Lidice?

  23:32aktualizováno  23:32
Když se v Albertslundu, malém městě kousek od Kodaně, řekne slovo Lidice, naprostá většina obyvatel ví česká obec vyhlazená nacisty. A dodá: A taky pomník dvaaosmdesáti zavražděných lidických dětí. O tom, že nebýt občanů Albertslundu, by sousoší, které bylo slavnostně odhaleno před týdnem, ještě nestálo, se tu nemluví. Ale je to pravda. Jestli je na Albertslundu něco podivuhodného, pak že je to město do puntíku naplánované. Dvacet kilometrů od centra metropole postavili zdejší architekti před 37 lety místo k žití, v němž nabídli třiceti tisícům lidí mimo jiné hodně zeleně a ticha (dvě třetiny rozlohy tvoří les) a pocit bezpečí: třeba na kole se můžete dostat z jednoho konce na druhý, aniž byste přitom přejeli přes jedinou křižovatku.
Že si zdejší radní vybrali za partnerské město zrovna Říčany u Prahy, je náhoda jen zdánlivá. Chtěli totiž najít své dvojče, tedy město stejně velké a stejně vzdálené od velkoměsta, v němž by také byla věznice jako v Albertslundu, které by však na rozdíl od něj mělo svou historii. Paní Edna Kovanda-Klein dodnes tvrdí, že Říčanům při svém tehdejším pátrání nijak nenadržovala, ačkoli důvod by měla: žila tu se svými rodiči a třemi sourozenci až do roku 1968, kdy odešla za hranice.

Doučovací hodina dějepisu

Už pár let jezdí školáci a gymnazisté z Říčan do Albertslundu na studijní výměny. Téma, které by české teenagery, ať už sedmáky základní školy, nebo studenty tamního gymnázia, mohlo při pobytu v Dánsku zaujmout a přidat jim zároveň na rozhledu, nebylo tak těžké zvolit: životní prostředí v moderním malém městě. »Dánským dětem jsme naopak chtěli představit to, co doma postrádají - totiž historii,« říká tajemnice Městského úřadu v Říčanech Miroslava V ojtíšková, jinak též styčný důstojník partnerství z české strany. »U mladších jsme se dohodli na říčanském středověku, pro starší chtěli Dánové něco, co je spojené s druhou světovou válkou. K olega Karel Jindra si tehdy vzpomněl, že by se mohli jet podívat do ate-liéru Jiřího Hampla - na sochy lidických dětí, které vytvořila jeho manželka Marie Uchytilová. Od této sochařky máme totiž u nás hned dvě plastiky - jedna zdobí městský úřad a druhá, socha dítěte, 3. mateřskou školu.« A tak se také stalo. Za Jiřím Hamplem a Marií Uchytilovou přijela nejprve paní KovandaKlein. Vyslechla příběh o snu a sisyfovském snažení proměnit ho ve skutečnost. Byl pro ni mnohem jímavější než ten, jímž osud Lidic popisovaly kdysi její budovatelsky laděné učebnice dějepisu. Zaujal ji natolik, že na stejné místo vzápětí vyslala i albertslundského starostu. »Když jsem oněch dvaaosmdesát sádrových soch viděl a slyšel o všem, co s nimi souviselo, dojalo mě to,« přiznává po šesti letech, která od té chvíle uplynula, sympatický padesátník Finn Aaberg. »Domů jsem se tehdy vracel s myšlenkou, že pro dokončení sousoší musíme něco udělat. Kdyby mi ovšem někdo řekl, že nakonec dáme dohromady tři miliony korun, myslel bych si, že se zbláznil.«

Kde na to vzít?

O tom, co se v Albertslundu odehrálo posléze, by se nejspíš mělo přednášet na kursech pro pracovníky neziskového sektoru a vůbec pro všechny, kteří shánějí peníze na bohulibé účely. Akce »Lidice« se totiž podobala jízdě parního válce, který na cestě k cíli nevynechá sebetenčí proužek silnice. Ze všeho nejdřív objednává starosta Aaberg u Jiřího Hampla model celého sousoší v měřítku 1:5. Zaplatí za něj 300 000 korun. Jde o první severský příspěvek na bronz, do něhož je třeba odlít postupně všechny figury. Model si může prohlédnout každý, kdo zavítá do albertslundské městské knihovny. Dalších 400 000 korun představuje platbu za pět bronzových zmenšenin sochy nejmladšího ze všech dětí. Sošky si pak od radnice odkoupí firmy, které se nechaly přesvědčit o tom, že právě tento krok je tím nejlepším možným způsobem, jak si připomenout 45. výročí konce druhé světové války. Na výročí se rok po starostově návštěvě Čech chystalo celé Dánsko... Jiná firma nechává zase na své náklady vytisknout poutavou brožuru, přibližující slovem a zejména fotografiemi jak tragickou minulost, tak svízelnou současnost. Výbor se zároveň obrací na nejrůznější nadace. Nils Armand, syn zakladatele Nadace Bodil Pedersenové, se nakonec rozhoduje pro velkorysý dar ve výši 800 000 korun. Motiv? Jeho otec Helge, účastník dánského protifašistického odboje, byl jedním z prvních poválečných návštěvníků Lidic... Při veřejné aukci se draží stovky předmětů, které do ní obyvatelé Albertslundu ochotně přinesli, dánské koruny neustále přitékají i na finanční konto, jehož číslo visí po městě všude, kde je to jen možné. Na kontu se ocitne mimo jiné i částka odpovídající 20 000 českých korun, kterou vybrali přátelé paní Edny jako dárek k jejím padesátinám, jak si oslavenkyně výslovně přála.

Odplata za hrůzy války

»Ze všeho nejvíc mě nadchlo, že do banky posílaly peníze i děti - některé třebas jen pětikorunu,« konstatuje Erik Rasmussen, bez jehož pomoci by se sbírka sotva obešla. Coby šéfredaktor oblíbeného lokálního listu Albertslund Posten, který si kupuje více než polovina obyvatel města, totiž týden co týden informoval v pravidelné rubrice o tom, co je nového v českém ateliéru i na dánském kontě, a publikoval ohlasy. Fakt, že prostřednictvím novin dokázali organizátoři sbírky udržet zájem lidí po celých pět let, vysvětluje muž s bělostnými vlasy i plnovousem jednoduše: »Ten příběh mě nesmírně zaujal, a to z mých článků na čtenáře nepochybně dýchalo. Možná mě tolik vzal u srdce proto, že jsem se narodil během války a o Lidicích, stejně jako třeba o francouzském Oradouru, jsem se dozvěděl už jako malý kluk. Pamatuji, že to pro mě byl strašný zážitek. T ím, že se ten pomník dětským obětem války opravdu postaví, jsem se možná chtěl pomstít všem, kteří tu hrůzu způsobili. Jen proto jsme se v Albertslundu tolik nesnažili. Myslíme si, že v době, kdy se dějí taková zvěrstva, jaká jsme nedávno viděli v Jugoslávii, je to - bez frází - nejen připomínka minulosti, ale i důrazné varování pro budoucnost.«

Zástupci dánského Albertslundu - Edna Kovanda-Klein, Finn Aarberg a Erik Rasmussen - nemohli samozřejmě při odhalení památníku dětským obětem války v Lidicích chybět. Tak jako všechny předchozí cesty, i tuto si každý platil ze své kapsy, nikoli z vybraných peněz.

K odstartování sbírky pomohla nejmenší ze všech soch, jíž autorka dala jméno Kabátníček. Kterému z lidických dětí tato tvář vlastně patřila, vědí - podobně jako u všech ostatních figur - pouze jejich skuteční rodiče či příbuzní, pokud žijí, autoři sousoší a sponzoři, přejí-li si to ovšem.


Běh času
Sochařka Marie Uchytilová pra covala na Památníku dětským obětem války třicet let. Toto sousoší tvoří 82 bronzových plastik zavražděných lidických dětí. Jejich podobu modelovala autorka podle dochovaných fotografií, výraz bolesti, hrůzy a strachu v dětských tvářích pak studovala na klinikách, kde byli hospitalizo váni těžce nemocní malí pacienti. Realizace svého díla se však nedočkala: zemřela 16. listopadu 1989. Manžel Jiří Hampl se při splnění jejího poslední přání potýkal ze jména s nedostatkem financí nezbytných k úhradě bronzu a k odlití soch. Za dvacet let se mu podařilo získat prostředky na 21 soch. Rok 1994, kdy ateliér navštívil starosta Albertslundu Finn Aarberg, znamenal však zlom: dánská sbírka uhradila celou třetinu rozsáhlého sousoší a stala se tak bezkonkurenčně nejvelko rysejším příspěvkem na vybudování tohoto pomníku. Díky dalším u několikasettisícovému finančnímu daru obyvatel Albertslundu stojí dnes před gymnáziem v Kladně i jiná socha Marie Uchytilové - Lidická madona.




Autor:


Nejčtenější

Pavel Novotný bude starostou. Musím okamžitě začít být důstojný, říká

Pavel Novotný

Bulvární novinář a moderátor Pavel Novotný (37) se připravuje na novou roli. Po úspěchu v komunálních volbách se stane...

Řepka je obžalován ze zpronevěry. Za milion prodal cizí auto

Bývalý fotbalista Tomáš Řepka prodal luxusní automobil Mercedes-Benz GL, který...

Soud řešil další kauzu Tomáše Řepky (44). Bývalý fotbalista prodal za milion korun auto, které nebylo jeho. Řepka k...



Tereza Kostková se tajně vdala, prozradili její kolegové z divadla

Jakub Nvota a Tereza Kostková na premiéře hry Hrdinové (3. května 2018, pražské...

Tereza Kostková (42) se po třech letech od rozvodu vdala za režiséra Jakuba Nvotu (41). S tím byla poprvé viděna při...

Hnutí MeToo je oplzlá a nechutná kampaň, říká Sean Penn

Sean Penn (25. září 2013)

Podle herce a režiséra Seana Penna (58) je hnutí MeToo velice podezřelé a jediné, k čemu vedlo, je rozdělení mužů a žen...

Devátá řada StarDance: Písařovicová ukázala nohy, Genzer výraz medvěda

Richard Genzer se svou taneční partnerkou a přítelkyní (vpravo), 13. října 2018

V přímém přenosu České televize odstartovala devátá řada taneční soutěže StarDance. Desítka populárních osobností se v...

Další z rubriky

Zvířata na rozdíl od jiných neudělala žádnou chybu, říká o premiéře Popelky Renč

Tři oříšky pro Popelku

Dlouho očekávaná premiéra rodinného muzikálu na motivy slavné pohádky režiséra Václava Vorlíčka (88) Tři oříšky pro...

Dnes musí být vše bio, přitom jde jen o byznys, říká Rybová

Linda Rybová

Vše co dělá, dělá s láskou k životu. Stejně tak přistupuje i ke zdravému životnímu stylu. Linda Rybová (42) sice působí...

Mám dobrou zprávu, Jiří je doma s námi, prozradila Olga Menzelová

Olga Menzelová a její dcery Eva a Anna (Praha, 14. října 2018)

Producentka Olga Menzelová (40) delší dobu nechce komentovat zdravotní stav svého manžela Jiřího Menzela (80). Režisér...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz