Michal Viewegh nemluví s takovou jistotou a pevným hlasem jako před nemocí. V prosinci mu praskla aorta a následovala čtyřhodinová operace, při níž byl jeho mozek na chvíli odpojen od přívodu krve, což má následky dosud.
Dvakrát týdně dojíždí do stacionáře na Albertově. Zpočátku tam s ním chodila žena Veronika, teď už to zvládá sám. Jinak je mu ale manželka dál nezastupitelnou oporou. "Musím vzdát hold Veronice, protože bez ní bych to nezvládal. Mám ještě poruchy paměti a problémy s orientací, takže jí volám desetkrát denně a ptám se, co jsem zapomněl a co mám udělat. Není to pro mě příjemné období," řekl spisovatel.
Kromě toho se mu zhoršil zrak, takže nemůže číst a na své pokusy psát zatím taky není hrdý. "Podle rad psychologů se snažím zaměstnat, tak chodím na procházky, zkoušel jsem i běh, takový ten indiánský, ale to moc nešlo. Tak sedím doma a listuju v diáři v tom, co mě čeká za povinnosti, a žena mě napomíná, ať se nestresuju tím diářem a začnu dělat něco smysluplného," řekl.
"Náznaky zlepšování tam jsou, došel jsem třeba v Sázavě nakoupit. Je smutné, že se člověk musí pochválit i za to, že jen došel nakoupit a neztratil ani kreditku, ani to, co měl nakoupit, ale nebylo to pro mě úplně samozřejmé. Psychoterapeuti mě chválí, tak snad tam posun je," dodal.
Jeho žena je optimističtější. "Myslím, že to vidí spíš všichni okolo než on sám. My všichni vidíme, jak se to zlepšuje každý týden, Michal by ale chtěl, aby to šlo rychleji."
Pro spisovatele je těžké, že nemůže psát také z existenčních důvodů. "Cítím tlak, protože máme velké výdaje, hypotéku a rodinu živím já a měl bych napsat knížku a zatím to moc nejde. Takže to je další zdroj stresu, tak uvidíme, jak to půjde dál," řekl a přiznal, že se cítí ukřivděný.
"Říkal jsem si: Tak já tady živím i jiné autory, protože tím, že píšu knihy, které jsou dobře prodejné, může Martin Pluháček vydávat i knihy méně prodejných autorů. Dělal jsem leccos pro UNICEF a jiné bohulibé akce, posílal jsem nejrůznější peníze, takže jsem neměl být za něco potrestán. Přišlo mi to nefér. Že jsem si to nezasloužil. Ale to si říká asi každý, kdo měl úraz," dodal spisovatel.