Pavel Liška? Jó, ten idiot? zareagují na známé jméno mladí lidé. Neboť si za tím jménem představí roli Františka ve filmu Saši Gedeona Idiot. Pavel Liška? Ten zpěvák? Zareagují starší, neboť se jim pod tím jménem vybaví jistý prorežimní zpěvák éry socialismu. Zná mladý herec svého staršího jmenovce? "No, to je strýc, ale on už není komunista, už je dávno v ODS," odpoví, aniž hne brvou. Až po chvíli prozradí: "Ne, já si dělám srandu. Všem to takhle říkám. Ale pro mne jako dítě byl jasný favorit, protože se přece jmenoval jako já. Můj táta mi za to nadával, jeho bolševici hodně štvali. Když jsem byl starší, také jsem změnil vkus."
* Kdy jste byl starší? Měl jste vůbec v roce 1989, ve vašich osmnácti, už pojem o politice?
No jasně. Táta to do nás hustil, takže jsem měl problémy už na základce. Při hodinách dějepisu jsem se moc ptal, a táta to pak musel chodit do školy vyřizovat. Ale nechtěl jsem provokovat, jen jsem se zajímal. Vždyť já tehdy také vyhrál druhé místo v nějaké soutěži s verši o holubičkách, které letí světem. Končila takto: Kdo viníkem je, já dobře vím./ Kdo zabíjením kazí nám to! Severoatlantský pakt NA T O. Ale v devětaosmdesátém jsem už hrál v amatérském divadle, zrovna jsme v té době zkoušeli Aristofanovy Ptáky, vlastně také takovou hru o totalitě a svobodě, která měla jasný politický podtext. Takže jsme jako divadelníci v Liberci dělali hrdě revoluci.
* Psal jste pak už i básně jiného druhu?
Ano - ... jak pendrekem do nás řezali./ A rozhostilo se ticho./ My měli strach a utekli...
* Takhle to v Liberci probíhalo?
Ne. To bylo jinak. Zrovna v listopadu jsme byli na festivalu amatérských divadel. Soubor, který vystupoval před námi, zrovna končil, byla děkovačka a do toho přišel náš režisér Vašek Martinec, zamával, děkovačku jim přerušil a nakřáplým hlasem sdělil, co se stalo v Praze. Že divadla vstupují do stávky a že tudíž my už také hrát nebudeme. Bylo nás pět a druhý den jsme odjeli do Prahy. A pak jsme zažili plný Václavák. Potom jsme se vrátili do Liberce, bylo tuším pondělí, nešli jsme do školy a místo toho jsme obcházeli ostatní školy, stavebku, gympl a končilo to paradoxně na vejšce - to už nás bylo tak tisíc lidí, profesoři s námi začali vyjednávat, vzali nás do auly, my jsme mluvili ke studentům. Pak nás varoval jeden učitel, že na nás poslali policajty, tak jsme vypadli. A kráčeli jsme Pražskou ulicí, já se ohlédl a viděl obrovský zástup lidí.
* Po mládí prožitém v Liberci jste odešel do Brna. Hrajete v HaDivadle, ale často se objevujete i v Praze. Dokonce jste se nechal před rokem slyšet, že na půl úvazku nastoupíte do jednoho pražského divadla...
S HaDivadlem hráváme tak jednou do měsíce v divadle Archa, já ještě hraju představení v Ungeltu, v Bouřlivém jaru s paní Alenou Vránovou. A to nejmenované pražské divadlo bylo Na zábradlí - měl jsem tu dělat hru To bude biják. Ale to se neuskutečnilo, protože umřel Petr Lébl.
* Po roli Idiota o vás prý jeden režisér řekl, že jste se "provařil". Myslíte, že vám hrozí škatulka?
Nikdy jsem neměl strach, že bych se provařil jako idiot, o tom mluvili vždycky ti druzí. Je fakt, že si ze mě dělají srandu, protože jsem často hrál nějakého debílka, kreténa, blbečka a blázna. Ano, tohle všechno jsem v divadle už hrál. I mentálně postiženého. Ale já s tím problém nemám.
* A nějaké jiné role jste hrál taky?
V létě jsem natáčel film s Bohdanem Slámou a tam jsem úplně normální kluk. Je o úplně obyčejných lidech z vesničky u Rýmařova, kteří se potkávají či nepotkávají a já tady hraju Laďu, kluka se zastydlou pubertou, který zbožňuje Michaela Jacksona, obléká se jako on, nacvičuje si jeho, doma má zeď polepenou jeho plakáty. A Laďa chodí asi už delší dobu s Božkou, hraje ji Táňa V ilhelmová, jenže holky jsou chlupatější dřív než kluci a pak se stane, že je Božka mnohem dospělejší než on, už se na toho svého Láďu dívá jinýma očima a přestávají si rozumět, i když se mají pořád rádi.
* Jak to dopadne?
Láďovi se nakonec otevřou oči, přestane pít pepsi a dá si pivo.
* Táňa Vilhelmová bude vaší Božkou, byla vaší dívkou i ve filmu Idiot - a je vaší partnerkou. Ve skutečnosti jste vyrovnaný pár nebo je také jeden z vás zralejší a dospělejší?
Táňa je chvilku dítě, chvilku puberťák a pak zase dospělá a zralá žena, to se furt mění, ona je takovej živočich. Ale teď už odešla od maminky, má svůj byt a postavila se na vlastní nohy, což je myslím důležitý krok - výlet z hnízda.
* A vy? V jaké fázi se cítíte být vy?
Přesně za rok mi bude třicet a já si říkám, to není možný, vždyť se cítím na dvacet. Když mi bylo dvanáct, představoval jsem si, že v roce 2000 mi bude už dvacet osum, budu dospělý člověk, budu mít rodinu, děti, budu chodit do práce. Je o rok víc, a já si připadám jako kluk.
* Nemůže se stát, že Táňa bude mít chuť založit rodinu a začnete se míjet jako Laďa sBožkou?
Myslím, že to na ni přichází. Ale já už o těchhle věcech také začínám přemýšlet. Nechtěl bych vodit dítě do první třídy někdy v padesáti.
* Uživíte rodinu? Kdesi jste říkal, jak nemáte na nájem, jak jste propil půlku honoráře za film Idiot...
To jsou výkyvy, jednou mám peněz hodně a podruhé zase málo, ale kdyby se rozhodlo o ženění a dětech, tak bych samozřejmě tenhle životní styl změnil. Užívám si, dokud můžu.
* Dřív herci, aby uživili rodinu, brali i role v prorežimních, ideologických filmech. Dnes berou role v reklamě. Připadá vám to jako stejný problém, nebo přeci jen jiný?
Obojí je o míře. Každý má svou míru a každý si musí říct, kam až půjde. Já třeba peníze potřebuju, ale ne za každou cenu. A bolševické filmy? Spousta herců ty role dokázala odmítnout, spousta lidí v nich hrála. Dělali to tak, jak to dělali.
* Co kdyby vám nabídli dejme tomu roli mladého Gottwalda? Co s tím uděláte?
No jéžiš, to bych strašně rád.
* Herci Štěpničkovi to měli lidé dost za zlé.
Byla jiná doba. Ale dnes bych to bral všemi deseti.
* No dobře. Tak z jiné strany. Mít rodinu neznamená jen ji uživit, ale také se jí věnovat. Víte to?
Furt si ještě docela užívám, ale je pravdou, že už pařím míň, než jsem pařil, že už mne to tak nebaví nebo unavuje. A koupil jsem si televizi.
* Až tak?
Až tak ne, chci si založit filmotéku, nahrávat a pouštět si filmy, všechny, které se mi budou líbit, chci je mít doma, jako má někdo oblíbené knížky.
* Přemýšlíte i o tom, že se budete muset rozhodnout mezi Brnem a Prahou?
Kdybych se měl oženit, tak samozřejmě nemůžu po Táně chtít, aby šla za mnou do Brna. Ale žít v Praze bych asi nechtěl, je na mě hrozně zrychlená, v Brně je takový klídek... Brno je plachetnice a Praha ledoborec. A vy v Praze z něj máte lepší výhled. Ale já mám radši klidnou plavbu. Ideální by byl domeček mezi Brnem a Prahou a dojíždět na obě strany.
* Co je pro vás rodný Liberec?
Kamarádi. Rodina. Mám tam mámu a dva bráchy. A kamarády, jediné, které nemám z branže, kteří se nemotají kolem umění. Je to pro mne hrozně cenné.
* Jednou jste řekl, že byste nechtěl dopadnout jako vaši rodiče. Co jste tím myslel?
No, však mi to máma hodila na talíř. Oni neměli šťastné manželství, rozvedli se, my jsme tím dost trpěli. Takže jsem to myslel tak, že bych chtěl mít harmoničtější rodinný život. A že rodina je pro mne důležitější než práce.
* Idylická představa! Domeček na venkově, hodná žena, kolem se batolí děti...
Byl jsem onehdy na krásné staré chalupě u kamaráda, má tam studio a počítač a všechno, co potřebuje ke své práci. Dýchla tam na nás taková pohoda, říkal jsem si, že bych chtěl mít někdy é zaměstnání, abych mohl pracovat sám, bez lidí. Škoda, že nemám takovou práci. Škoda, že ty moje básně za nic nestály...
* Souvisí tento sen s vaším sdělením, že nechcete úplně propadnout herectví, že chcete mít pořád možnost dělat jinou práci? Myslíte to vážně? S takovým zajímavým povoláním šilhat po jiném?
Můj děda byl herec a skončil v blázinci s maniodepresivní psychózou. Míval výrazné role u E. F. Buriana, ale pak přešel na V inohrady, a tam už hrál jen střední nebo menší role, a byl z toho nešťastný. A tak to u herectví je, herec potřebuje být dobrý, jinak je to špatně. Pak může být hodně nešťastný a přitom to nemusí stát za to.
* Máte strach z rodových dispozic?
Strach mám, a proto chci umět odejít.
* Nepřivoláváte to na sebe rolemi kreténů, idiotů a blbů?
Ale moje role - to je něco jiného. František nebyl idiot, on byl zvláštní a měl něco navíc oproti normálním lidem. A tím ta role byla zajímavá. Někdo si může myslet, že je těžší to zahrát, ale pro mne jsou takové postavy jednodušší, výjimečnost je daná a člověk nemusí přemýšlet, jak roli ozvláštnit. Já to beru jako výhodu.
* Když jste hrál mentálně postižené dítě, snažil jste se oniknout do světa těchto lidí? Byl jste v ústavu?
Byl, s Pitínským. Zkoumali jsme diagnózu popsanou v knize. Podle velké hlavy jsme usoudili na hydrocefalika. Ti mají syndrom risingsun eyes - příznak vycházejícího slunce, to znamená, že mají vidět stále měsíček bělma. Tak jsem v té roli zakláněl hlavu dozadu a tlačil panenky dolů, aby bylo vidět bělmo...
* To je vizuální dojem. Ale porozuměl jste jim?
Viděli jsme miminko hydrocefalika, mohlo mu být půl roku, dívali jsme se na něj a doktor nám řekl, že do tří měsíců umře. Bylo nám smutno, koukali jsme na něj a ono nás úplně uhranulo. Hledělo na nás očima dospělého, ne dítěte, jako by vědělo. To jsem si také odnesl. Člověk pak o tom přemýšlí, skládá si to a s tím vším pak nakládá...
* Když vás tak poslouchám... Opravdu věříte tomu, že od herectví odejdete?
Vlastně by mně stačilo, kdybych k tomu neměl nikdy důvod. Bojím se, že už jsem mu propadl.
***
Pavel Liška se narodil 29. ledna 1972 v Liberci. Maturoval na textilní prů m yslovce. Poté odešel do Brna. Zde vystudoval Ja náčko vu akademii múzických umění a nastoupil angažmá v HaDivadle. Pražští diváci jej mohou vidět v divadle Ungelt ve hře Bouřlivé jaro. Jeho první filmovou rolí byl František ve filmu Idiot.
* Kdy jste byl starší? Měl jste vůbec v roce 1989, ve vašich osmnácti, už pojem o politice?
No jasně. Táta to do nás hustil, takže jsem měl problémy už na základce. Při hodinách dějepisu jsem se moc ptal, a táta to pak musel chodit do školy vyřizovat. Ale nechtěl jsem provokovat, jen jsem se zajímal. Vždyť já tehdy také vyhrál druhé místo v nějaké soutěži s verši o holubičkách, které letí světem. Končila takto: Kdo viníkem je, já dobře vím./ Kdo zabíjením kazí nám to! Severoatlantský pakt NA T O. Ale v devětaosmdesátém jsem už hrál v amatérském divadle, zrovna jsme v té době zkoušeli Aristofanovy Ptáky, vlastně také takovou hru o totalitě a svobodě, která měla jasný politický podtext. Takže jsme jako divadelníci v Liberci dělali hrdě revoluci.
* Psal jste pak už i básně jiného druhu?
Ano - ... jak pendrekem do nás řezali./ A rozhostilo se ticho./ My měli strach a utekli...
* Takhle to v Liberci probíhalo?
Ne. To bylo jinak. Zrovna v listopadu jsme byli na festivalu amatérských divadel. Soubor, který vystupoval před námi, zrovna končil, byla děkovačka a do toho přišel náš režisér Vašek Martinec, zamával, děkovačku jim přerušil a nakřáplým hlasem sdělil, co se stalo v Praze. Že divadla vstupují do stávky a že tudíž my už také hrát nebudeme. Bylo nás pět a druhý den jsme odjeli do Prahy. A pak jsme zažili plný Václavák. Potom jsme se vrátili do Liberce, bylo tuším pondělí, nešli jsme do školy a místo toho jsme obcházeli ostatní školy, stavebku, gympl a končilo to paradoxně na vejšce - to už nás bylo tak tisíc lidí, profesoři s námi začali vyjednávat, vzali nás do auly, my jsme mluvili ke studentům. Pak nás varoval jeden učitel, že na nás poslali policajty, tak jsme vypadli. A kráčeli jsme Pražskou ulicí, já se ohlédl a viděl obrovský zástup lidí.
* Po mládí prožitém v Liberci jste odešel do Brna. Hrajete v HaDivadle, ale často se objevujete i v Praze. Dokonce jste se nechal před rokem slyšet, že na půl úvazku nastoupíte do jednoho pražského divadla...
S HaDivadlem hráváme tak jednou do měsíce v divadle Archa, já ještě hraju představení v Ungeltu, v Bouřlivém jaru s paní Alenou Vránovou. A to nejmenované pražské divadlo bylo Na zábradlí - měl jsem tu dělat hru To bude biják. Ale to se neuskutečnilo, protože umřel Petr Lébl.
* Po roli Idiota o vás prý jeden režisér řekl, že jste se "provařil". Myslíte, že vám hrozí škatulka?
Nikdy jsem neměl strach, že bych se provařil jako idiot, o tom mluvili vždycky ti druzí. Je fakt, že si ze mě dělají srandu, protože jsem často hrál nějakého debílka, kreténa, blbečka a blázna. Ano, tohle všechno jsem v divadle už hrál. I mentálně postiženého. Ale já s tím problém nemám.
* A nějaké jiné role jste hrál taky?
V létě jsem natáčel film s Bohdanem Slámou a tam jsem úplně normální kluk. Je o úplně obyčejných lidech z vesničky u Rýmařova, kteří se potkávají či nepotkávají a já tady hraju Laďu, kluka se zastydlou pubertou, který zbožňuje Michaela Jacksona, obléká se jako on, nacvičuje si jeho, doma má zeď polepenou jeho plakáty. A Laďa chodí asi už delší dobu s Božkou, hraje ji Táňa V ilhelmová, jenže holky jsou chlupatější dřív než kluci a pak se stane, že je Božka mnohem dospělejší než on, už se na toho svého Láďu dívá jinýma očima a přestávají si rozumět, i když se mají pořád rádi.
* Jak to dopadne?
Láďovi se nakonec otevřou oči, přestane pít pepsi a dá si pivo.
* Táňa Vilhelmová bude vaší Božkou, byla vaší dívkou i ve filmu Idiot - a je vaší partnerkou. Ve skutečnosti jste vyrovnaný pár nebo je také jeden z vás zralejší a dospělejší?
Táňa je chvilku dítě, chvilku puberťák a pak zase dospělá a zralá žena, to se furt mění, ona je takovej živočich. Ale teď už odešla od maminky, má svůj byt a postavila se na vlastní nohy, což je myslím důležitý krok - výlet z hnízda.
* A vy? V jaké fázi se cítíte být vy?
Přesně za rok mi bude třicet a já si říkám, to není možný, vždyť se cítím na dvacet. Když mi bylo dvanáct, představoval jsem si, že v roce 2000 mi bude už dvacet osum, budu dospělý člověk, budu mít rodinu, děti, budu chodit do práce. Je o rok víc, a já si připadám jako kluk.
* Nemůže se stát, že Táňa bude mít chuť založit rodinu a začnete se míjet jako Laďa sBožkou?
Myslím, že to na ni přichází. Ale já už o těchhle věcech také začínám přemýšlet. Nechtěl bych vodit dítě do první třídy někdy v padesáti.
* Uživíte rodinu? Kdesi jste říkal, jak nemáte na nájem, jak jste propil půlku honoráře za film Idiot...
To jsou výkyvy, jednou mám peněz hodně a podruhé zase málo, ale kdyby se rozhodlo o ženění a dětech, tak bych samozřejmě tenhle životní styl změnil. Užívám si, dokud můžu.
* Dřív herci, aby uživili rodinu, brali i role v prorežimních, ideologických filmech. Dnes berou role v reklamě. Připadá vám to jako stejný problém, nebo přeci jen jiný?
Obojí je o míře. Každý má svou míru a každý si musí říct, kam až půjde. Já třeba peníze potřebuju, ale ne za každou cenu. A bolševické filmy? Spousta herců ty role dokázala odmítnout, spousta lidí v nich hrála. Dělali to tak, jak to dělali.
* Co kdyby vám nabídli dejme tomu roli mladého Gottwalda? Co s tím uděláte?
No jéžiš, to bych strašně rád.
* Herci Štěpničkovi to měli lidé dost za zlé.
Byla jiná doba. Ale dnes bych to bral všemi deseti.
* No dobře. Tak z jiné strany. Mít rodinu neznamená jen ji uživit, ale také se jí věnovat. Víte to?
Furt si ještě docela užívám, ale je pravdou, že už pařím míň, než jsem pařil, že už mne to tak nebaví nebo unavuje. A koupil jsem si televizi.
* Až tak?
Až tak ne, chci si založit filmotéku, nahrávat a pouštět si filmy, všechny, které se mi budou líbit, chci je mít doma, jako má někdo oblíbené knížky.
* Přemýšlíte i o tom, že se budete muset rozhodnout mezi Brnem a Prahou?
Kdybych se měl oženit, tak samozřejmě nemůžu po Táně chtít, aby šla za mnou do Brna. Ale žít v Praze bych asi nechtěl, je na mě hrozně zrychlená, v Brně je takový klídek... Brno je plachetnice a Praha ledoborec. A vy v Praze z něj máte lepší výhled. Ale já mám radši klidnou plavbu. Ideální by byl domeček mezi Brnem a Prahou a dojíždět na obě strany.
* Co je pro vás rodný Liberec?
Kamarádi. Rodina. Mám tam mámu a dva bráchy. A kamarády, jediné, které nemám z branže, kteří se nemotají kolem umění. Je to pro mne hrozně cenné.
* Jednou jste řekl, že byste nechtěl dopadnout jako vaši rodiče. Co jste tím myslel?
No, však mi to máma hodila na talíř. Oni neměli šťastné manželství, rozvedli se, my jsme tím dost trpěli. Takže jsem to myslel tak, že bych chtěl mít harmoničtější rodinný život. A že rodina je pro mne důležitější než práce.
* Idylická představa! Domeček na venkově, hodná žena, kolem se batolí děti...
Byl jsem onehdy na krásné staré chalupě u kamaráda, má tam studio a počítač a všechno, co potřebuje ke své práci. Dýchla tam na nás taková pohoda, říkal jsem si, že bych chtěl mít někdy é zaměstnání, abych mohl pracovat sám, bez lidí. Škoda, že nemám takovou práci. Škoda, že ty moje básně za nic nestály...
* Souvisí tento sen s vaším sdělením, že nechcete úplně propadnout herectví, že chcete mít pořád možnost dělat jinou práci? Myslíte to vážně? S takovým zajímavým povoláním šilhat po jiném?
Můj děda byl herec a skončil v blázinci s maniodepresivní psychózou. Míval výrazné role u E. F. Buriana, ale pak přešel na V inohrady, a tam už hrál jen střední nebo menší role, a byl z toho nešťastný. A tak to u herectví je, herec potřebuje být dobrý, jinak je to špatně. Pak může být hodně nešťastný a přitom to nemusí stát za to.
* Máte strach z rodových dispozic?
Strach mám, a proto chci umět odejít.
* Nepřivoláváte to na sebe rolemi kreténů, idiotů a blbů?
Ale moje role - to je něco jiného. František nebyl idiot, on byl zvláštní a měl něco navíc oproti normálním lidem. A tím ta role byla zajímavá. Někdo si může myslet, že je těžší to zahrát, ale pro mne jsou takové postavy jednodušší, výjimečnost je daná a člověk nemusí přemýšlet, jak roli ozvláštnit. Já to beru jako výhodu.
* Když jste hrál mentálně postižené dítě, snažil jste se oniknout do světa těchto lidí? Byl jste v ústavu?
Byl, s Pitínským. Zkoumali jsme diagnózu popsanou v knize. Podle velké hlavy jsme usoudili na hydrocefalika. Ti mají syndrom risingsun eyes - příznak vycházejícího slunce, to znamená, že mají vidět stále měsíček bělma. Tak jsem v té roli zakláněl hlavu dozadu a tlačil panenky dolů, aby bylo vidět bělmo...
* To je vizuální dojem. Ale porozuměl jste jim?
Viděli jsme miminko hydrocefalika, mohlo mu být půl roku, dívali jsme se na něj a doktor nám řekl, že do tří měsíců umře. Bylo nám smutno, koukali jsme na něj a ono nás úplně uhranulo. Hledělo na nás očima dospělého, ne dítěte, jako by vědělo. To jsem si také odnesl. Člověk pak o tom přemýšlí, skládá si to a s tím vším pak nakládá...
* Když vás tak poslouchám... Opravdu věříte tomu, že od herectví odejdete?
Vlastně by mně stačilo, kdybych k tomu neměl nikdy důvod. Bojím se, že už jsem mu propadl.
***
Pavel Liška se narodil 29. ledna 1972 v Liberci. Maturoval na textilní prů m yslovce. Poté odešel do Brna. Zde vystudoval Ja náčko vu akademii múzických umění a nastoupil angažmá v HaDivadle. Pražští diváci jej mohou vidět v divadle Ungelt ve hře Bouřlivé jaro. Jeho první filmovou rolí byl František ve filmu Idiot.
