„Snažila jsem se tyto jazyky dostat pod kůži, ale nedá se říct, že bych si některý z nich sama osvojila,“ přibližuje Lenka Filipová vznik nahrávky Oppidum, jež je plná keltské muziky. Turné k desce začíná už na konci února. Keltskou hudbu měla zpěvačka ráda vždycky, a to například v podání skupiny Clannaad, v níž působila éterická hvězda Enya. Ovšem sama se populární česká šansoniérka podobnou desku odhodlala vydat až nyní, navíc dlouhých patnáct let od své poslední řadové nahrávky.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Proč jste přišla s novou deskou až po tak dlouhé době?
Rozhodně jsem celou tu dobu nezahálela. Mezitím vyšly desky výběrové, live záznamy z koncertu na CD i DVD, třeba z pražské Masaryčky. A často a pravidelně jsem koncertovala u nás i v zahraničí. Podnět vydat úplně nové album zaměřené na keltskou hudbu se tvořil právě na pódiu, takzvaně za pochodu. Byla to pomalejší cesta, ale zato prověřená, protože jsem měla možnost dlouhodobě vyzkoušet na publiku, jak nové písně zafungují.
Takže se osvědčily tak, jak jste doufala?
Někdy se stane, že si pro nový projekt zvolíte nějaké téma a až v průběhu práce zjistíte, že to téma není například až tak nosné. O téhle desce jsem ale byla přesvědčená jak já, tak i Sean Barry - virtuos na keltskou harfu, bez kterého by se celý projekt asi těžko realizoval. Deska je ale konečně na světě, pokřtili jsme ji loni v listopadu a 28. února začínáme turné prvním koncertem v Bratislavě. Turné Oppidum bude pokračovat v březnu dalšími koncerty na Moravě a na Slovensku. Zakončíme ho 25. března v pražské Lucerně. Koncerty budou mít speciální scénografii, na pódiu nebudou chybět moji oblíbení hosté, včetně zmiňovaného Seana Barryho a smyčcového tělesa Brno Strings.
Vaši fanoušci, kteří chodí na koncerty, už vědí, oč jde, ale pro mnohé může být určitě překvapením, že jste se pustila do muziky inspirované keltskou hudbou.
Keltská hudba je mi hodně blízká svou harmonií i vibracemi. Poprvé jsem ji začala více vnímat a poslouchat, když jsem se dostala k deskám skupiny Clannad, ve které působila Enya. Je to už spoustu let. Líbila se mi i její pozdější sólová dráha, protože měla svůj opravdu osobitý styl. Nechtěla jsem ji ale kopírovat, takže jsem její hudbu jen ráda poslouchala. Jak šel čas, tvořila jsem si jiné desky, věnovala se kytarové klasice, takže tvůrčí rejstřík jsem měla a mám i tak dost široký. S léty se také měnilo pódiové seskupení mých spolupracovníků a spoluhráčů. Potom přišlo seznámení se Seanem Barrym, což byl takový základní kámen k tomu, že jsem se keltské hudbě začala věnovat aktivně. Skvěle se nám společně pracuje. Je to Angličan – pravý Kelt a jeho hudební kořeny jsou opravdu silné. Je to excelentní hráč na harfu, ale dokáže v podstatě zahrát na jakýkoli nástroj, na který sáhne.
O vás je známé, že cizí řeči vám nedělají potíže, ale na desce zpíváte například i ve starém jazyce gaelic. Jak se vám učil jazyk, který se nedá použít v praxi a nedá se natrénovat v běžném rozhovoru?
Jazyky mi nejsou cizí, učím se je ráda. Zaplať pánbůh, toto máme společné s mou dcerou. Ale máte pravdu, v tomhle případě se nedalo nic pochytat v terénu. Nicméně už dlouhou dobu jsem si pěstovala ke keltské muzice vztah, takže už jsem měla hodně naposloucháno. Ovšem nebýt Seana, tak bych byla ztracena. Gaelic je velmi těžký jazyk, protože se jinak píše a úplně jinak vyslovuje. Hodně jsme pracovali na fonetickém znění textu a výslovnosti tak, abych vše dostala pod kůži. Pak jsem se teprve mohla věnovat zpěvu a teprve pak přišla na řadu práce, jak píseň uchopit výrazově po svém. Na desce zpívám v pěti jazycích – ve starém jazyce gaelic, v jazyce irském, skotském, dále ve staré bretonštině a angličtině. Nedá se ale vůbec říci, že bych si některý z těch jazyků osvojila.
Lenka Filipová■ Narodila se 14. února 1954 v Praze. Vystudovala konzervatoř. |
Když už si povídáme o jazycích, tak jedním z těch, ke kterým máte opravdu silný vztah, je francouzština. Ve Francii jste navíc před lety studovala hru na kytaru. Bylo to poprvé, co jste vycestovala na delší dobu?
Kdepak, v té době už jsem měla za sebou tříměsíční koncertování po Spojených státech a Kanadě, kde jsem byla jako host BROLNu (Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů, pozn. red.). Tehdy mě vzali přímo ze školy, protože se za mě zaručil šéf orchestru Bohouš Smékal. Cestovala jsem s paní Šulákovou a Jožkou Černým, což pro mě byla obrovská škola lidové muziky. Měla jsem v rámci koncertů takové svoje okénko s kytarou, napleteným copem a jihočeským krojem. Byla to úžasná zkušenost a první velký kulturní šok. Francie byla další šok.
Jak na svá studia vzpomínáte? Francie byla a je hodně liberální země. Rozdíl oproti Československu musel být ve všech směrech obrovský.
Musím na to zavzpomínat v dobrém i ve zlém. Pro studentku – mladou dívku to byl takový rozdíl, že mě to možná odvedlo až moc od učení, kvůli kterému jsem tam jela. Ta obrovská různorodost a pestrost ve všem včetně politického smýšlení mě tak zahltila, že muzika šla v jednu chvíli lehce stranou. Když dnes odjedete studovat hudbu, tak se na ni budete skutečně soustředit a vaši pozornost neodvedou hezké boty, které byste doma jen těžko koupila, úplně jiná strava, zajímavé filmy, samizdatová literatura a tak dále. V té době jsem byla najednou v úplně jiném světě. Neskutečně mě to osvěžilo, dalo mi to nový náboj a v neposlední řadě to samozřejmě podepřelo i moji francouzštinu, kterou jsem do té doby jen tak plácala. Najednou jsem měla opravdovou chuť se ji naučit.
V čem bylo tedy to zlé?
Na druhou stranu mě to odvedlo od mé první velké lásky, která zůstala tady v Česku. Stýskalo se mi také po rodičích a bráškovi.
Neuvažovala jste ani na chvíli o tom, že byste tam zůstala?
To víte, že mi to hlavou proběhlo. Měla jsem tam už během studií úspěšně rozjetou kariéru, spoustu kontaktů a podepsanou smlouvu s francouzským vydavatelstvím CBS, u kterého jsem vydala své první dva singly a chystali jsme další projekty. Nedostala jsem ale oficiální povolení z české strany ve spolupráci pokračovat, tedy i cestovat. Rozhodla jsem se proto vrátit, abych neohrozila svoji rodinu.
Vy jste se loni po zdravotní pauze, kdy vás trápilo imunitní onemocnění, v doslova zběsilém tempu opět vrhla na koncertní pódia. Nejen fanoušky, ale i novináře jste tím hodně překvapila.
Zaskočila jsem tím i sama sebe. Muzika mě doslova zase pohltila zpátky a musím říct, že koncertování a pódium miluju stále víc a víc. Je pravda, že jsem do toho skočila po hlavě a někdo by to mohl nazvat riskem nebo hazardem, ale vím hodně o psychosomatice a věřím, že spousta věcí jde jednoduše od hlavy. Je důležité, aby se duše s tělem nehádala – a v mém případě tělo vidělo, že duše strašně moc chce.
Lenka Filipová - Oppidum Tour
|
