Moje feministické kamarádky se v létě opalují zásadně nahoře bez, ať mají ňadra úplně malá, nebo obrovitá - a taky bez ohledu na to, kolik a jakých mužů je vilně okukuje. Se svými ňadry si nedělají starosti, neboť nejsou závislé na tom, co si o nich muži pomyslí a jestli jim jejich proporce budou připadat malé, velké, takové nebo makové. Není to pro ně problém, protože si prostě svobodně dělají, co chtějí.
Nedávno jsem si pročetla několik českých sexuologických publikací a ke svému zděšení jsem zjistila neuvěřitelnou věc: zatímco muži k sexuologům nejčastěji chodí s problémy týkajícími se erekce, největší část žen vyhledá sexuologickou ordinaci proto, že jim připadá, že mají malá ňadra!!! Tady ani nemůžu nadělat dost vykřičníků. Velikost ňader totiž nemá vůbec nic společného s tím, jestli ženy dosahují sexuálního uspokojení, nebo ne - takže ty chudinky potlačují vlastní sexuální potřeby, kterými se zřejmě vůbec stydí zabývat, a k sexuologovi je dožene jedině starost o to, jestli jsou dostatečně atraktivní pro své mužské protějšky!
Přitom by to byla do nebe volající hloupost, i kdybychom přistoupili na to, že ohledně velikosti ňader je nutno vyhovět mužským požadavkům - spousta mužů, a dokonce celých národů preferuje drobná ňadra. Ale co je hlavní - proč propána my ženy nepoužíváme služeb sexuologů k tomu, k čemu jsou určeny, to jest k odstranění poruch a nedostatků našeho sexuálního života? Začněme konečně myslet v první řadě na sebe; výsledky - jak se říká - v dlouhodobé perspektivě určitě potěší i naše partnery.
- čtvrtek 29. března 2001
