„Kdybyste mě zabili, nevím, jak je to dál,“ přiznala s bezprostředností sobě vlastní. Ale po představení nezapomněla na narozeniny konkurenčního Divadla Ungelt, které slavilo jedenáct let od svého založení a přijímalo jako každoročně netradiční dary - židle.
Lucie Bílá vybrala červenou židli v kombinaci se dřevem a ani netušila, jak dobrá to byla volba. Trefila se totiž naprosto přesně do barevných tónů divadla. „S výběrem mi pomáhal člověk, kterému jsem svěřila zařízení celého domu. Potřebovala jsem od něj poradit, protože darovat divadlu židli, která mě v něm bude prezentovat celou dobu, je důležitá věc. Mám velkou radost, že ladí k sedačkám v hledišti. A to jsem vůbec netušila, jak to tady vypadá, jsem tu poprvé a jsem nadšená, musí se tady krásně zpívat a hrát. V takovém komorním prostoru lidi vcucnete a nepustíte. Sice jich nepustíte asi jenom devadesát, ale je to fantastické. Tady by mi to vyhovovalo, já totiž potřebuju lidi vidět a kolikrát si nechávámu nás v divadle rozsvítit v sále právě kvůli kontaktu očí,“ říká zpěvačka.
Doma jedna židle chybí
V novém domě v rodných Otvovicích jí ještě jedna židle chybí. „Dala jsem si jednu židli z jídelny k pracovnímu stolu a teď mi chybí v jídelně. To ale nevadí, ještě se nestalo, že by u jídelního stolu sedělo deset lidí. Ale stalo se, že venku, kde jsem postavila přes prázdniny sezení a jsem na ně patřičně pyšná, bylo už všech šestnáct míst obsazených,“ prozrazuje.
Stalo se tak u příležitosti jedné velké letní party, na niž pozvala pár přátel a kamarádů, které má ráda, například Ivu Hüttnerovou, Jefima Fištejna nebo Karla Steigerwalda. „Musela jsem jim ten náš dům ukázat, protože to jsou přátelé, kteří se mnou chodili na spoustu mých důležitých akcí, jako jsou Slavíci a různé ceny televize, a všechno se mnou prožívali. A prožívali se mnou i začátek budování domu, kdy jsem vysílala SOS signály: Pomoc, já stavím dům, a nevím, jak se to dělá, co mám dělat? Takže jsem jim teď ukázala, že jsem nakonec věděla. Bylo to moc fajn a hrozně se jim to líbilo. Všechny jsem je pohostila, ale tentokrát jsem nevařila, měla jsem kuchaře,“ vypráví Bílá.
Radost má zpěvačka také z nové divadelní sezony. Kromě muzikálů na repertoár Ta Fantastiky zařadila i své komorní koncerty s Petrem Maláskem a klavírem.
Velké plány má samozřejmě i na příští sezonu. S režisérem Jiřím Pokorným totiž připravuje velký projekt s názvem Němcová. A na slovíčko se zastaví ještě jednou také v Divadle Ungelt. Zpěvačka zde totiž bude spolu se svým manželem Václavem Bártou hostem talkshow Zastavte se u nás... zpěvačky Marty Kubišové a principála divadla Milana Heina.
Vedle Lucie Bílé věnoval Ungeltu židli také filmový režisér Jiří Svoboda, který bude v tomto divadle již za čtrnáct dní debutovat jako divadelní režisér s premiérou hry Picasso, v níž se představí Vilma Cibulková a Milan Kňažko.
Slovenský herec mimochodem dorazil se svou starožitnou židlí na slavnostní večer doslova za pět minut dvanáct. „Omlouvám se, ale uvízl jsem dvacet kilometrů před Prahou na dálnici D1. Moje židle je starší než já a je také starší než my dva dohromady,“ pronesl s úsměvem k Milanu Heinovi.
První židli daroval Kopecký
Posledním gratulantem byl Václav Neckář. Jeho židle je stará sedmdesát let a před třiceti lety mu ji daroval jeho tchán. „Měl jsem ji u psacího stolu. Sám nepíšu, ale když jsem se učil znova mluvit, tak jsem na ní seděl. Je to pro mě důležitá židle,“ míní.
Vůbec první židli věnoval Ungeltu Miloš Kopecký, který divadlo také slavnostně otevřel. Milan Hein mu proto každý rok nezapomene poděkovat stejně jako tehdejšímu ministru kultury Pavlu Tigridovi a dlouholetému řediteli Městských divadel pražských Otovi Ornestovi, kteří mu v začátcích dávali cenné rady. „Miloš Kopecký přinesl otáčivé zelené křeslo a pravil: Vždycky jsem na něm roztáčel život, tak teď na ní roztáčejte život vy. Snažím se,“ uzavírá Hein.
