Michal Penk ví přesně, jak to začalo. Byl rok 1994. "Strašně jsem se opil, potkal jsem člověka, který měl v sobě kokain a ukecal jsem ho, abych to mohl zkusit. V té době jsem byl sám. Rozešel jsem se s dívkou, se kterou mám syna, tak jsem začal občasně popíjet. Přesně si pamatuju, že hned, jak jsem tehdy zvedl hlavu od toho prkýnka, jsem věděl, že jsem to neměl dělat," říká.
Štvalo ho, že jej lidé berou jako popovou hvězdičku, litoval, že odešel z kapely Lucie, že jeho hudba najednou není považována za kvalitní.
"Nosil jsem i plnovous, měl jsem období, kdy jsem se dva roky nečesal a nestříhal. Jen jsem si každý den myl vlasy mýdlem. Ukrutně jsem zhubnul. Začátek na drogách byl nejhorší."
Michal Penk na obalu výběrového alba Best of Michal Penk
Následovaly dvě vážné autonehody, obrovské dluhy, tři pobyty v léčebnách, psychické problémy. "Dvanáct let jsem slyšel hlasy. Stačil třeba zvuk lednice u mámy v bytě. Připadal mi jako rytmický zvuk hlasu a začal jsem se s ním vybavovat. Drogy jsou neuvěřitelně kreativní. Dozvídal jsem se zajímavé věci, ale také naprosté bláboly. Nejdříve mi to bylo trapné a chtěl jsem říct: Hele, jdi k čertu, je to nesmysl. Ale zvědavost fungovala, tak jsem s tím mluvil," říká v rozhovoru ve čtvrtečním Magazínu DNES, ve kterém poprvé otevřeně popisuje, jak strašný život v uplynulých letech žil.
