Tak za prvé: byla-li bych publicistkou před nemnoha desítkami let, nikdy bych takový článek napsat nemohla. Masturbace, onanie či sebeukájení byla činnost odporná, zavrženíhodná a dokonce zdraví škodlivá. On sám sex o sobě nebyl z vyššího principu mravního považován za radostnou, ale vážnou a pouze plodnou událost.
Mužům se věšely na nos bulíky, že mají pro svůj život vyměřen »kyblíček« ejakulátu a když si jeho obsah promrhají někde o samotě, bude jim scházet při souloži. Ženy zaklínala výchova do trpitelek, které holt musí »podržet« a ženský orgasmus bylo sprosté slovo.
Tyhle blbosti postupně vyvrátili vědci. První ohromili Američané Masters a Johnsonová a také Kinsley, když po důkladném a dlouhodobém výzkumu sexuálního chování oznámili koncem padesátých let svým spoluobčanům, že aspoň polovina z nich masturbuje a že dělají dobře. Další tabu zlomila sexu vstřícná šedesátá léta.
A jsme doma a dnes. V Česku v současné době masturbuje 58 procent mužů a 32 procent žen. Muži »to dělají« v průměru šestkrát a ženy čtyřikrát do měsíce. V těchto číslech se příliš nelišíme od ostatní civilizované části lidstva. Například od Francouzů.
V Česku i jinde je více těch, kteří připouštějí, že někdy v životě onanovali: 84 procent mužů a 58 procent žen. Taková čísla přinesl Výzkum sexuálního chování obyvatel ČR, který byl veden odborně a důkladně Sexuologickým ústavem a společností DEMA před dvěma roky. Tento výzkum byl opakováním totožného bádání v roce 1993, tedy po pěti letech.
Výzkumníky zajímal vývoj našeho sexuálního chování. A co se změnilo? Skoro nic. Začínáme se sexem přibližně ve stejném věku, máme přibližně stejný počet partnerů za život atd. Něco se však přece jen pohnulo. Zbystřete, prosím, pozornost - týká se to onoho ženského tabu. Zatímco v roce 1993 připustila polovina žen, že někdy masturbovala, o pět let později jich bylo o osm procent více. To je významný skok, protože muži po pěti letech zůstali u stejných čísel.
Něco se stalo! Pojďme tomu přijít na kloub. Sexuologové Petr Weiss a Jaroslav Zvěřina v časopisu Psychiatrie citují vědce, kteří říkají, že existuje jen málo biologických důvodů pro to, aby ženy a muži masturbovali odlišně. Tuto disproporci prý mají na svědomí společenské normy. A tady nejspíš padá kosa na kámen.
Společenskými normami se rozumí to, že ženy chtějí mít sex spojen s citovým vztahem a nehodlají ho otevřeně přijmout jako pouhé fyzické uspokojení. Což masturbace jasně a nepokrytě je. A dál: velká část žen nechává odpovědnost za svůj sex na partnerovi. To má přece udělat chlap! Od čeho pak je - říkají si dosud na dýcháncích. Ukazuje se, že větší polovina žen bere svůj sex do svých rukou. A to doslova.
