Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Leoš Mareš: Dražší už být nemůžu

  14:45aktualizováno  14:45
Huláká jako strýc Pepin v Postřižinách a o všem mluví hezky zeširoka. Každou chvíli je v euforii, nebo o tom aspoň mluví - že prý má slzy v očích, zježené chlupy... A taky je s ním zábava. Když to sečteme s pracovitostí, vyjde nám co? Snad to rudé ferrari, ve kterém přijel moderátor Leoš Mareš na rozhovor.

* Nedávno byly české noviny napěchované dvěma událostmi - padla tenkrát vláda a fotbalisti vyhráli čtvrtfinále nad Dánskem. Co jste četl jako první?
Užívám si léto, takže zprávy z fotbalu. Nechci se rozčilovat.

* Špidlův konec jste vypustil?
Úplně ne. Je to zásadní záležitost, tak jsme ji aspoň v rádiu ironizovali: "Dnes se podíváme zpátky do minulosti a zjistíme, proč padla vláda," začali jsme. Pak přišel rozhovor: "Dobrý den, pane Špidlo, budete se dívat na čtvrtfinále?" A on: "Mě tyhle blbiny nezajímaj." My na to, že to je důležitý, a on: "Já fandím fair hře a je mi jedno, kdo vyhraje." Tak jsme začali skandovat: Demisi!

Beru skoro všechny kšefty

* Jaká je cena moderátora Leoše Mareše? Každým rokem roste?
Když budu upřímný, tak jsem se dostal na vysokou cenu už dávno před tím, než přišla popularita. Bral jsem honoráře jako spousta hvězd, i když mě znal málokdo.

* Umíte si vysvětlit, proč nabízeli desetitisíce za večer bezejmennému diskžokejovi?
To je jednoduché - já jsem se vždycky snažil nebýt jenom diskžokej. Mluvil jsem do mikrofonu, nosil kostýmy, a to nejen kožich, ten byl jedním z deseti. Tohle nikdo jiný nedělal. Jenže v posledních letech se stejně něco změnilo - už si mě kupují i pořadatelé, kteří nemají představu, co umím, a platí jednoduše za jméno. Řeknou: "My jsme si vás objednali, protože jste známej z televize." A já na to, "no jo, ale já dělám úplně jinej program, než jste viděli." A když jejich večer odmoderuju, chodí za mnou: "Dobrý, i když jsme mysleli, že jen zpíváte písničky."

* Takže si díky stále slavnějšímu jménu klidně můžete říkat o větší honoráře?
Třeba u diskoték to nejde. Ty zaplatí za vystoupení nanejvýš pětatřicet tisíc, což je strop pro toho, kdo dokáže zaplnit sál. A když naláká tisíc lidí třeba Jarda Zlámal z Bydžova, tak mu ty peníze dají, protože ani na Michaela Jacksona by se jich tam víc nevešlo. Toho stropu jsem už kdysi dosáhl a nemůžu ho zvyšovat.

* Dejme tomu, že jsem majitelem diskotéky a nabízím vám pětatřicet tisíc, abyste za měsíc přijel udělat šou. Přijmete to nadšeně, anebo nejdřív zkontrolujete, jestli tou dobou nedávají v televizi nějaký dobrý fotbal?
Ono se klidně může stát, že jednou lidi přestanu bavit, a tak jsem s odmítáním opatrný - když je možnost, beru všechno. Až před mistrovstvím Evropy v Portugalsku jsem si řekl, ne, nevemu žádný kšefty, protože tam musím jet. Ale i tak jsem kvůli práci přiletěl zpátky a přišel tak o čtvrtfinále. Takže s tím pořád bojuju.

* Bojíte se stárnutí? Jako čtyřicetiletého už vás asi blbnutí na diskotékách bavit nebude...
Bojím se, jako každý. Hodně jsem si to uvědomil, když jsem měl v Esu Šárkou Vaňkovou. Je mi osmadvacet a při rozhovorech beru toho druhého vždycky jako partnera, i osmnáctiletá Tereza Kerndlová z Black Milk už v mých očích byla ženská. A teď přišla tahle šestnáctiletá Šárka a já se poprvé cítil jako její strejda. Najednou jsem měl pocit, že bych jí měl říct, ať nekouří... A teď už to asi bude pořád jen horší.

* Máte strach, že bude za pár let zájem o ještě mladší, živější a drzejší moderátory?
Opravdu asi ve čtyřiceti nebudu jezdit po diskotékách, ale proč bych nemohl moderovat seriózní akce? Třeba Slavíka? Vždyť venku jsou největší moderátorské hvězdy právě takoví borci, co mají zažito, všechno už viděli... I já cítím, jak se mi mluví každým rokem líp o spoustě témat. A zatím mám štěstí, že lidi bavím ze své přirozenosti, že se do ničeho nestylizuju. Kdyby mi někdo řekl, že by byla větší sledovanost, kdybych na sebe vzal kostým zebry, tak nevím - musel bych si promyslet, jestli to mě samotného rozesmívá.

* To scénáře k vašim pořadům nikdo nekontroluje?
Zatím ne. Napsal jsem si Slavíka a bál se, že ho přednesu na Nově a oni to seškrtaj, že to není vtipný. Toho jsem se děsil. Ale nic neřekli, naopak. Pavel Zuna mi napsal, že kromě Pitkina se nikdy u scénářů nesměje, ale teď nad Slavíkem se tlemil. Na druhou stranu je pravda, že jsem tehdy v prosinci těžil z pozice outsidera - nikdo se mnou nepočítal a všichni si mysleli, že to bude nuda jako vždycky. Mnohem těžší bude letos obhajovat.

Lepší hudbu neumím

* Na ten váš obličej trpí tisíce fanynek, ale co vy? Taky jste posedlý nějakými idoly?
Už se nechovám jako čtrnáctiletej, ale je pravda, že mě aura kolem slavných jmen fascinuje. Pochopte - když jsem byl na zápase Anglie, a pět metrů ode mě stál David Beckham...

* No, co jste cítil?
Byla to euforie, takže jsem hned volal známým. A kdyby mi David hodil dres, vzal bych ho jako relikvii a někam si ho pověsil i ve svém věku. Což on neudělal, tak jsem aspoň řval do mobilu: "Normálně! Teďka stojím pět metrů od Beckhama, kdybych na něj flusnul, tak ji koupí!" A kolega Patrik Hezucký mi hned z Prahy říká, "tak na něj flusni, bude prdel."

* Kdekoho spíš štve ten cirkus - anglickému modelovi se podařilo zbláznit půl planety, i když zdaleka není nejlepším fotbalistou.
Já pluju v hlavním proudu. Řekl bych, že spousta jeho fanoušků je dospělých a inteligentních, uvědomujou si iracionálnost svého chování, ale zároveň je to baví. Prostě blbnou. Mně se opravdu líbí, když se Beckham projde po trávníku a padesátiletý chlapi stejně jako jejich ženský řvou, a nastává smršť fotografických blesků, jako by se zapaloval olympijský oheň.

* Vy jste poznal většinu českých celebrit. U které jste si řekl, jo, tenhle člověk si svoji slávu opravdu zaslouží?
U Karla Gotta. Když jsem ho před sedmi lety viděl poprvé, působil na mě jako ikona. Na chodbě se s ním někdo bavil, já stál vedle a normálně jsem se přistihnul, že se mu nemůžu upřeně koukat do obličeje. Klopil jsem oči.

* Dobře, ale to úplně vynecháváte jeho písničky.
Protože ho ani nehodnotím jako posluchač. Je to stejné, jako s Beckhamem, u kterého taky neřeším, že nedal dvě penalty. Mě fascinuje velikost těch fenoménů. Třeba na Slavíkách měl Karel Gott zkoušku a ostatní zpěváci, třeba Monika Absolonová, vybíhali ze šatny do hlediště, aby si to užili. Aby jednou, až tady mistr nebude, mohli vyprávět, že měli tu čest být nablízku.

* Stojíte si stoprocentně za svojí vlastní muzikou, která kdysi dostala v časopise Show jedinou hvězdičku z pěti možných, a to ještě k Vánocům?
No jasně. Vždyť jsem to dělal.

* Pokud vím, jsou to skladby převzaté, anebo je skládal producent Dan Hádl.
Ale já je sám vybíral, a když mi Dan nabídl nějakou muziku, tak jsem mu řekl, co se mi nelíbí, a někdy se to předělávalo. Takže jsem byl supervizor, a proto si výsledek v klidu podepíšu. Navíc se snažím, aby byla v mých textech nějaká myšlenka. Aby to nebylo jen o tom, že já těm mám rád a ty mě nemáš ráda. Neumím to udělat líp, rozumíte?

* Věřím tomu, jen by mě zajímalo, jestli byste takové desky poslouchal, i kdyby na nich rapoval někdo jiný.
Mám ten styl opravdu rád. Klidně řeknu, že se mi líbila deska DJ Lucifera, která se jmenuje Zlato, poď na to. Nebo kapela Chaozz.

* Ta vaše muzika má nejblíž k hiphopu.
K velmi, velmi mírnému.

* Líbí se vám, jak se tahle hudba dělá v Česku?
Poslouchám ho, koupil jsem si desku Penerů strýčka Homeboye nebo Indy & Wich. Ale bohužel, oni uvízli v undergroundu. Bojí se jít do hlavního proudu a to je strašná škoda, protože všechny velké rapové hvězdy, Jay Z, Eminem, nebo třeba Busta Rhymes dělají melodické písničky, které se líbí masám. A u nás jakoby se za něco takového hiphopeři styděli.

* Fanoušci by je vedle v rádiu vedle Gotta neskousli.
Ale když vydáte desku, tak přece říkáte, za tímhle si stojím a je hotovo. Už by mělo být jedno, jestli se ta písnička bude hrát na na Rádiu 1 nebo na Evropě 2. Když natočíte film, taky se hlavně musí líbit vám a neřešíte, jestli se bude vysílat v uměleckém kině, nebo v osm na Nově.

* Nedivil by se, kdybyste byl mnoha mladým lidem právě pro svou muziku trnem v oku. Jako bych slyšel větu: Mareš prodává desetitisíce desek jenom proto, že je provařenej ksicht.
Občas se s podobnou poznámkou setkám. Hodně lidí mě má zafixovaného jako zpěváka a říkají, "ty písničky, to je katastrofa, ale koukali jsme na Eso a to je hustý!" Opravdu jsem hlavně moderátor, snažím se bavit lidi. A v tom žádný underground neexistuje.

* Jak řešíte situace, když nemáte náladu, a stejně musíte jít do rádia a bavit posluchače?
Naštěstí jsem pořád pozitivně naladěnej a napadají mě blbosti. A když už to ze mě náhodou nejde, tak nastupuje řemeslo. Nemůžu si říct jako spisovatel, že dnes nemám den, a tak práci odložím. Prostě za půl minuty mě čeká vstup, a když nemám nápad, tak něco hledám na internetu, čtu... A pokud ani to nepomůže, tak s Patrikem klidně řekneme, že nemáme náladu. I když už teď mě ta představa rozesmává. Řeknu: "Máme špatnou náladu, tak nás vypněte, dnes se to nedá poslouchat," a Patrik poznamená, "to je pravda, ale mimochodem, včera jsi měl dobrou náladu a taky se to nedalo poslouchat."

Fotbal bych komentovat nemohl

* Když jsme na mistrovství Evropy prohráli s Řeckem, co to pro vás znamenalo?
Byla to škoda, protože mě vždycky naplňujou momenty euforie. A když je jednou za čas zažívá národ, lidi se na sebe smějou a auta troubí, je to krásný. My jsme to mohli zažít ještě ve finále, takže jsem přišel o hezké chvilky, ale na druhou stranu jsem si říkal, že jsem už v Portugalsku hodně pěkného zažil, takže mám splníno. K čemu bych to přirovnal... Je to jako s holkou, kterou jsem sbalil a už jsme se mazlili a vyspali, takže dál už mohly přijít jen bonusy.

* Jaké nejsilnější zážitky vám z letošního šampionátu zůstanou?
Hned úvodní den šampionátu jsem vystupoval na akci u Loun, a kdybych se vracel do Prahy, nestihl bych ani druhý poločas otevíracího zápasu. Musím najít sportbar tady, říkal jsem si. Nedařilo se, dokud jsem nenarazil na policejní hlídku a neřekl jim, "pánové, neznáte tady nějakou hospodu s fotbalem?" A oni, že jo. "Nemohli byste mě tam odvézt? Já to tady neznám." Tak přede mnou jeli až k baru a já vešel dovnitř, kde koukala skupina dvaceti fanoušků na plátno, a už za minutu už jsme si povídali. Celou dobu se mě nezeptali na písničky, na rádio, na kožich, prostě jsme se bavili o fotbale. Oni pak hned vyráželi do Portugalska, rozvinuli vlajky, a já dostal takovou chuť jet s nima! Tak jsem si hned napsal telefony. Tyhle události opravdu hrozně sbližují lidi.

* Však jste je už za pár dnů následoval.
Bylo to nezapomenutelné. Jdete po Lisabonu, z dálky vidíte červený dres a už se zdravíte... V těch okamžicích cítím národní hrdost. Protože kdy o nás zahraniční noviny píšou něco hezkého? V Guardianu nevyjde článek o Špidlovi, ale o Koljovi, když dostane Oskara, nebo o Barošovi, když dá dva góly. S tím se nedá nic dělat.

* Máte rád české sportovní komentátory?
Miluju, když mě někdo baví. A oni jsou dobří.

* Někdy snad až příliš utlachaní...
...na můj vkus spíš usedlí. Svěcenýmu jsem v legraci říkal: "Nemůžeš být objektivní. Když náš hráč někoho skosí, tak to nebyl faul, zato jakýkoli dotyk na naše je brutální zákrok na červenou kartu." Odpověděl, že to nejde, což je jasný. Právě proto bych tu práci nemohl dělat - humor do ní moc nepatří. Bosák ho tam pašuje a rozdělil tím národ na dvě půlky.

* Předpokládám, že vy mu tleskáte.
Líbí se mi, ale na můj extrovertní vkus mluví Bosák ještě málo. Nejsympatičtější jsou mi emotivní italské komentáře. V hotelu jsem koukal na záznam fotbalu na kódované televizi, bylo to rozzrněné, běhali tam dva Barošové, ale mě to komentování tak bavilo... Kalámito! Pááolo Nedved imposíbile!

Puberta bez žen

* Když chodíte často na fotbal, setkáváte se tam s násilím?
Naštěstí málo. Nemám to rád, bojím se. Nikdy jsem se nepral.

* Počkejte, a já četl, že jste nedávno někomu jednu natáhl při svém vystoupení.
Vidíte... Jsem trošku horká hlava, nebudu lhát. Když jsem bezmocný, mám sklon k agresivitě. A nesnesu, když někdo kazí moji práci.

* Takže jak to bylo?
Jednoho provokatéra jsem opravdu uhodil, ačkoli to žádná velká bitka nebyla. Křtil jsem jednu desku, vytahuju tam šampus a načančaný holky pod pódiem se tlačí deset kroků zpátky. Říkám, nebojte se, nebudeme stříkat, sám to nemám rád. Přišly blíž, já otevřel flašku, a najednou vyskočil nějakej chlápek z davu nahoru, vytrhl mi šampus z ruky, napěnil ho a všechny postříkal. Prostě jsem se neovládl. Ale to nic nemění na faktu, že mě násilí děsí. Snad proto, že jsem v dětství vždycky dostával do držky.

* Takže se před fotbalovými chuligány schováváte?
Opravdu je vídám málo, a třeba v Portugalsku byli fanoušci skvělí. Před zápasy jsme si ze sebe dělali legraci, voláme na ty v oranžovém, "Bože, dneska po utkání bude tolik smutných Holanďanů!" A oni, "Holland - Czech 5:0!". To pošťuchování miluju. Takže pro výsměch soupeři jsem, a ať fanoušci chlastaj, ať nadávaj. Ale proč dávat do držky policajtovi? Tomu nerozumím.

* Když jste tu před hodinou zaparkoval své auto, napadlo mě, jestli nejste tak trochu snob. Nenaznačujete: Podívejte, i na tohle já mám?
Dost jsem pracoval a strašně toho obětoval, protože jsem fanoušek značky. Prostě jsem to auto musel mít, splnit si sen. Roku devadesát jsem byl v Bibione na první dovolené a na tu obrovskou pěší zónu najelo ferrari. Tak jsem běžel pět kilometrů vedle něj, a pak šel hodinu a půl zpátky. Pro mě to je vášeň.

* Větší, než fotbal?
Jo. Nejsem fotbalový fanatik. Auta mám radši. A ze všeho nejraději filmy. Mám stovky dévédéček, chodím třikrát týdně do kina, a to i na filmy špatné.

* Takže když si přečtete, že se Kameňák moc nepovedl, stejně na něj vyrazíte?
Jdu tam, abych vám pak mohl říct šest důvodů, proč je to špatný.

* Ale takhle se chová člověk, který má spoustu času, což vy přece nejste...
Tohle jsou mé priority.

* Vraťme se k tomu ferrari - není s ním až příliš starostí?
Jasně, říkal jsem si, že tím asi někoho naštvu, a taky že se o něj budu muset bát. Ale rezignoval jsem na to. Pro mě je hlavní, že v autě zažívám nádherný pocity. Je to jako s mistrovstvím Evropy - moc jsem se tam chtěl podívat a taky mě to stálo spoustu peněz. Ale jsem ochotný za takové věci zaplatit i starostma a stresem.

* Mluvil jste už o fotbale, autech, filmech, ale co ženské? Uměl byste se bez nich na nějaký čas obejít?
Možná vypadám jako lamač srdcí, ale dlouho jsem neměl přítelkyně, třeba na střední škole vůbec. Dost mě to frustrovalo. Dneska jsem na tom líp - jasně, dokážu se bavit s deseti chlapama o zrychlení auta, o Tarantinovi nebo Poborského přihrávkách, ale ke všemu ostatnímu už potřebuju ženskou.

* Umožňuje vám přítelkyně Monika, abyste žil bezstarostně uměleckým životem?
No, uměleckým... To je asi silný slovo, ale vtipný je, že když za mě kvůli dovozu auta z Itálie vyplňovali formulář, tak do kolonky zaměstnání vepsali právě slovo ARTIST, tedy umělec. A jinak jste to trefil - u Moniky mám opravdu obrovské zázemí a bezmezně si toho vážím. Doma se nemusím starat skoro o nic.

* Tak... zase jste investor.
Pozor, to nestačí. Nefunguje to stylem, "koupil jsem ti kabelku, tak umyj nádobí a mlč." Monika musí cítit, jak ji respektuju. Jinak by se mnou nezůstala.

Leoš Mareš v kožichu

Leoš Mareš

Leoš Mareš

Leoš Mareš

Zdeněk Podhůrský, Zuzana Belohorcová a Leoš Mareš.

Lucie Borhyová a Leoš Mareš

Fotografie Ondřeje Pýchy na obalu alba Leoše Mareše.

Leoš Mareš není povoláním herec, ale roli věčně nespokojeného mladého chirurga - Rebela - zvládal pod vedením režiséra Dušana Kleina docela dobře.

Mladý chirurg, který v příběhu o Básnících má jméno Rebel, předstvuje mladou, věčně nespokojenou generaci. Něčím připomíná mladého Štěpána Šafránka. První setkání s novým ředitelem Rebela neuspokojilo, a tak přichází na řadu jeho "okřídlená věta" -"za všechno můžou mimozemšťani".

Leoš Mareš a jeho fanynky.

Moderátor Leoš Mareš se se svou přítelkyní Monikou.

Leoš Mareš s přítelkyní Monikou Poslušnou.

Autoři: ,



Nejčtenější

Karel Roden hraje hlavní roli ve snímku Fotograf volně inspirovaném životem...
Rodina herce Rodena zažalovala vydavatele Týdne, vysoudila 900 tisíc

Herec Karel Roden (55), jeho partnerka a děti uspěli se žalobou na vydavatelství Empresa Media mediálního magnáta...

Končíme, oznámili Pokondři. Je to umělá kauza, říká vedení stanice
Je to definitivní, končíme. Těžkej Pokondr odchází z Frekvence 1

Moderátoři Roman Ondráček a Miloš Pokorný tento měsíc skončí na Frekvenci 1. Těžkej Pokondr se na tom dohodl se...

Duo Těžkej Pokondr
Končíme, oznámili Pokondři. Je to umělá kauza, říká vedení stanice

V úterý se na sociálních sítích objevily informace, že moderátorské duo Roman Ondráček a Miloš Pokorný alias Těžkej...

Princ William sleduje, jak vévodkyně Kate tančí s medvídkem Paddingtonem...
Těhotná Kate si zatančila s medvědem. Její strýc má průšvih

Těhotná vévodkyně Kate (35) sice stále trpí ranní nevolností, ale pomalu se začíná vracet ke královským oficialitám. V...

Modelka Yasmin Le Bonová nafotila v padesáti letech kampaň na plavky.
Najednou mám prsa, břicho a boky, říká o stárnutí modelka Le Bonová

Britská kráska Yasmin Le Bonová (52) patřila v osmdesátých letech k nejžádanějším modelkám. Manželka frontmana kapely...

Další z rubriky

Jiří Paroubek v diskusním pořadu iDNES.cz Rozstřel (16. října 2017)
Petra má mediální poradce i na rozvod, říká Jiří Paroubek

Bývalý premiér Jiří Paroubek (65) v pořadu Rozstřel přiznal, že chtěl své druhé manželství zachránit, ale jeho žena...

Michael Fassbender a Alicia Vikanderová na MFF v Benátkách (2016)
Michael Fassbender a Alicia Vikanderová se o víkendu vzali

Irský herec s německými kořeny Michael Fassbender (40) se o víkendu stal manželem švédské kolegyně Alicie Vikanderové...

Proměny v show Tvoje tvář má známý hlas IV
OBRAZEM: Rytmus Matonoha, Janet Boho, Nicki Maxián a Rihanna Čecháková

Sedmé kolo show Tvoje tvář má známý hlas vyhrál Tomáš Matonoha, který se proměnil v rappera Rytmuse. I ostatní masky...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.