Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Kramár: Komu se nelíbí moje čeština, může jednoduše přepnout kanál

  0:02aktualizováno  0:02
O 90. letech na Slovensku hovoří jako o době, kdy byla politika propletena s mafií. Ani dnešní dobu nevidí idylicky. „Násilné zločiny vystřídalo gaunerství v bílých rukavičkách,“ tvrdí Maroš Kramár (57), který si zahrál ve filmu Únos vrcholného slovenského politika. V Česku je populární třeba z pořadu Zázraky přírody.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Bytové divadlo, to dnes není zrovna obvyklá forma umění pro populární herce. Maroš Kramár už ale dva roky takové provozuje ve svém, jak říká, staromládeneckém bytě. „Cizí lidé ke mně chodí na návštěvu, dají si víno, podívají na hru a pak si povídáme,“ líčí pro týdeník 5plus2 představitel hudebního producenta ve filmu Muzzikanti i politického bosse z dramatu Únos.

Máte za sebou čerstvě premiéru nového snímku Muzzikanti. Stalo se vám ale někdy, že jste při výsledném promítání zůstal v kině s otevřenou pusou v údivu, co z toho nakonec vylezlo za výsledek?
Ono se to přihodí dost často. (smích) Je ale určitě lepší, když zůstanu s otevřenou pusou, protože je to tak super, než když si říkám: Bože, kde to jsem? Ovšem i to se stává.

Muzzikanti jsou hudební film, avšak byť sám máte ke zpěvu blízko, nezazpíval jste si v něm.
Nevím, jestli vyloženě blízko. Natočil jsem jedno cédéčko, zpíval v několika muzikálech, ale že bych byl nějaký zpěvák, to si o sobě nemyslím. Zpívám nejraději u vínečka ve sklípku. To mě baví. Moje role producenta v Muzzikantech to nevyžadovala. Od toho tam byli jiní skvělí zpěváci. Já bych jim to jenom kazil.

Fotogalerie

Nemrzelo vás to přeci jen trochu?
Ale tak možná trošku jo... (smích)

S režisérem filmu Dušanem Rapošem jste se na place nesetkali poprvé. V devadesátých letech jste si zahrál v jeho Fontáně pre Zuzanu 2.
Ano, tehdy jsem si zahrál mafiána. Ty spojitosti jsou krásné třeba i v tom, že byt, který měl ve Fontáně Pavol Habera „jako v Praze“, byl ve skutečnosti můj staromládenecký byt, ve kterém dnes hrajeme divadlo. Takže na tom barovém pultu, okolo kterého se ve filmu producírovala Lucka Bílá, bývá dnes nachystaný raut pro mé diváky.

U toho se musíme zastavit. Už je to přes dva roky, co jste rozjel projekt vlastního bytového divadla s představením Tajomné variácie, kdy diváci chodí za kulturou přímo do vašeho staromládeneckého bytu v Bratislavě. To v našich končinách není moc obvyklý koncept...
Je to úplně skvělé. Máme za dva roky už přes osmdesát repríz. Dokonce jsme s tímto představením před nedávnem na měsíc vycestovali do Austrálie, kde jsme hráli pro Čechy a Slováky. Je to výjimečné v tom, že lidé vlastně chodí ke mně na návštěvu. Dají si vínečko, já si s nimi povídám, pak zahrajeme představení a zase si povídáme. Jsou to takové divadelní večírky. Vejde se tam třicet lidí, víc ne. Takže je to hodně osobní a divák je skutečně blízko. Sedí vlastně v obýváku, kde se to celé odehrává, a má možnost být téměř součástí divadla. Vůbec jsem nečekal, že to bude mít tak veliký úspěch.

Jak často hrajete?
Dvakrát do měsíce dělám tento večírek pro veřejnost a jinak jsou to uzavřené společnosti. Je velice příjemné, že přijíždějí diváci například i z Liberce, Mostu, Košic... Nejsou to zkrátka jenom lidé z Bratislavy. Cestují i z dost velkých dálek. V tom se mi vlastně splnil sen. Tím, že hraju hodně po Česku i Slovensku, neustále cestuju. Dohrajeme divadlo, a zatímco jsou lidé už dávno doma, já jsem ještě pořád na cestě v autě. No a teď je to obráceně, protože diváci jezdí za mnou.

Maroš Kramár

■ Narodil se 26. dubna 1959 v Bratislavě, pochází z herecké rodiny.
■ Vystudoval Státní konzervatoř v Brně.
■ Od roku 1985 je členem činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě.
■ V divadle a televizi účinkoval už jako chlapec.
■ V Česku je známý hlavně díky pořadu Zázraky přírody či seriálům Letiště a Ordinace v růžové zahradě.

Musím říct, že mě až tak nepřekvapuje, že jsou za vámi ochotní jezdit i lidé z Liberce, protože patříte ke Slovákům, kteří jsou v Česku velice populární. A to nejen proto, že zde mluvíte česky. Mimochodem jsem ale zaregistrovala, že právě vaše čeština některým lidem leží v žaludku.
Studoval jsem v Brně konzervatoř, takže češtinu jsem si zvykl používat už na škole. Zlobí se za to na mě spousta Slováků, ale i z Čech mi lidé píší, že je hrozné mě poslouchat, ať se na češtinu vykašlu a mluvím radši slovensky. Takže je to vlastně jedno. Když vám někdo nechce přát, vždycky si něco najde, a když vám chce přát, tak vám občas i nějakou tu chybičku odpustí. Teď už jsem ve věku, kdy si říkám, že je mi jedno, jestli se někomu něco líbí nebo nelíbí. Snažím se dělat svou práci, jak nejlíp umím; a jak říkal pan Werich: Televize není nepřítel, dá se vypnout. Takže ti, kterým se nelíbí moje čeština, můžou jednoduše přepnout kanál.

Mají podle vás tyhle negativní reakce nějaký objektivní důvod?
Ne, myslím, že nemají. Připadá mi to jako úplný nesmysl. Všichni vědí, že jsem Slovák a snažím se mluvit česky. To je jako kdyby Banderasovi v Americe vyčítali, že má španělský přízvuk. A hlavně to není o tom. Já jsem rád, když si rozumíme a víme, o čem mluvíme. Důležitá je podstata – o čem mluvíte. A ne jakým nářečím a s jakým přízvukem. Když říkáte bláboly, tak je úplně jedno, jakým jazykem.

Vraťme se tedy k filmům. Muzzikanti nejsou letos vaším jediným projektem. Na Slovensku jste si zahrál ve snímku Únos, který zachycuje podstatně kontroverznější téma – únos syna prezidenta Kováče, tedy skutečnou událost z devadesátých let.
Ano, film jde na Slovensku do kin ve stejnou dobu jako zde Muzzikanti. Zahrál jsem si tam Predsedu. Nebudu říkat kterého, protože všichni víme, o koho jde. (S únosem Michala Kováče mladšího v roce 1995 byl spojován tehdejší předseda slovenské vlády Vladimír Mečiar. Vina mu však nikdy nebyla prokázána, pozn. red.) Je to hodně zajímavý film, protože se zabývá tou nejhorší dobou, kdy byla politika propletená s mafií. Když byl pan Mečiar zastupující prezident, vyhlásil amnestii na celý případ únosu prezidentova syna, což je věc, která na Slovensku dodnes rezonuje. Všichni normální lidi chtějí, aby se tato amnestie zrušila. Byla totiž vydána na něco, co se ještě ani nevyšetřilo.

Devadesátá léta byla, pokud jde o propojení politiky, byznysu a různých nezákonných praktik, hodně divoká. Tahle doba má určitě ještě filmařům mnohé co nabídnout, nemyslíte?
Ano, hlavně by se všechny ty pochybné věci měly postupně odkrývat a zveřejňovat. Dnes už tady nikdo ničemu nevěří. Pořád se jenom mluví o tom, jak byla tehdy politika špinavá, ale stále není nikdo zavřený. Konkrétně tenhle film už měl vzniknout dávno, ale byly vyvíjeny jisté tlaky, které tomu bránily. Co je stoprocentní pravda, ale s jistotou dodnes nikdo neví, protože nikdy nebyla vyšetřena. Tak trochu doufám, že tento film napomůže, aby se spravedlnost prosadila a Mečiarovy amnestie byly zrušeny.

Jak na tuhle dobu vzpomínáte s odstupem vy?
Myslím, že byla hodně násilná a špinavá. To sice už dnes není tak patrné, ale mám pocit, že to gaunerství si jenom nasadilo bílé rukavičky.

Možná je to trochu zbytečná otázka, ale jak jste na tom dnes s důvěrou v politiky? Podpořil byste nějakého?
S podporou politiků je to stejné, jako když pomáháte někomu do sedla a dotyčný vás tou nohou, kterou jste mu drželi, odkopne, jakmile sedí. Pak odcválá dál a na vás už úplně kašle. Tohle se opakuje pokaždé. Proto se těmhle věcem snažím nepropůjčovat. Odmítl jsem volební kampaně i lidem, u kterých jsem si říkal, že by to možná i stálo za to. V konečném důsledku mě ale zklamali i ti. Takže už politikům moc nevěřím. Jednou jsem „půjčil tvář“ paní Radičové v předvolební kampani na její prezidentskou kandidaturu. Nakonec to celé nějak nedopadlo.

Politickou agitací umělec asi nemůže ani moc získat...
Ale ano, oni získají. A žijí si tady hezky. Je hrozné, že to tak rychle odpouštíme. Je hodně muzikantů i herců, kteří hrají na předvolebních akcích a dostanou za to hezké peníze. V tomhle ohledu získají. My ostatní na to rychle zapomeneme a pak s nimi hrajeme ve stejných seriálech a účinkujeme ve stejných show.

Je to něco, co obtížně skousáváte?
Někdy ano. Někdy je to hodně nepříjemné, že s takovým člověkem vystupuji, protože mu vlastně dávám kredit. Na druhou stranu si říkám, že vystupování v rámci nějakých programů by nemělo být politické. Víte, pokud člověk s nějakým politikem či stranou sympatizuje a fandí jim, tak je to jasné. Ale pokud si dá jenom zaplatit za to, že někomu zahraje na akci, udělá mu tím propagaci a pak přede mnou vypráví, že toho politika nesnáší, že to byl jen kšeft... Tak to pozor. Ano, já také vystupoval před politiky. Nemůžu jim totiž zakázat přijít do divadla. Ale je přeci něco jiného, když jdu někomu moderovat kampaň. To bych přeci měl být jeho sympatizant. Nechat si od politika zaplatit a bokem říkat, jak s ním nesouhlasím, to je pro mě pokrytectví.

Ve stopách otce. Rodinná tradice dětských herců pokračuje

Ještě před několika lety se herec Maroš Kramár nechal slyšet, že jeho starší syn Timur má víc natáčecích dní než on. To už dnes není pravda. Nicméně hereckou štafetu převzal pro změnu mladší syn Marek. „Ano, zatímco můj starší syn už netočí, ten mladší hraje v jednom seriálu. Mám také dceru, která hraje na klavír a krásně zpívá, ale nevystupuje,“ pochlubil se hrdý otec, který se o své ratolesti snaží starat i manažersky. „Manažer naší rodiny je především moje manželka. Já se snažím hlavně dohlížet na smlouvy, aby toho neměli moc a nevynechávali příliš školu,“ vysvětluje.

Maroš Kramár, jeho synové Marko a Timur a manželka Nataša. Na snímku chybí...

Maroš Kramár, jeho synové Marko a Timur a manželka Nataša. Na snímku chybí ještě hercova dcera Tamara (12. února 2016).

Právě vzdělání je věc, kterou u svých potomků nechce zanedbávat. „Jsem ten, kdo klade při podpisu smlouvy podmínky, protože vím, co to obnáší, a nechci, aby z nich vyrostlo něco, jako jsem já,“ vysvětluje muž, který moc dobře ví, jak vypadá režim vytíženého dětského herce. „Když jsem byl malý, do školy jsem věčně nechodil, protože jsem pořád někde točil. Dodnes cítím, že některé základní věci, které jsem se měl naučit ve škole, mi chybí,“ přiznal otec, který se svým dětem snaží ukázat krom pozitiv i negativa herecké práce. „Znají už obě stránky té práce. Vědí, jaké to je, když se napíše něco nepříjemného v novinách nebo když nemůžou jet na dovolenou, protože mají natáčení. Je na nich, jakou cestou se vydají,“ uzavírá Maroš Kramár.




Nejčtenější

Končíme, oznámili Pokondři. Je to umělá kauza, říká vedení stanice
Je to definitivní, končíme. Těžkej Pokondr odchází z Frekvence 1

Moderátoři Roman Ondráček a Miloš Pokorný tento měsíc skončí na Frekvenci 1. Těžkej Pokondr se na tom dohodl se...

Duo Těžkej Pokondr
Končíme, oznámili Pokondři. Je to umělá kauza, říká vedení stanice

V úterý se na sociálních sítích objevily informace, že moderátorské duo Roman Ondráček a Miloš Pokorný alias Těžkej...

Princ William sleduje, jak vévodkyně Kate tančí s medvídkem Paddingtonem...
Těhotná Kate si zatančila s medvědem. Její strýc má průšvih

Těhotná vévodkyně Kate (35) sice stále trpí ranní nevolností, ale pomalu se začíná vracet ke královským oficialitám. V...

Modelka Yasmin Le Bonová nafotila v padesáti letech kampaň na plavky.
Najednou mám prsa, břicho a boky, říká o stárnutí modelka Le Bonová

Britská kráska Yasmin Le Bonová (52) patřila v osmdesátých letech k nejžádanějším modelkám. Manželka frontmana kapely...

Agáta Prachařová a Jakub Prachař
Agáta Prachařová: Všichni říkají, že je dcera celý Kuba. Ze mě nemá nic

Agáta Prachařová (32) je od porodu dcery přes měsícem, 13. září, v jednom kole. Nejde však jenom o péči o děti a...

Další z rubriky

Princ William a vévodkyně Kate (Berlín, 20. července 2017)
Třetí potomek Williama a Kate se narodí v dubnu 2018, oznámil palác

Třetí potomek prince Williama (35) a jeho manželky Kate (35) přijde na svět příští rok v dubnu. Zprávu o termínu...

Salvador Dalí (Paříž, 21. května 1973)
Testy DNA nepotvrdily otcovství Dalího, žena musí zaplatit jeho exhumaci

Pilar Abelová (61) si před časem u španělského soudu vymohla odebrání vzorků DNA surrealistického umělce Salvadora...

Julia Robertsová
Na začátku kariéry jsem se chovala jako spratek, míní Julia Robertsová

Hollywoodská herečka Julia Robertsová (49) zavzpomínala na začátek své hvězdné kariéry. Byla velmi ambiciózní, aby...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.