Nemají občas lidé problém rozeznat, zda mluvíte pravdu?
Miloš: Já mluvím vždycky pravdu. Vy máte pocit, že to tak není?
Eva: Někdy se sama až nestačím divit, co je schopen ze sebe za den vyplodit. Nemám absolutně nejmenší šanci a velmi často Milošovi naletím na takové věci, které pak ještě šířím dál, takže jsem za blbce. Ale žiji s komikem, tak to má prostě své pro a proti.
Vy spolu nejen žijete, ale i pracujete. Dá se to zvládnout, nebo je to někdy na rozvod?
Miloš: Dá se to. My chodíme do práce - ráno vstaneme a jdeme do kanceláře, každý máme svojí. Musím Evu jinak moc pochválit, naše agentura Komici s.r.o. se dost rozrostla, zastupujeme nejen komiky, ale i spoustu kapel, máme různé moderátory. Práce s tím je už tolik, že bych to bez ní nezvládl. Jsem za to moc rád, že mi pomáhá. Já jsem takový ředitel, jednatel agentury, ale v zásadě jen navenek, protože veškerou černou práci udělá Evička.
Eva: To se hezky poslouchá. Naše spolupráce má své výhody i nevýhody. Samozřejmě se i hádáme, někdy mě chválí, někdy trestá, prostě takový ten běžný vztah mezi šéfem a zaměstnancem. (smích)
Máte za sebou i film Komici s.r.o. The Tour. Eva si v jednom záběru stěžuje, že si zažádala do kanceláře o nový gauč. Už ho má?
Miloš: Žena žádala o nové křeslo, koženou sedačku a zatím je ta žádost někde pod dalšími žádostmi - právě o ty šperky, kabelky, botičky a podobně. Křeslo zatím nemáme, ale agentuře to moc nevadí, fungujeme i bez něj.
Eva: Tak vidíte, prostě nového křesla se nedočkám. Ale nevadí, Miloš vyráží na One Knor Show, což má už asi tři pokračování. Tak snad na nové křeslo brzy bude.
Miloš: Chci teď hodně hrát sám celé stand up comedy představení, to mě baví. Komici s.r.o. samozřejmě dál fungují, hrajeme a i díky filmu máme víc nabídek než kdykoliv předtím. Sólo je sice náročné, ale zase mi do toho nikdo nekafre. Těžko se to popisuje, musela byste to zažít. Diváci mají pocit, že jsem si s nimi přišel popovídat. Nedělám přestávku. Platí staré známé osvědčené cimrmanovské léty prověřené, že diváci by mohli odejít a já bych to zároveň už asi nenahodil.
Miloš Knor s manželkou Evou
Je při tomto povolání potřeba být někdy úplně sám?
Miloš: To stoprocentně. Kolikrát jsem sám každou chvíli. Když spím nebo když dělám cokoliv manuálního, což je pravda, že jsem dlouho nedělal. Kdysi mi hodně pomáhalo sekat trávu. Čistím si hlavu a nesmím nikomu na oči. Všichni totiž říkají, že jsem protivný, otravný, zasmušilý a že se mnou není sranda. Ale to jsou právě ty mé chvíle relaxu.
Eva: Musím říct, že se navzájem doma docela dost nasmějeme. Miloš přehání, není to s ním tak zlé. Smějeme se podivnostem. My jsme v tomhle takoví trochu zvláštní, trpíme obrovskou představivostí a podle mě velkým nadhledem, takže jsme schopni smát se čemukoliv.
Jak a kdy jste se vlastně potkali?
Eva: Potkali jsme se na školení elektrospotřebičů, které Miloš moderoval. Myslím si, že neměl úplně přesné informace ohledně jedné myčky, tak jsem do toho potřebovala vstoupit a od té doby jsme spolu zůstali.
Čím si děláte vzájemně největší radost? Jsou to třeba nákupy?
Miloš: Mám tu výhodu, že své ženě mohu koupit cokoliv a ona je za to vždycky ráda. Ať už je to špičková drahá kabelka, drahé boty, drahé oblečení, drahé šperky nebo předražené hodinky. Vždycky, když cokoliv dovalím domů, je z toho nadšená. Aby to zase neznělo hloupě, když koupím od lokálního chovatele třeba kuře a přinesu ho domů, tak má také radost. To je na ní skvělé.
Eva: Je pravda, že nosí dárky domů hodně a já jsem z toho nadšená. Asi největší kuriozita byl mlýnek na maso, velikost 12. Jenže já měla fakt radost. Před Mílou jsem nikdy nevařila ani nepekla, to až s ním. Bohužel to vyvařování je spíš vidět na mně. Přitom on jí samá vydatná jídla jako vepřo-knedlo-zelo, kuřo-knedlo-zelo nebo cokoliv-knedlo-zelo. Naopak já mám ráda cokoliv ze zeleniny, což se úplně nespojuje s kuřo-knedlo-zelo, vepřo-knedlo-zelo nebo cokoliv-knedlo-zelo.
Miloš Knor s manželkou Evou
Koukala jsem, že máte slušnou zásobu bot. Je to mimo knedlo-zelo další vaše úchylka?
Miloš: Já myslím, že to vypadá dobře, když člověk přijde v čistých botách. Na nějakého ušmudlaného špindíru nikdo není zvědavý. Přesně nevím, kolik párů bot mám, ale kdybych to měl odhadnout, tak asi deset, což zase není tak moc. Spíš jsem sběratel hodinek než „botofil“. Hodinky jsou výrazně dražší záležitost než boty a já zase nekupuji úplně všechny, mám šest kousků, na které jsem pyšný.
Eva: Já ujíždím určitě na botách, jako každá žena. Líbí se mi šperky, kabelky, vlastně cokoliv, co je pěkné.
Využíváte i rad odborníků, nebo jste v módě zběhlí?
Miloš: Za odborníka se vůbec nepovažuji, naopak jsem rád, že si mě vzal do parády stylista Martin Gruntorád. Jednou mě viděl na vystoupení, když skončilo, neváhal mi přijít sdělit, že vypadám děsně. Od té doby co spolupracujeme, přiznávám, že rád dobře vypadám.
Eva: Skvělé na tom je i to, že nemusíme chodit do obchodů. Martin všechno přinese. Především pro chlapa je tento způsob nákupu ideální.
Miloš: Teď už domlouvám i sousedy a Martin bude oblékat celou naši ulici.
Jak vypadají vaše skříně?
Miloš: Moje skříň je perfektně uspořádaná, mám vše vyrovnané do komínků, perfektně pověšené a srovnané. Evička má svojí velkou šatnu.
Eva: Šatna byla mou podmínkou k nastěhování k Milošovi. Zaprvé bychom se nevešli a zadruhé jsem byla na šatnu celý život zvyklá.
