Proč jste se rozhodla odletět pryč?
Já to vlastně doteď nechápu, kde se ve mně ten nápad vzal. Pořád jsem byla taková domácí puťka, která nechtěla nikam sama jet. Mamka mi dokonce říkala, ať jedu na rok studovat angličtinu. Poté, co jsem dodělala bakaláře, jsem nějak začala přemýšlet, že zkusím někam vycestovat. A tak jsem si ze dne na den koupila letenky a jela.
To chce trošku odvahu, když říkáte, že jste jela sama. Pokud vím, cíl cesty byla Amerika.
Spíš to bylo takové rychlé rozhodnutí bez rozumu i odvahy. Dneska vím, že tohle už nikdy neudělám. Sice to nebyl dobrý nápad, ale cítím to jako skvělou životní zkušenost.
Ale podle Instagramu jste si to docela užívala.
Z instagramových fotek to vypadalo, že všechno bylo jen krásné, což nebylo. Byla jsem tam hodně sama a já jsem člověk, který potřebuje mít pořád někoho u sebe a sdílet s ním ty věci, což tam nebylo možné. I časový posun byl náročný v tom, že když jsem chtěla někomu zavolat, tak v Čechách lidi spali. Jsem ale ráda, že jsem se naučila být sama se sebou.
Kam přesně jste se vlastně vydala?
Nejdřív jsem byla v New York, ale mým snem bylo vždycky Los Angeles. Všichni mi sice říkali, že budu zklamaná, ale brala jsem to s rezervou. Koupila jsem tedy letenky do L. A. a napsala na Instagram, jestli tam náhodou někdo v té době není. Začaly se ozývat různé holky, se kterýma jsem se tam potom scházela. Bylo fajn, že jsem přes sociální sítě mohla najít nové přátele.
A čekalo vás to zklamání, o kterém mluvili kamarádi?
Čekalo. Celé L. A. pro mě bylo velkým zklamáním. Oproti jiným místům, které jsem navštívila, jako San Francisco, Chicago, Grand Canyon, to bylo bohužel nejslabší. Ačkoliv jsem velký optimista a moc nebrečím, tam jsem brečela pořád.
Nyní jste už zase doma, co vás čeká?
Další covery, ale chci zamakat i na svých věcech. Teď mám v plánu s Jirkou Burianem odjet někam na víkend a udělat víc písniček, ať mám větší repertoár. Ráda se totiž obklopuji nejen dobrými lidmi, co umí dělat svou práci dobře, ale jsou i v pohodě. Třeba při mém prvním videoklipu Heart of Gold to pro mě bylo hodně důležité. Měla jsem kolem sebe tým lidí, které jsem znala. Bylo to totiž hrozně náročné celodenní i noční natáčeni, ale tím, že jsme se znali, tak jsme to zvládli. A na tom výsledku ta super parta je znát.
To byl vždycky váš sen zpívat?
Nikdy to nebyl můj směr, od mala jsem vyrůstala v divadle, dokonce jsem dělala přijímací zkoušky na herectví, na DAMU, protože jsem si říkala, že když to dělá celá moje rodina, tak bych to asi měla dělat taky. Ale nějak to nevyšlo. Začala jsem tedy chodit na zpěv a zjistila jsem, že to asi není tak marné a že mě to baví. Všichni z rodiny jsou hudebně založení, táta umí hrát snad na všechno, brácha taky, já jsem hrála na klavír, máma hrála na kytaru a zpívala.
Vaše maminka Dana Batulková mi prozradila, že je šťastná, že jste začala konečně zpívat více veřejně. Na druhou stranu ji prý mrzí, že vám nepředala jednu důležitou životní zkušenost. Tím je vaření, a proto si pro vás přeje někoho, kdo naopak bude vařit vám.
Ano, to je takové moje věčné téma. Vařit opravdu neumím, ale asi se to budu muset pomaličku začít učit. Chlapa stále nemám a stále nevařím, pořád mě to nebaví.
A jak si vlastně užíváte přírůstek do rodiny? Už máte synovce a neteř. Je to pro vás určitý typ antikoncepce?
Přesně tak. Já a děti, to ne. Když jsem v tramvaji a přistoupí nějaké děti, tak jsem úplně běsná.
Měla jste aspoň dceru bratra Jakuba Miu v náručí?
Měla, bylo to krásné, ale bála jsem se, je to tak malý tvor, ale zvládla jsem to!
Jak by měl vlastně vypadat váš ideální muž?
Můj problém je, že mám vysněného muže, kterého nemůžu najít. Z nároků už trochu slevuji, protože jsem zjistila, že není možné někoho takového najít. Mně se hlavně líbí, když má kluk nějaké tetování a když je v něčem dobrý, něco umí, jde mu to a baví ho to.
