozorovali a zaprvé: Ocenili, že jsem přirozená a na nic si nehraju. Další plus byla angličtina - neříkám, že ji zvládám perfektně, ale zvládám - a některé holky nezvládaly vůbec. Proto nezapadly do kolektivu, a já to nechápu, protože přece není problém naučit se pár základních vět... No a potom šlo samozřejmě i o vizáž, a právě proto jsem byla tak mile překvapená - vždyť tady soutěžilo tolik krásných holek!
Kdybyste si teď chtěla zajít na pár drinků do baru, můžete? Anebo se to k Miss World nehodí?
Když budu mít volno, tak proč bych nezašla? Vždyť i já jsem pořád jenom člověk.
A co kdybyste se chtěla u moře opalovat nahoře bez?
Tak to jsem nedělala ani jednou od chvíle, kdy jsem vyhrála v české soutěži.
A mohla byste si to dovolit?
Určitě ne, ale jak říkám, ani bych nechtěla. Už kvůli sobě ne.
Prožívali Poláci soutěž hodně?
Stačilo, abychom šly nakupovat, a vždycky tam stály zástupy lidí. To byl nádherný pocit, že někde čekají, aby se s vámi vyfotili... Poláci byli fajn. Předvedli nám národní tance, chodili v krojích, hodně jsme jezdily na výlety...
Hezké, ale ta Varšava tady za oknem, ta není nic moc.
Varšavu nevnímejte podle toho, jak vypadá, ale podle toho, co se tu stalo. Za války z devadesáti procent lehla, a oni ji zase dali do kupy. Našli tu sílu. Proto si taky Poláci Varšavy strašně váží, je to symbol svobody. Museli se pořádně nadechnout, aby město znovu stálo. A já se zajímám o historii, takže jsem ráda, že se Miss konala tady.
Jaké to bylo, prožít tu celý měsíc ve výhradně dívčím kolektivu?
Občas už jsem se těšila, až kolem mě bude víc chlapů než těch pět, z nichž tři jsou bodyguardi. Ale vlastně to bylo milý, pokecat si s holkama o jejich práci nebo o jejich soutěži Miss a srovnávat rozdíly... Například ve Venezuele je soutěž velký svátek - lidi kvůli ní šílí jako na důležitém fotbale. A v jiných zemích se Miss odehrává ve větší tělocvičně, jak mi řekla jedna slečna z Afriky.
Soutěžila ve Varšavě i chudá děvčata?
Kvůli tomuhle jsem třeba fandila Miss Ruska, což byla krásná, hrozně mlaďounká holčina...
... mlaďounká?
No... Bylo jí sedmnáct.
Takže...
Dobře, je jen o rok mladší. Ale já mám takové zkušenosti, a to z modelingu i ze života, že na mě působila jako dítě. Říkala, že je z malého města a za celý život nebyla mimo Rusko. To pro mě bylo zvláštní, protože odmala cestuju... Taky měla sedm sourozenců, a tak jsem chtěla, ať ji soutěž vykopne nahoru. Ať může zabezpečit sebe, rodiče i ty sourozence.
Proč nemám přítele?
Zdá se, že se z vás za poslední půlrok stala dospělá ženská.
Možná. Hodně jsem dozrála po vítězství doma. Jsem zkušenější, určitě i v konverzaci. Ne? Taky jsem lepší v angličtině, protože když v Polsku celý měsíc nemáte s kým mluvit česky, tak se zdokonalit musíte.
Nebylo nic, čím by vám úspěch v Miss České republiky zkomplikoval život?
Samozřejmě jsem ztratila část soukromí, ale s tím snad počítala každá finalistka...
A taky jste - jak jinak - ztratila přítele.
A to jsem po brněnském finále říkala, že nám vztah vydrží, že jo?
Dobrá paměť.
Pro vás chlapy je to s námi těžký... Částečně to chápu - když vás bulvár náhodou s někým vyfotí a napíše si k tomu, co chce, tak to toho přítele bolí. Taky už s ním na sebe nemáte tolik čas - třeba ten můj byl taky student, ale já musela změnit školu, takže bylo jasné, že spolu nemůžeme bydlet. A velkou roli hraje i mužská ješitnost. Muži potřebují mít pocit, že vztah ovlivňují, takže si připadají hloupě, když se všechno točí kolem partnerky... Takhle to, bohužel, bylo u nás.
Chybí vám teď partner?
Od českého finále už byla spousta zájemců, ale já snad dokážu vycítit, o co jim jde. Takže doufám, že se najde někdo upřímný, kdo mě nebude brát jako tu holku s tituly. A vím, že takový přijde. Určitě. Je mi osmnáct, tak proč bych se bála. Ale zatím jsem většinou měla pocit, že mě chtějí, protože jsem miss. Z toho důvodu nikoho nemám.
S prezidentem pod prášky
Byly v chování finalistek Miss World velké kulturní rozdíly?
To jsem za celý měsíc nepocítila. Nebyly problémy, protože ta soutěž je mírová, a takhle ji braly jak křesťanky, tak třeba i muslimky.
Nepochybuju. Spíš mě zajímá, jestli se třeba muslimky pravidelně modlily.
Ani toho jsem si nevšimla, ale jestli jo, tak určitě samy - zalezly si do pokoje. A já bydlela s Estonkou...
Žádná se nestyděla vyjít v plavkách před lidi?
I v muslimských zemích se soutěže Miss pořádají, takže jsou zvyklé. Ale odlišnosti se projevovaly například v jídle - Číňance poslali z ambasády pravé čínské nudle, s tou jejich polévkou a s masem, a to si pochutnala. Byla šťastná, že má po měsíci zase svoje jídlo, které jí doma denně.
Říkaly vám některé finalistky, že je pro ně nemyslitelné, začínat si s muži už před svatbou?
Takovou jsem tam nepoznala ani jednu. O mužích jsme se bavily, ale žádná nebyla až takhle ortodoxní. Spousta dívek tady dokonce měla přítele, i když se samozřejmě většinou mohli setkávat jen na recepci.
Polsko je dost puritánská země - pocítily jste to při soutěži?
To ne, i když křesťanství je tady cítit na každém rohu. Byl odtud papež a my se třeba jely podívat do Krakova, kde je nejhezčí a největší oltář, co jsem kdy viděla - mám spoustu fotek... Ale omezovat jsme se nemusely; tohle přece není soutěž o nahotě.
Byly některé soupeřky protivné?
Znáte to... Jak se blížilo finále, tak jsme byly unavenější, pořád jsme cestovaly, trénovaly choreografie a některé to nesly hůř. Byly unavené, protivnější, nebavily se se mnou jako dřív, ale určitě nešlo o to, že by mě začaly považovat za favoritku. Když to srovnám s českou soutěží, tak v Polsku držely holky víc při sobě, protože už nebylo co ztratit. U nás měly holky mnohem ostřejší lokty, protože šlo o dost - kariéry se rozjížděly.
Mohla by v Polsku uspět i některá z vašich tehdejších českých soupeřek?
Kdyby na sobě pracovala... Každý den jsme třeba musely vstát o hodinu dřív a připravit se, abychom vypadaly skvěle. Některé holky na to po čtrnácti dnech nedbaly a radši si přispaly, což byla chyba - porotci vás totiž vidí všude. Na večeři v róbě, ale i po ránu při snídani. A všechno si mezi sebou řeknou - třeba i to, kdo přišel na sraz pozdě, takže důležitá je i disciplinovanost. Jestli bude tohle česká holka zvládat a domluví se aspoň trochu anglicky, tak klidně uspět může.
Jak se řeší situace, kdy je finalistce při soutěži špatně?
Mně se to stalo - dva dny jsem ležela a bála se, že mě pošlou domů. Asi chřipka. Ale mamka je zdravotní sestra, takže jsem byla vybavená všemi léky. Tehdy byla večeře s prezidentem, mně bylo vážně zle, ale šla jsem. Pod prášky jsem ty dvě hodiny vydržela. Věděla jsem, že je důležité, abych se tam objevila.
A co kdybyste onemocněla teď, když máte před sebou plný kalendář akcí? Nevztekal by se manažer Marcus?
Nejsem robot. Kdybych lehla s čtyřicítkami, pochopí to. Ale rozhodně se musím udržovat v nejlepší kondici. A musím vydržet.
Nemám o vás strach, jste dítě štěstěny. Nenarodila jste se náhodou v neděli?
Ne. Třiadvacátého prosince. A to byl tenkrát čtvrtek.
