Umíte si představit, že by byl Bolek bez ženy?
Teď jsem se lekla, že se zeptáte, jestli si umím představit Bolka s jinou ženou. To si teda představit neumím.
Jen se ptám, jak by dopadl, kdyby žil třeba dva roky sám.
Určitě by se do takové situace nedostal, uměl by si to jako pořádnej Valach zařídit. Jeho charizma působí na ženy všeho věku, od holčiček, které se rozplývají "Bolku, Bolečku", až po stařenky, které mu píšou děkovné dopisy, že jim pomáhá přežít krize. Ale pokud by byl náhodou na čas bez nich, vážně nevím, jak by dopadl.
Neslavně, tipuju. Už proto, že je prý nepraktický.
No, roztomile nepraktický je. Jeníkovi třeba zásadně nenavlíká bodýčko pro miminka přes hlavu, ale cpe mu ho přes nožičky a břicho. Tohle když jsem viděla poprvé, myslela jsem, že se zblázním, jenomže ono se to Jéňovi líbí. A tak aspoň kupuju oblečky o tři čísla větší, aby se to bříško do malé díry na krk vešlo.
Takže souhlasíte, že osamělý Bolek nikdy být nemůže?
On by hlavně bez ženské možná zvlčel. V šestinedělí jsem nebydlela na farmě, ale v Průhonicích, kam on za mnou občas přijížděl. Říkal: "Marcelko, vlčím. Vlčím, ale už zase potřebuju být beránek."
Vy myslíte, že by se možná upil?
Spíš by se rozdal pro druhé a nic by mu nezbylo. V tom mi trochu připomíná Vlastu Buriana.
Vždyť toho taky hraje ve hře Hvězdy nad Baltimore.
Právě. Premiéru téhle hry jsem nesla docela těžce. Je to trpké představení a já seděla v první řadě. Bolek přede mnou kráčel s hadrem na hlavě ve vězení a ostatní ho dusili... Tam jsem si uvědomila, jak jsou si ty dva herecké osudy podobné, že oba dostali obrovský dar od boha. A vžila jsem se do toho natolik, že když Bolka na jevišti mučili, skoro jsem vyběhla k mřížím, aby ho nechali na pokoji.
Slepice jménem Marcela
Není vám trochu nepříjemné, že ho mají rády ženy všeho věku?
Je zvláštní, že co jsem matkou, tak nežárlím. Svázala nás příroda, náš syn. A já opravdu nepotřebuju papír na to, abychom byli spolu. Důležité je, že mě mateřství povzneslo a že jsem povýšena z hospodyně na slečnu matku. Tak se snad už nemusím ničit tím, že bych kontrolovala, kde Bolek byl a s kým. Cítím, že nevěru nemá zapotřebí.
I vy jste studovala herectví, ale nakonec jste nikdy nehrála. Nebavilo vás to?
To studium trvalo jen půl roku, a pak na mě prasklo, že začínám chodit s Polívkou. Tak jsem to rychle ukončila. Bolkovi kamarádi byli moji učitelé, což nebylo dobré, a hlavně jsem se musela rozhodnut, jestli budu špatná herečka nebo dobrá partnerka. Nevím, jestli jsem nejlepší možná partnerka, ale rozhodla jsem se jasně.
Jak se tehdy provalilo, že k němu patříte?
Poslala jsem do školy neschopenku a vyrazila na natáčení Zapomenutého světla, což je můj milovaný film. A Veronika Žilková povídá: "Jo to seš ty? Ta Černá, co chybí jako vážně nemocná?" Potom se ve filmu objevila scéna, jak Veronika usekává hlavu slepici a říká Bolkovi, tedy faráři Janovi: "Ještě za váma jezdí ta slečna z Prahy?" A farář: "Jo." "A jak se jmenuje?" "No, Marcela." A Veronika: "To je zajímavý, že ta slepice se taky jmenuje Marcela."
Bolkovým pobratimem je brněnský herec Jiří Pecha. Máte z jejich pokrevního bratrství radost?
No ježišmarja! Peca mě vlastně uvedl na farmu do Olšan.
Proč ne Bolek?
Ten mi jen napsal dopis, který jsem měla předat v Divadle na provázku Jurovi Pechovi. Sám měl tenkrát nějakou práci, tak aspoň zařídil, aby se o mě postarali kámoši. Koupila jsem si lístek na autobus do Brna za 56 korun, přijela tam poprvé v životě a našla divadlo, kde jsem se v baru zeptala na Jiřího Pechu. "Není. Přijde za chvilku." A když opravdu dorazil, já ho nepoznala. Přišel mi divnej, měl odstup, ale ti kluci v baru mu řekli: "Co blbneš, po té slečně ti Bolek posílá dopis." On si ho přečetl, řekl: "Tak to je jiná, slečno," uvázal si na kapesníku čtyři uzly, nandal si ho na hlavu, a pak povídá: "Čtyři fernety! Vy si slečno dáte taky, samozřejmě," a pak jsme zpívali do rána... Já si ho budu vždycky vážit.
Nicméně za kmotra šel Janíkovi minulý týden Radek Brzobohatý.
A taky naše kamarádka Jana Sedláková, která má takovou duši, že jsme ji o to požádat museli, aby od ní mělo naše dítě andělíčka strážníčka. A toho Radka - což je velký kamarád - vybral Bolek s touhle větou: "Ty jsi Černá a já Polívka, takže dítě nikdy hlad mít nebude, a to jídlo navíc není špatné, Jana Sedláková se taky hodí, protože jestli farmář nebo sedlák, to už je jedno, a Brzobohatý? To už tomu chlapci nic chybět nebude.
Pojď, dáme si normálního panáka
Komu je dnes v Brně nad čtyřicet, ten většinou vypráví: "Když jsem se s Bolkem potkal, na čas mi to převrátilo život." Jak zapůsobil tenkrát poprvé na vás, dvaadvacetiletou dívku?
Pro mě to byl herec Polívka, kterého jsem znala jako klauna z večerníčků. To mi problesklo hlavou jako úplně první a samozřejmě mě nenapadlo, že s tím večerníčkovým klaunem budu mít jednou dítě.
Taky jste okamžitě podlehla té kombinaci smutného klauna a poetického pijáka?
Nešlo to tak rychle. Brzy po prvním setkání na lodi Kamýk, kde jsem ho jako brigádnice obsluhovala, jsem odjela na dva roky pracovat do Německa. S lehkým svědomím jsem mu napsala dopis a dala ho do lahve od fernetu: "Bolku, ahoj, bylo mi s tebou hezky..." Ale samozřejmě jsem si všimla, že je ten chlap smršť - sedíte s ním půlhodinu a on vám změní život, protože se nechová podle žádných předpisů. Je svobodný pán, který si svobodu vždycky zachová. A vůbec nezáleží, kolik bude mít žen a dětí.
Na tomhle se ani stárnutím nic nemění?
Ne. Já bych se zbláznila, kdyby se usadil.
To raději budete trpět jeho návraty z představení a následných posezení ve čtyři ráno?
Mně už to přijde normální. Divné by bylo, kdyby začal vysedávat v osm doma, a bůh ví, jestli bych to s ním vydržela.
Nevadí vám, že je občas Bolek chodící bankou a rozhazuje peníze?
To už se naštěstí trochu zlepšilo. Víte, někdy věnujete houmlesákovi stovku a ve finále za vámi přijde a řekne: "Dneska jenom sto?" Teď už se Bolek začal zajímat o to, kolik se na farmě utratí, už mu není jedno, když si někdo odnese jeho kožené sedlo z koně, a nenosí v kapsách saka mraky bankovek, které by se pak pohodily na stůl v hospodě. Ale mně do toho vlastně nic není. Jsou to jeho peníze, i když pro něj nejsou důležité. Já chápu, že chce dělat lidem dobře.
Když jste se před deseti lety vrátila z Německa, hned jste Bolkovi volala: "Tak mě tady zase máš?"
Jen jsem si řekla, že bych se na něj mohla jít podívat do Činoheráku. Když mě zahlídl v první řadě, hrál jak o život, ale rozhodně jsem tam nešla proto, abych s ním chodila. Nemyslela jsem si, že bych měla právo něco takového chtít.
Ale on byl podle všeho opravdu zamilovaný. Jakou zbraní si vás získal?
Měl zvláštní způsob kavalírského chování, byl velkorysý, o dvacet let starší... To mi dělalo dobře. Neměla jsem zkušenosti s chlapama, kteří by se ke mně chovali jako princové z pohádky. Taky se hodně ptal na můj život a naslouchal mi. Poslouchal, že jsem holka z venkova, která chodila v šestnácti jednotit řípu, a že nejsem žádný hogo fogo... Mimochodem, tehdy by nadšený z mé věty: "Pojď, dáme si spolu úplně normálního panáka." Ta měla v našich začátcích velkou váhu.
Hádáte se spolu?
Občas vidím, že nemá cenu se s ním bavit, tak radši mlčím, ale to ho dožere, protože potřebuje souboj. A ten ode mě nemůže očekávat. Souboje nejsou k ničemu, jen bych se vyčerpala. Takže si řekne to svý, ale pak se z toho vyspí a ráno je to Bolek v kocovince, dám mu kefír, kulajdu, šumivý aspirin a je hotovo.
K Jeníčkovi chci Mařenku
On bývá skoro denně obklopen lidmi - přáteli nebo obdivovateli. Kde na ta setkání a věčné diskuse bere energii?
Opravdu nevím. Jemu stačí pár hodin na vyspání, jinak po nocích poznává lidi a baví se. Zajímá ho, jaké mají problémy... On je tady pořád pro druhé. Vlastně žiju s Bolkem, který patří všem. Nežárlím sice na ženy, ale jako maminka a partnerka bych ho stejně chtěla mít tak trochu sobecky víc pro sebe.
Což nepůjde.
Hlavně proto, že bydlíme nad hospodou. Občas za ním zajdu: "Ty, Bolku, tady se zase chystá akce? Bude řvát hudba, cigaretový kouř půjde k nám nahoru do bytu jako komínem... Budou tady i petardy, ale co Jeník?" A on: "Maličká, i ve válce, když byl nálet, se rodily děti." Nebo mi řekne, že Věra Chytilová vyrostla taky v hospodě. Teď mě napadá, že to jednou musím Jeníčkovi říct. Aby věděl, v jakou osobnost může vyrůst.
Ložnice nad hospodou asi opravdu není ideál. Neuvažujete o změně?
I kdybychom si někde jinde postavili dům, tak bude Bolek na farmu stejně chodit. No co, na druhou stranu aspoň vím, že ho mám dole. Kolikrát slíbil, že po představení přijede, pak pořád nikde nikdo, ale na parkovišti vidím auto, tak jsem klidná. Někoho potkal a sedli si na pivo.
Poručila jste mu někdy - Bolku, umyj nádobí?
To mě nenapadlo, i proto, že máme myčku. Ano, poprosila jsem, jestli by nepřebalil Jeníčka, a byla jsem mile překvapená, že mu to jde. Ale jinak bych po něm, po bohémovi, nechtěla třeba ani to, aby zalil vodou čaj.
Jak se Bolek stará o půlročního Jeníka?
Ti dva spolu mají zvláštní tajemství, to vidím. Se mnou má Jeníček takové tuli tuli, ale s tátou? To je pro něj zážitek! Jak je Bolek vysokej, tak Jeník dá i beze slov najevo: "Tak, a jsem nahoře u táty." Navíc vím, že si teď musím užít období, kdy můžu to dítě pusinkovat, kdy je na mně závislé. Ale až se začne na všechno ptát a utvoří si vlastní názory, bude asi s Bolkem komunikovat jinak než se mnou. Třeba už proto, že já budu tím, kdo ho povede k pořádku.
To se od Bolka s jeho krédem "zakazuje se zakazovat" asi opravdu čekat nedá.
Až Jeník uvidí, jak za sebou doma tatínek nechává ležet boty a gatě u ložnice na zemi! To se mu bude líbit víc než moje poučování, jak má mít svoji skříňku a v ní všechno pečlivě uklizené.
Zdržuje se táta od Jeníkova narození častěji doma?
Teď jsou divadelní prázdniny, tak je nejdál v hospodě. A pozná, kdy je důležité, aby si syna pochoval, prochodil s ním obývák a terasu, povídal mu o koníčcích a zpíval: "V hospodě pro bandity nic jiného než whisky nepijó." Jeník mu slintá na rameno, má vyvalené oči a směje se.
Bojíte se toho že budete mít doma za dvacet let starého, pětasedmdesátiletého muže?
Copak teď, když se na něj podíváte, vypadá na pětapadesát?
Na padesát. Což je úspěch, když vím, jak dává svému tělu zabrat.
I on má anděla strážného, takže mi správně říká: "Co budu dělat s tak starou babou za dvacet let?"
Jak si představujete svůj život třeba za pět let? Myslíte, že se vrátíte k nějakému normálnímu zaměstnání?
Mým zaměstnáním je starat se o Bolka a o farmu. Věnovala jsem dost energie do stavby našeho hotelu i do zahrádky, jsem s tím tady spojená. A nic jiného dělat nechci. Tímhle - a Jeníčkem - jsem vytížená dost. A věřím tomu, že ještě přibude Mařenka. K tomu teď Bolka zpracovávám.
Marcela Černá
Třiatřicetiletá maminka půlročního Jana Polívky studovala speciální pedagogiku, takže také výchovu alkoholiků: "Když někdy vidím Bolkovu společnost, tak se mi zbytky těch vědomostí ještě hodí." Znají se od roku 1992, kdy ho jako brigádnice obsluhovala v lodním baru. Dva roky ještě studovala v Německu, ale pak si ji Bolek odvezl na farmu do Olšan. Jeník se jim narodil letos 20. ledna.
 Bolek Polívka při natáčení filmu Dědictví aneb kurvahošigutentag, 1992. |
 Bolek Polívka. |
 Eva Holubová a Bolek Polívka. |
 Herec Bolek Polívka při udílení Českých lvů 2000. |
 Bolek Polívka se synem Vladimírem. |
 Marcela Černá, přítelkyně Bolka Polívky, těsně po porodu syna Jana. (21. ledna 2004) Nad jménem pro malého přemýšleli Marcela s Bolkem dlouho. Chtěli nějaké pěkné české. Do poslední chvíle vedl František, nakonec to vyhrál Jan. "Jde pěkně k příjmení Polívka. A potom - mít syny Jana a Vladimíra taky dobře zní," vysvětluje Bolek. |
 Bolek Polívka se svou přítelkyní a matkou syna Jana Marcelou Černou. |
 Marcela Černá a Bolek Polívka jsou od ledna šťastnými rodiči. |
 Bolek Polívka a slavná česká topmodelka Eva Herzigová |
 Přítelkyně Bolka Polívky Marcela Černá s Jeníčkem. |
 Bolek Polívka v Bolkovinách s Lucií Bílou. |
 Herec Boleslav Polívka odchází z katolického chrámu ve Křtinách na Blanensku, kde nechal 20. července pokřtít svého syna Jana Boleslava. |
 Herec Boleslav Polívka a jeho přítelkyně Marcela Černá nechali 20. července pokřtít svého syna Jana Boleslava. Při obřadu zahrál i Jiří Stivín. |
 Bolek Polívka a Marcela Černá se synem |
