Je píseň Růže vaší největší srdcovou záležitostí?
To se nedá říct. Každá deska vycházela v době, kdy člověk prožívá něco. Růže je ale taková vlajková loď alba, které se podle ní i jmenuje. Jsou tam hodně ženská témata o lásce, rozchodech, takže všechno, co si člověk do čtyřicítky prožil a prožije. Je to jedna z těch písní, které mohou fanoušky zasáhnout přímo do srdce.
Souhlasíte s tvrzením, že ženy točí světem?
Já bych spíše řekla, že ženy točí s věkem! (smích) Protože čtyřicítka je prý nová dvacítka, takže myslím, že teď to teprve všechno začíná.
Jak se tedy momentálně cítíte?
Hezky, děkuji. Myslím, že si pracovně vůbec nemohu stěžovat. Mám krásné příležitosti jak herecké, tak pěvecké. Vždycky jsem si přála, aby bylo vše v symbióze. Když jsem vystudovala herectví, tak se to přelilo víc do divadla, potom na piedestal přišla více muzika. No a teď je to takové všechno dohromady. S Davidem Gránským, který mi přišel pokřtít Růži, jsme nedávno točili klip pro skupinu Melodie a tam jsem jenom hrála. Splnil se mi sen, který jsem měla pětadvacet let, abych si v nějakém klipu jenom zahrála, abych tam nemusela sama zpívat.
Bilancuje Lucie Vondráčková svoji minulost?
Proč by to dělala? Zatím vytváří svou budoucnost, takže na nějaké ohlížení se zpátky není čas a ani chuť. Já prostě dělím život na práci a na svoje děti.
Nechci předbíhat, ale už se poohlížíte po nějakém novém pratnerovi?
Ne, vůbec ne. Já mám doma dva kluky a myslím, že nám je dobře takhle.
Jaký typ mužů se vám líbí?
Vůbec žádný! Vůbec se mě na to neptejte! (smích) Vůbec žádný.
Takže po všech peripetiích se téma muži už uzavřelo?
To je naprosto uzavřené. Je to na čtyři sta tisíc západů a není to pro mě vůbec téma.
Čím děláte radost sama sobě?
Když pominu osobní život a svoje děti, tak se mi vždycky plní sen nějakou novou rolí, příležitostí. Když mohu a je čas, tak jdu ráda do věcí, kterých jsem se třeba ještě herecky nedotkla. Baví mě stát na herecké hraně, že člověk má i po pětadvaceti letech hraní a po deseti letech na různých jevištích stále takový až strach. To mě baví. Doufám, že něco takového mě teď čeká.
Máte nějakou vysněnou roli?
Už ne. Mívala jsem vysněné role, ale potom bývá člověk třeba zklamaný, že je dostal někdo jiný. Mně se sny ale docela splnily. Hrála jsem Julii, Desdemonu i hodně velké mrchy. Za mnou vždy přicházely krásné herecké role. Teď jsem měla chvilku pauzu, osmiletou, ale doufám, že si mě zase najdou.
Pokud jde o módu, co nejraději teď v létě nosíte?
Já pořád nosím džínové kraťasy a triko, takže jsem úplně zaměnitelná s kýmkoliv jiným. Taková holka od vedle, jako jsem byla vždycky. Řekla bych, že jsem módní ikona nikdy nebyla, protože jsem si vždycky dělala, co jsem chtěla. O tom je také ten klip, že si dělám, co chci, a stejně to nikdo nezmění. I když mi říkali, že bych měla něco nosit, protože je to momentálně trendy, nepovedlo se jim to. Se mnou jde těžko hnout. Ale tak co? Žijeme jen jednou, takže se nebudeme podřizovat ničemu a pojedeme si svojí cestou, ne?
Atakujete ráda obchody?
Ne, vůbec. Pro mě to je hrůza. Když už jdu a řeknu si, že bych si asi měla koupit něco na sebe, tak vždycky skončím v knihkupectví. Takže jsem úplně marný případ.
