Martin vyzval VyVolené ke grupáči

  • 2
"To si dělaj kozy!", zahajuje den jednou ze svých hlášek VyVolený Emil a nevěřícně kouká na zahradu, kde už zase trůní bazének s rybami. Aspoň pro tuto chvíli určitě zapomněl na svůj strach ze zítřejšího Duelu, který ho však provází takřka na každém kroku.

A co mají znamenat ty ryby, poněkud vyčerpané téma včerejšího dne? Vzápětí se všem dostane vysvětlení v denní poště: nechtěli ryby zařadit do potravinového řetězce, tak se dle pokynů mají stát z Vyvolených ochránci přírody. Nikoho to moc nevzrušuje. Vlado poklidně loupe brambory a libuje si, jak jsou letos pěkné. Nuda a zase nuda…

Ještěže vzápětí režie zařazuje zajímavější záběry. Ranní rozcvička. Tentokrát se nesla ve víru tance. Jindra řádil jakoby právě utekl z buše a Emil rovnou z rovníkové Afriky. Jen Michal si místo tanečku klidně vykuřoval.. Zapomněl už zase na to, že soutěž má svá pravidla? Vzápětí ho také čeká další trest. Tentokrát je mu skupinově určeno uklidit záchod a koupelnu. „To je fér,“ souhlasí s tím i jeho věrný ochránce a přítel Vlado. „Mám ho rád, ale s tímhle souhlasím.“

Emilovi jeho situace před Duelem nedá klidu. Vyzvídá na Michalovi, co všechno na sebe ve svých slabých chvilkách prozradil. „Jestli to vysílali, tak jdu domů,“ stará se poněkud opožděně. A za chvíli už ve Zpovědnici jako obvykle fňukavě přiznává, že mnohokrát přestřelil, a že cítí, že půjde pryč. „Když já něco cítím, tak je to pravda,“ dodává pochmurně a netají se tím, že by si jinak docela rád té slávy ještě užil trochu.

Budeme si to rozdávat!
Martin se naopak chová, jakoby se nechumelilo. „Všichni na jednu hromadu a budeme si to rozdávat,“ vyzývá ke „grupáči“ To se nelíbí ani Michalovi, Jindrovi a hlavně Kačence, jíž to připadá trapný. Tím u ní tedy další sympatie zrovna nezískal. Ale možná naopak zabodoval v Hříšném tanci, kde to náramně roztáčel s Monikou.

Svého spojence má už ve Vile také v Regině, s kterou  rozebíral důvody své volby a nepochybně i v Jindrovi a Rosťovi, s kterým dlouze klábosili ve vířivce a pořádně zdrbli nejdřív Vlada a potom i Emila. „Emil zneužívá Boha,“ míní Martin. „Toho prosíme za odpuštění, a ne aby nám splnil nějaké přání.“ (No zdá se, že  o víře má i Martin svérázné pojetí.)

Ve zpovědnici se pak nenápadně obul i do dosud žádným K.O. netknuté Katky, která by mohla aspirovat na výhru. Označil ji do kamer za nezralou naivku, což také nejspíš je, ale spíš se zdá, že Martin pomalu, ale jistě postupuje ve svých strategických krocích k cíli. Je to přece hráč, jak o sobě sám říká. Jak to zítra dopadne? Martin přidává lišáckou prognózu: „Zkrátka a dobře, buď on, nebo já.“ Taky pravda.