Před třemi roky vám lékaři diagnostikovali rakovinu, ale protože jste naštěstí přišel včas, pomohla operace. Jste teď už zdravý?
Jsem pod velkou kontrolou lékařů a jsem momentálně ve stavu, kdy to je v pořádku.
Přinesla vám choroba nějaké pozitivum?
V divadle to mělo vliv na kolegy, kteří se šli nechat vyšetřit. Manželka taky. Protože přijít včas znamená mnohem vyšší šance na vyléčení. Kolegové mi říkali: „Žiješ docela zdravě ve srovnání s námi. A teď tohle. Takže na to vyšetření musíme!“
Omezujete se v něčem? Například v jídle? Říká se, že rakovinu střeva, kterou jste měl, můžou mimo jiné způsobovat uzeniny a další nevhodná strava.
Ne, jím úplně normálně. Neexistuje studie, která by prokazovala, že rakovinu způsobuje nějaká jedna věc. Říká se, že to je dědičné, ale zrovna touto formou rakoviny u nás v rodině nikdo netrpěl. Slyšel jsem, že ji může způsobit i stres a přepracování. Jenže zrovna tomu se v dnešní době, tedy i v herectví, těžko vyhnete.
V rozhovorech jste říkal, že jste po operaci polevil v tempu. Platí to pořád, nebo jste už zase najel na původní zápřah?
V herectví je práce skoro vždycky ve vlnách. Vyhovuje mi, když se to aspoň na chvíli srovná do rytmu, což zrovna teď mám. Dopoledne obvykle zkouším, teď zrovna v divadle Ungelt, a večer mám představení v Dlouhé - to je rytmus, který se dá zvládnout. Měl jsem docela volné prázdniny, ale potom jsem musel zase zapnout na vyšší obrátky. Jsem na volné noze a mám hodně zájezdových představení. Během tří týdnů v září jsem měl asi patnáct představení po celé republice, což je hlavně kvůli dojíždění záhul. Pozdní návraty domů, nebo musím přespat jinde. To už pak rytmus těžko chytnete.
A k obědu bageta na benzínce?
Těm se snažím vyhnout. Mám sváču z domova. Nebo se snažím vyrazit dřív, abych stihnul teplý oběd v restauraci. Spíš než bagetami hřeším obloženými chlebíčky. Pro mě veka s bramborovým salátem, šunkou a vajíčkem je představa ideální večeře (směje se).
Celý velký rozhovor najdete v týdeníku Téma, který vychází v pátek.
