I přes pozvolné uvolňování proticovidových opatření Lucie Bílá dosud nezpívala před diváky. Protože nedokáže zahálet a má potřebu se neustále zaměstnávat, věnovala se rukodělným činnostem a organizování a plánování různých kulturních akcí v rodných Otvovicích, kde je toho času majitelkou sedmi nemovitostí.
„Jsem taková tryskomyš. Aby to nevypadalo, že jsem nenažraná, ty věci ke mně přišly nějakou přirozenou cestou. Kupříkladu kulturák jsem pořídila jen proto, že ho chtěli zrušit a udělat tam nějaké sklady a kanceláře. Nikdy jsem nechtěla mít hospodu, ale stalo se mi to, protože v tom kulturáku je hospoda,“ vyjmenovala zpěvačka.
„A další polyfunkční dům, který teď připravuji a kde bude kadeřnictví a různé další služby lidem, jsem pořídila jen proto, že u té hospody je zahrádka, ze které šel takový hluk, že si místní, co tam bydleli, neustále stěžovali. Tak jsem řekla, že je vysvobodím a že ten dům koupím,“ prohlásila.
Moderátor Jan Kraus srovnal působení Lucie Bílé s aktivitami Emy Destinnové ve Stráži nad Nežárkou, která zde obývala zámek a postupně přikupovala další pozemky a nemovitosti.
Lucie Bílá je však hlavně uvážlivý hospodář. „Tohle období mi neskutečně pomohlo, protože jsem si zkusila žít trochu jinak. Našla jsem si nové cesty a ubezpečilo mě to v tom, že kdybych se už na to jeviště nedostala, tak se neztratím. A to mě uklidnilo,“ řekla.
Zpěvačka a podnikatelka sice může být hrdá na to, co za ní zůstává, přesto i ona musí neustále bojovat se závistí lidí, kterou přikládá české národní povaze. „Miluju naši zem takovou, jaká je, ale někdy je to složité, protože jsme strašní pesimisti. A vlastně nevím, proč nejsme víc rozchechtaní, vždyť žijeme v hrozně pěkné zemi,“ míní a doplnila, proč se usadila zrovna v Otvovicích.
„Když jsem před nějakými dvaceti lety hledala místo, kde zakotvím, protože jsem bydlela na různých místech, lidi si představovali, že Bílá by měla bydlet na Ořechovce nebo na Vinohradech. Ne! Já patřím do těch Otvovic. Mám dům, ze kterého koukám na školu, do které jsem chodila do první třídy, na ten kulturáček, kde jsem dostala občanku v patnácti, vidím tam tu kapličku a tetelí se mi srdce,“ přiznala. „Najít místo, kde víte, že je vám nejlíp, a kde máte zapuštěné kořeny, a víte, že už nemusíte jiný místo hledat, protože už jste ho našel, je paráda.“
