Na sociálních sítích hodně apelujete na mladé lidi, ať nosí v době karantény roušku. Byl jste takhle zodpovědný vždycky?
Když jsem si uvědomil, že je situace s koronavirem závažnější, než jsem si myslel, začal jsem roušku nosit. Začalo to v ateliéru, kde se nás pohybuje opravdu hodně. A jelikož mě v poslední době sleduje čím dál víc lidí, řekl jsem si, že by bylo dobré říct, že se za to nemusíme stydět. A tak vznikl apel s rouškou.
Nejsme tady na to moc zvyklí, ani já nenosím roušku, když jsem nemocný. Karanténa mě přinutila přemýšlet, jestli ji nenosit při běžném nachlazení, tedy i mimo situaci, ve které se teď nacházíme. Jako herec musím totiž pracovat, i když jsem ve zdravotní indispozici. Je to k ostatním ohleduplné.
Na sítích máte přes sto tisíc fanoušků. Jak vám změnil život fakt, že jste se stal influencerem?
Neřekl bych, že jsem se stal influencerem. Nebo nad tím aspoň takto nepřemýšlím. Sociální sítě beru jako okénko do života herce, co herecká práce obnáší, jak to vypadá třeba na place a taky samozřejmě přidávání různých termínů, kde se s fanoušky můžeme setkat. Těší mě, že lidé chtějí sledovat mou práci a mě osobně.
Čím momentálně trávíte nejvíc času? Co nového jste se v takto výjimečné situaci o sobě dozvěděl?
První týdny jsem jednoduše strávil odpočinkem. Vypnul jsem telefon, obrazně řečeno, a nepracoval jsem. Opravdu. Zkrátka jsem to potřeboval jako sůl. Jakmile tělo zjistilo, že před sebou nemá žádnou práci, vypnulo a nechtělo se nastartovat, dokud se nezrelaxuje. A musím říct, že jsem ho nepřemlouval. Takže k otázce – dozvěděl jsem se, že bych měl své tělo poslouchat, protože moc dobře ví, co potřebuje. Teď to byl spánek a odpočinek.
V běžném režimu jste celkem dost zaneprázdněný. Podařilo se vám teď dostat se k něčemu, co jste už dlouho odkládal?
Začal jsem si opět dělat pěvecká cvičení, stejně jako tomu bylo před show Tvoje tvář má známy hlas. Zkrátka si doma zpívám. A začal jsem číst.
V březnu měla mít v kinech premiéru první česká fantasy pohádka Princezna zakletá v čase, kde hrajete hlavní roli. Kvůli karanténě jsou však veřejné projekce odložené na září. Měl jste vy sám šanci vidět film už hotový?
Bohužel ne. Kvůli mému zaplněnému diáři jsem nemohl absolvovat ani jednu z předpremiér. Petr Kubík, režisér pohádky, mi chtěl film poslat v nedodělané verzi, abych ho viděl. Ale nějak jsem měl chuť vidět ho až bude stoprocentní. Což se mi bohužel zatím nepodařilo, jelikož se kina pár dní před premiérou uzavřela. Každopádně se moc těším, až film budu moci vidět, a hlavně se těším na reakce diváků.
Natáčení seriálu Slunečná bylo prozatím pozastaveno. Jak se má vaše postava milionáře Janka Linharta? Máte třeba šanci učit se teď ve volném čase repliky dopředu, zkoušet si jednotlivé scény, které jsou už napsané? Scenáristé jistě pracují dál.
Scenáristé jistě dál pracují, ale já se obrazy dopředu neučím. Natáčením seriálu si vytrénujete krátkodobou paměť, jelikož je v natáčecím dni poměrně hodně obrazů, což znamená i hodně textu. Já osobně se je učím jen pár dní dopředu. S postavou už jsem docela srostl, tak mi text leze do hlavy mnohem rychleji. Kdybych se scénáře učil dopředu, ještě když zatím vůbec nevíme, kdy zase točit začneme, tak bych si v tom nejspíš udělal pořádný guláš.
Chybí vám každodenní kontakt s kolegy? S kým si telefonujete nejvíc?
Chybí. Je to, jako byste byli na skvělém táboře, který si se všemi užíváte, a najednou z ničeho nic musíte odjet. Navyknete si, že své kolegy vídáte několikrát týdně a těšíte se na ně. Když to ale vezmeme z té druhé stránky, optimisticky, karanténou se zase oddálí ponorková nemoc, která by jistě mohla nastat. (smích)
Kam povedou vaše první kroky, až pomine všeobecné nebezpečí nákazy? Na co se nejvíc těšíte?
Do divadla! Těším se na své divadelní kolegy. A taky na zkoušení Balady pro banditu, kterou jsme zatím nestihli kvůli opatřením rozezkoušet. V současné chvíli mi musí stačit jen nahrávky písní, které doma piluju.
23. prosince 2019 |
