"Vím, že jsem působila tvrdě, ale já už jsem prostě taková, nebylo to nic hraného," říká.
Setkáváme se ve dnech, kdy je krátce doma, u své rodiny v Novém Jičíně. Vystupuje z auta na parkovišti u Kauflandu. Tahle slečna sem nepatří. Působí elegantně a extravagantně, i když si jen odskočila z blízkého bytu. Má zvláštní vzorovaný kabát, módní kozačky, takto oblečené ženy se v Kauflandu zpravidla neobjevují.
V Novém Jičíně vzbuzuje pozornost. Jdeme po chodníku a hned jí nějaká starší paní říká: "Hezky jste to tam řekla, Barbaro, moc držím palce." "Děkuju," odpovídá a na chvíli se celá rozzáří.
Michal Červín se krátce předtím z Nového Jičína vrátil do Prahy. Barbara si v bytě své mámy v paneláku balí věci a chystá se přesunout za ním. Vše pozorují dvě kočky. Ani na ně nemluví nijak zvlášť něžně. Mazlí se s nimi, to ano, ale zároveň si z nich dělá legraci: "Karle, mazej, nezacláněj," říká. Má hrubý hlas. I ten způsobuje, že lidem připadá nepřístupná. Mluví rychle a často za větou používá slovo: tečka. Jako by tím svou ráznost ještě podpořila. Ale ví o tom. "To jsem já, pořád říkám to svoje: tečka," směje se.
Žádná otázka ji nezaskočí, odpovídá ochotně a otevřeně. Stačí s ní být hodinu a je jasné, že není nafoukaná ani odtažitá. Sebejistá ano, ale způsobem, který nevadí. Prostě hezká mladá žena s dobrým vkusem, která je zvyklá cestovat a pohybovat se mezi lidmi.
Co vede půvabnou mladou ženu, že v televizi soutěží o muže, kterého vůbec nezná?
Tuto otázku si kladu zpětně i já. Ženská zvědavost, změna, adrenalin.
Znala jste podobné soutěže ze zahraničí?
Ano, znám jednu z italské televize. V překladu se jmenovala Muži a ženy. Dvacet dívek soutěžilo o jednoho muže a naopak, dvacet mužů o dívku. Akorát tam nehrál roli jeho či její majetek. Šlo o to, kdo z nich si padne do oka.
Co jste si o těch dívkách myslela?
No, že jsou hlupačky. Ale dnes bych to raději nekomentovala.
Aha. Jak to, že jste pak změnila názor?
Dostala jsem se do situace, kdy jsem chtěla svůj život radikálně změnit. Sedm let jsem žila v Itálii. Můj vztah se dávno rozpadl a já se tam cítila čím dál více sama. Rozhodla jsem se vrátit do Čech, mít blíž k rodině, hledat zajímavou práci a bydlení v Praze. Rozhodla jsem se žít jinak a něco zásadního pro to udělat. Třeba něco až tak extrémního. Myslím, že do takové situace se čas od času dostává hodně lidí.
Pořád mi není jasné, jak to souvisí se soutěží? Copak by nebylo jednodušší hledat partnera třeba přes inzerát?
To by mě nenapadlo. Já potřebuju poněkud větší extrém.
Je obtížné najít si partnera v běžném životě?
Je to těžké. Jsem náročná, složitá. Ale stejný problém má mnoho dalších žen. Znám spoustu podobných případů.
Čím to je?
Ženy jsou čím dál více samostatné. Muži naopak línější. Nejsou džentlmeni, pánové s velkým "p". Partnerů, kteří odpovídají našim představám, je málo. Vede to k tomu, že se ženy osamostatňují ještě více nebo se z nich stávají lesbičky. Znám hodně případů, kdy dívky zjistily, že jim muži nemohou dát to, co čekají. Pak se podle toho začaly chovat. Raději zkusily žít s partnerkou, přestalo jim na mužích záležet.
|
Měly možnost odstoupit. Neudělala to žádná. Vem si mě! začala Nova vysílat v září. Mezi stovkami zájemkyň vybrala dvacet finalistek, které izolovala od okolí. Byly ubytovány ve velké vile a pod dohledem televizních kamer se postupně seznamovaly s Michalem Červínem, který si z nich vybíral partnerku pro život. Jak dívek ubývalo, pořad se stával atraktivnějším. Červín jezdil s dívkami k moři, na romantické výlety do zahraničí. Diváci viděli sestřihy ze zákulisí, byli svědky toho, jak se dívky pomlouvají a nadávají si. Záznamy měl k dispozici i Červín, aby se o dívkách dozvěděl co nejvíc. Vrcholem každého dílu, který se vysílal vždy v neděli večer, byl takzvaný obřad růží. Dívky byly oblečeny a nalíčeny jako na velkou společenskou událost, stály naaranžovány ve skupině a Červín jim předával růže. Když ji některá dostala, znamenalo to, že jí dává šanci a ona v soutěži zůstává. Ty, které růži nedostaly, končily. Mnohá děvčata to hystericky obrečela. V pravidlech soutěže byla i možnost, že dívka růži nemusí přijmout a může ze soutěže kdykoli odstoupit. Neudělala to žádná. |
Měly jste vy, všechny soutěžící, něco společného?
Vůbec ne. Produkce vybrala z castingů dvacet úplně odlišných typů dívek.
Ale všechny chtěly najít toho pravého.
To ano. Některé dívky byly již při první schůzce přesvědčené, že ho už našly. U mě to mělo pomalejší spád.
Opravdu jste se dozvěděly až v prvním vysílaném díle, jak vypadá a jaký je mužský, o kterého soutěžíte? Neukázali vám ho už dříve?
Samozřejmě že ne. Rozhodla jsem se dopředu, že kdyby se mi ten muž nelíbil, vrátila bych růži okamžitě. V soutěži bych nepokračovala.
Když jste ho viděla poprvé, tak jste si řekla co?
Líbil se mi. Po dvou minutách jsem věděla, co je to za typ člověka. Od začátku jsem na něj měla stejný názor. Působím na lidi příliš tvrdě a sebevědomě, takže i v televizi to vypadalo, že mi na něm snad zpočátku příliš nezáleží. Ale ve skutečnosti to bylo přesně naopak. Šlo to pomalu, ale od chvíle, kdy jsme spolu jeli do Paříže, jsem se citům nebránila.
Co se vám na něm tak líbí?
Jeho vyjadřování, chování a to, že už o životě hodně ví a co od něj může čekat. Prošel dobrým i zlým. Vím, jakou ženu hledá a co od ní čeká. Já jsem žena, která mu to může dát. Od začátku jsem věděla, že ho chci. Tečka.
Mohou si lidé dát najevo city a poznat se, když je stále sledují televizní kamery? Před nimi se přece člověk vždy chová jinak.
Od momentu, kdy moje city byly hluboké, jsem lidi házela za hlavu. V prvních dílech jsem ještě uvažovala, jak asi vše vyznívá v televizi, co si lidé o mně myslí. Pak to šlo stranou.
| Žádný milionář! Měl jen jednu krávu.
Podobné pořady se vysílají v řadě zemí světa. Ve Spojených státech běžela například verze s názvem Joe Milionář. Před koncem, když si mladý pohledný muž vybral z finalistek tu pravou, jí produkce oznámila, že šlo o drobný podfuk. Joe nebyl milionář, nýbrž zemědělec, jehož veškerý majetek tvořila jediná kráva. Dívka, která do té chvíle tvrdila, že ho miluje, ze svatby couvla. Produkce české verze na Nově však hledala muže, který je skutečně bohatý. Což se ukázalo jako velký problém. Všichni vytipovaní nezadaní úspěšní byznysmeni nabídku odmítli. Nakonec ji přijal podnikatel Michal Červín. |
Barbaro, znáte americkou verzi soutěže? Tam se nakonec ukázalo, že údajný milionář je chuďas.
Slyšela jsem o tom.
A neříkala jste si, že to tak může skončit i tentokrát?
Mohlo to tak skončit. Já jsem až do úplného konce soutěže nevěděla, co je Michal vlastně zač, zda solventní je, či není. Byla jsem čtyři měsíce izolovaná, bez informací, bez přístupu k tisku a televizi. A já se do něj zamilovala. Kdybych se nakonec dozvěděla, že není bohatý? No a co? Život jde dál a navzájem bychom si pomohli. Od začátku mi bylo jasné, že Michal je typ, který se o sebe umí postarat. Věděla jsem, že není nastrčená figurka, která si na milionáře jen hraje.
Jak jste si v tom mohla být jistá?
Má moc pěstěné ruce na to, aby se živil manuálně. Umí se pohybovat ve společnosti, je znalec bontonu a kvalitních vín. A to se během pár měsíců nenaučíte. Ví, co žena chce. Neměla jsem pochyby.
Michal Červín si vás vybral mezi dvaceti finalistkami, ale vy jste nakonec řekla, že si v posledním díle svatbu s ním nepřejete. Víte, co se teď kvůli tomu o vás říká?
No povídejte.
Že jste to udělala ze dvou důvodů. Zaprvé, aby si lidé nemysleli, že se chcete za každou cenu vdávat. Zadruhé, že si chcete proklepnout, jestli dotyčný skutečně má nějaký majetek.
První verze platí. Naše city jsou den ode dne větší. Oba jsme nečekali, že to dojde tak daleko. Michal nemá rád, když ho někdo žene do kouta. Já nechtěla, aby se tak cítil. Myslím, že oba potřebujeme nezávislost. Oddací list nám nepomůže k tomu, aby byl náš vztah lepší. Je to všechno příliš rychlé. Známe se čtyři měsíce. Opravdu si nemyslím, že svatba je po čtyřměsíční známosti to nejlepší řešení.
Bylo součástí scénáře, že si musíte obléct svatební šaty, pozvat hosty do kaple a až před oddávajícím říct, že se nevezmete? Nemohla jste to oznámit dříve?
To bych neudělala. To by chyběl konec pohádky. Vždyť celá ta soutěž vlastně byla pohádka.
Michal věděl předem, že se nevezmete?
Mluvili jsme o tom, řekli jsme si všechna pro a proti. Michal by snad do svatby šel. Ale jak ho znám, jsem přesvědčená, že takto mu to vyhovuje víc. Tím jsem se i řídila.
Rodiče a příbuzní, kteří se na obřad v televizním přenosu sjeli, předem věděli, že jde jen o hru a svatba ve skutečnosti nebude?
Nevěděli. Bylo to překvapení. Moje maminka to dodnes nemůže překousnout.
Proč?
Viděla svou dceru ve svatebních šatech, pohádka měla končit, jenže se to všechno v minutě otočilo. Byl to pro ni šok.
| Neber si ji, je to potvora!
Barbara Kautmanová byla od začátku soutěže u ostatních finalistek nejméně oblíbená. Často o ní říkaly, že je tvrdá a vypočítavá. Na rozdíl od většiny děvčat skutečně působila, že si k soutěži zachovává odstup. Ve finále zůstala ona a dvaadvacetiletá studentka Libuše Marková. Shodou okolností jsou obě z Nového Jičína. Jinak to ale vypadalo, že si Červín záměrně vybral dva extrémně odlišné typy děvčat. Třicetiletá Barbara působila jako sebevědomá, samostatná žena, kterou ostatní dívky často označovaly výrazem: potvora. Libuši naopak všichni říkali Libuška. Působila jako milá, oddaná, až naivní. Michal Červín nakonec přiznal, že Barbara byla jeho favoritkou téměř od začátku. |
Šla byste do podobné soutěže znovu, když už víte, co obnáší?
Ano, šla.
Jak bude vypadat váš další život?
Zkusíme spolu žít. Příští dny budu tvořit vánoční rodinnou atmosféru. Michalův byt je sice stylově zařízený, ale na první pohled v něm chybí ženská ruka. Chybí tam polštáře na gaučích, použitá kuchyně, vůně saponátu z umyté podlahy. Ženská pozná, jestli je byt zabydlený, nebo ne. Ten jeho není. To bych chtěla změnit a vím, že to Michal uvítá.
Máte s Novou smlouvu, která nějak upravuje, co bude dál? Budou váš další život ještě zaznamenávat a vysílat?
Teď už záleží jen na nás. Chceme být sami a mít klid.
Co ta svatba?
Uvidíme.
