Slováková byla před filmem členkou Bílého divadla v Bratislavě a nabídka role ve filmu mohla rozjet její kariéru. „Vyhlášený choreograf Ivo Ladižinský nás tehdy tři děvčata vytáhl z toho divadla. Vzal nás do Mlynské doliny na natáčení videoklipů. Točila jsem třeba s Marikou Gombitovou Keď chlapci sú v pasci. Nebo se skupinami Elán Klasiku. V klipu Elánu jsem měla rozcuchané vlasy a Jožo Ráž vedle mě s kytarou zpíval: Chcem ťa pozvať na večeru, kde na to však vziať? Tam si mě režisér Soukup všiml a řekl: To je ona!“ popisuje bývalá herečka.
Týdeník TÉMAPrávě na stáncích |
Discopříběh měl ohromný úspěch. Přesto z ní hvězdu neudělal. „Žádný humbuk kolem mě nenastal. Odjela jsem do Bratislavy a bylo ticho po pěšině. V patnácti jsem hrála v Discopříběhu a v osmnácti jsem už žila v cizině. Bylo to v době, kdy jsem mohla jít studovat herectví, nebo si už sama rozhodnout o pokračování v modelingu. Místo toho jsem všechno utnula,“ říká Konečná, která pak pět let žila ve Švýcarsku s místním byznysmenem.
„Jak jsem žila delší čas s tím majetným Švýcarem, tak ten paradoxně nebyl materiálně založený. Nechtěl mít ženu, která bude studovat a chodit do práce. Chtěl mít ženu u sebe. Tehdy mi to vyhovovalo. Cestovali jsme spolu, projeli jsme Afriku a navštívili po světě různé ostrovy. Plavili jsme se na lodích. Byl to pěkný život. Díky tomu mám dnes nadhled,“ říká.
V současné době má firmu zabývající se vířivkami, saunami a bazény. „Vlastně už ani moc nepracuji, jsem spíš v domácnosti. Jsem už příliš stará na to, abych pracovala někde do sedmnácti hodin a ještě nedostatečně oceněná. Budu raději žít skromněji a v klidu,“ dodává.