Táborský o ženě: Nevěděl jsem, jestli jen kamarádíme, nebo už randíme

  • 9
Nebylo jim dlouho jasné, jestli jsou ještě kamarádi, nebo už spolu chodí. Ale nevzdali to, stejně jako přijímačky na DAMU, které dělali několikrát. Když něco chtějí, jdou prostě za tím. To spojuje Miroslava Táborského (57) a jeho manželku Kateřinu, kteří o svém vztahu promluvili pro magazín Rodina DNES.

Pamatujete si na vaše první rande?
Kateřina: To je těžké, nějakou dobu jsme se jen potkávali. Myslím, že za rande se dá považovat naše společné zhlédnutí představení v Divadle Na zábradlí.
Miroslav: Já v tom mám trochu nejasno, tápu, kdy to bylo ještě kamarádství a kdy už rande.

Na to, že v tom tápete, jste docela rekordmani. Příští rok oslavíte stříbrnou svatbu. Chystáte něco mimořádného?
Miroslav: Ještě jsme o tom nemluvili.
Kateřina: Neradi plánujeme něco dopředu. Ale ráda bych se sešla s kamarády, kteří s námi tehdy byli a se kterými jsme se už dlouho neviděli.
Miroslav: Chtěl bych jet někam s Kačenkou sám, jenže výročí máme začátkem února, tak připadají v úvahu asi nějaké hory. Nepatříme k lidem, kteří chtějí v zimě do teplých krajů. Jsme typičtí středozemci, máme rádi zimu na horách, léto u vody.

K herectví jste se dostal až napočtvrté. Vaše vytrvalost mi přijde fascinující.
Miroslav: Proč? Vysvětlení je jednoduché. Dělal jsem amatérské divadlo, a když máte vnitřní pocit, že vám něco jde – a celá moje kariéra potvrzuje, že mi to asi skutečně šlo – tak toho nechcete a nemůžete nechat. I když jde o obor, který je atraktivní, nic to nemění na tom, že ho chcete dělat. A když ho dělat nebudete, budete v životě nešťastní.

Takže, jestliže něco opravdu chcete...
Miroslav: ... tak to zkoušíte tak dlouho, dokud se vám to nepovede. Přijde mi, že je škoda toho nechat.
Kateřina: I já jsem se na školu dostala až napotřetí. Opravdu jsem nechtěla být ničím jiným než loutkoherečkou a hlásím se k tomu dodneška.

Sešli se dva lidé, kteří přesně věděli, co chtějí, a šli za tím. Myslíte si, že je to v životě potřeba?
Kateřina: Člověk se nemá při prvním neúspěchu vzdávat. Zvlášť pokud má nějaké vnitřní, jak se říká, puzení. Pak je třeba vytrvat.