Nicol, která pro toto místo prošla průpravou na místě úřednice na liberecké radnici, modelky v reklamě na dámské hygienické potřeby a moderátorky sportovních zpráv, loni v prosinci z Novy odešla. Od té doby studovala ve Spojených státech.
Nicol, vrátila jste se z Ameriky. Co teď budete dělat?
Po prázdninách bych se chtěla určitě dál učit anglicky. Když už jsem se do toho dala, nemůžu přece dopustit, aby se mi to všechno vypařilo z hlavy.
Proč vy se vlastně teď tolik snažíte naučit se angličtinu?
Zaprvé - ten jazyk se mi líbí, a zadruhé - myslím, že ten, kdo anglicky nemluví, je jen napůl člověk.
Ve Spojených státech jste studovala půl roku na velice luxusní škole, kde na to dál vezmete peníze?
To je těžká otázka, moje úspory nejsou bezedné. Ideální by bylo studovat a pracovat. Ráda bych to zkusila i jinde, třeba blíž. V Anglii... Úplně jinou angličtinou se zase mluví třeba v Austrálii...
Nakonec z vás bude anglistka?
Ne, tak daleko to určitě nedopracuji. (směje se) To bych s tím musela začít trochu dřív. Čím víc člověk stárne, tím jeho mozek vstřebává nové informace hůř. Ale tím nechci říct, že si v osmadvaceti připadám stará.
Stálo mi to za to
Na kolik vás přišlo učit se půl roku angličtinu na Miami?
Přesně to vyčíslit asi nedokážu, ale musela jsem prodat svoje auto a padly na to všechny úspory.
Jaké auto jste měla?
Peugeota 206. Přibližně odhaduji, že mě pobyt se školou, ubytováním, výlety a se vším všudy stál asi půl milionu.
Vím, že jste svému autu říkala "mon chéri" (francouzsky drahoušek), takže jste ho asi měla dost ráda.
Milovala jsem ho! Říkala jsem mu taky můj "habibi" (Mám auta ráda a mám ráda jízdu, takže se mi po něm stýská.
To si vytváříte ke všem věcem takové silné pouto, nebo jenom k autům?
Ke všemu. Ráda bych si jednou takový vztah vytvořila i ke svému příteli nebo k dětem, ale zatím nikoho takového nemám, a tak se upínám na věci.
Kromě svého zamilovaného auta jste přišla i o byt v Praze, který jste prý měla také hodně ráda. Stálo vám to všechno za půl roku studia v zahraničí?
Stálo. Jsem ráda, že jsem to udělala.
Proč jste si vůbec vybrala tak drahou školu?
Ujišťuji vás, že jsou i dražší. Zadala jsem její hledání agentuře a mou podmínkou bylo, že kvůli svému zdravotnímu stavu chci někam do tepla. Kdybych odjela do Anglie, ze svých potíží s kašlem bych se nedostala. A tak mi nabídli Floridu.
Váš odchod z Novy vzbudil v prosinci velký povyk, proč jste vlastně neodešla normálně? Vždyť to, že máte zdravotní problémy a chcete se naučit anglicky, by přece každý soudný zaměstnavatel musel pochopit.
Já jsem se jich na to neptala. Změnit v osmadvaceti celý svůj dosavadní život je dost zásadní rozhodnutí, a já jsem nechtěla, aby mě někdo ovlivňoval. Kromě toho mě obklopovali lidé, o nichž jsem měla pocit, že by se mohli postarat, aby se můj plán nikdy neuskutečnil. Toho jsem se bála.
To je poměrně závažné obvinění, můžete být konkrétní?
Nechci nikomu ublížit ani si stěžovat.
Stejně - kdybyste třeba šla za Pavlem Zunou, vaším tehdejším šéfem, nebo rovnou za Vladimírem Železným a popsala jim své problémy, třeba by vám nějak pomohli. Nemuselo to skončit vaším definitivním odchodem z obrazovky a služebním mobilem poslaným poštou.
Já jsem se tehdy musela rozhodnout: buď chci to, nebo ono. Jiná možnost v mém životě nebyla. Prostě jsem to tak cítila, a tak jsem to udělala. Je to těžké vysvětlit někomu, kdo to nezažil, ale věřte, že kdybyste byla na mém místě, nejednala byste jinak.
K odchodu jsem měla víc důvodů
Jaké byly vaše vztahy s Pavlem Zunou?
Šéf a zaměstnanec, úplně stejné jako u mých dalších kolegů. Stejně jsme probírali reportáže, dával mi stejné úkoly jako ostatním.
Byla jste jeho oblíbenou podřízenou?
To byste se musela zeptat jeho. Když jsem něco zanedbala nebo neudělala, to víte, že mi to také vytkl.
Rozhodně měl váš vztah k "chození" daleko.
Jo, to jsem taky četla. Že s ním čekám miminko. Strašně mě tyhle pomluvy mrzí, především kvůli jeho manželce. Protože Andreu Zunovou mám moc ráda. A je mi to líto i kvůli jeho dětem, nejstarší dcera Pavla Zuny je už velká holka a já si dovedu představit, jaké to pro ni asi muselo být, když se šířily takové pomluvy o jejím tatínkovi.
Mám tomu rozumět tak, že jste byly s Andreou Zunovou kamarádky?
Myslím si o ní, že je to skvělá žena. Když jsme se potkaly někde na večírku, skvěle jsme si popovídaly.
Když jste odešla z Novy, Pavel Zuna byl podle všeho hodně naštvaný, jednou dokonce řekl, že ještě nikdy nezažil, aby někdo nepřišel do zaměstnání a výpověď poslal poštou, jako jste to udělala vy. Nemyslíte si, že vám takový styl odchodu může zkomplikovat třeba hledání další práce?
Já vím, že když jsem odjela, mnoha lidem jsem zkomplikovala život. Třeba svým rodičům. Zůstali tady a museli všechno snášet. Ale v mé situaci to nešlo jinak.
Jak byste vysvětlila svému dalšímu zaměstnavateli, proč jste vlastně z té Novy odešla?
Tak, že se nikdy nic nedá s ničím porovnávat a nikdy nic není totéž jako předtím. Vím, že se spoustě lidí zdálo, že jsem za sebou spálila mosty, ale ve své další práci už bych to neudělala. Příště bych nejednala stejně. Nejsem ten typ člověka, jestli mi rozumíte.
Moc ne. Zkusím to znovu: tak proč jste z té Novy vlastně odešla?
Nejde říct jediný důvod. To máte jako v manželství - nemůžete říct jediný důvod, proč se s někým rozvedete, vždycky je jich několik. Řekněme, že jsem došla k určité hranici, za niž už nešlo jít dál.
Co to znamená?
Vadilo mi třeba i to, jak často byla naše práce lidmi zvenku kritizována. Apak tu byly další příčiny: krátce po sobě mi zemřeli oba prarodiče, lékaři jim nedokázali pomoct. I já jsem začala mít zdravotní potíže. Říkala jsem si: jo, holka, budeš mít všechno, ale zdraví ti bude chybět, a co ty pak s tím? Kromě toho má každý jen jeden život, a ten musí prožít.
To jste na Nově nemohla?
Ne. Jako moderátor na Nově si nemůžete dělat, co chcete. Nemůžete si třeba jen tak odjet na dovolenou, kdy se vám zamane. Musíte se ohlížet na všechny ostatní.
V jakém okamžiku padlo definitivní rozhodnutí, že odcházíte?
Rozhodovala jsem se do poslední chvíle. Ještě když jsem po zprávách odcházela z Novy, nevěděla jsem, jestli všem říkám "ahoj" naposledy.
Vy tvrdíte, že za vaším odchodem nestál nikdo jiný než vy sama. To se mi nechce věřit.
Přesto je to tak! Nedělalo by mi dobře pomyšlení, že za tak závažné rozhodnutí v mém životě odpovídá někdo jiný.
Naposledy jste svůj odchod z Novy komentovala slovy, že vám spousta lidí "držela nůž u zad", a naznačila jste, že se na vaše místo všichni jen třásli. Místo toho se zdál tým Pavla Zuny poté, co jste odešla, úplně bezradný. Nebyl to všechno jen váš výmysl?
Nebuďme naivní. Vím stoprocentně, že o moje místo se zajímalo hned několik žen.
Někdo vám něco podobného řekl?
To mi nemusí nikdo říkat ani naznačovat. Já jsem to prostě věděla. Vždyť to znáte sama: všechny sboristky čekají, až si sólistka zlomí nohu, aby ji nahradily.
Připadá vám teď, s odstupem času, váš odchod z Novy jako chytrý tah?
Já jsem spokojená.
Chtít se vrátit na Novu by byla drzost
Na dnešní rozhovor s vámi přišla maminka. Neuražte se, ale vy jste i v mnoha dalších věcech pořád taková "mámina holčička". Občas působíte dětsky. Mimochodem: máte ještě tu svou sbírku plyšových zvířátek na záchodě, s níž jste se jednou nechala vyfotit?
Nemám.
Takže co vy vlastně chcete dělat, až vyrostete?
V osmadvaceti už bych to asi měla vědět, viďte? (směje se) Hlavně bych chtěla zůstat taková, jaká jsem. Každý večer si jít lehnout s čistou hlavou a vědět, že jsem nikomu neublížila. Doma mě vychovali v úctě k lidem.
Jenže samou úctou k lidem se člověk neuživí.
Chtěla bych se realizovat. Chtěla bych, aby tady po mně něco zbylo. A přitom cítit, že dělám něco, co mě obohacuje.
Tak to byste klidně mohla jít třeba stavět domy nebo silnice.
To bych mohla! Na to mám přece školu. Čímž jste mi připomněla, že při praxi na stavební průmyslové škole jsem tady v Liberci stavěla benzinovou pumpu.
No vidíte, zbude tu po vás benzinová pumpa.
Vlastně jsem tam dělala jen štukování. Víte, co já bych chtěla dělat? Ráda bych, aby se lidé v zahraničí dozvěděli víc o naší zemi. Ve Spojených státech mě často mrzelo, když někdo ani nevěděl, kde moje vlast leží.
To nechte na vašem expříteli, Jaromíru Jágrovi. Mimochodem: věděli vaši spolužáci v Miami, s kým mají tu čest? Že chodí do školy s bývalou přítelkyní jednoho z nejznámějších českých hokejistů?
Přece nebudu těžit z toho, že Jaromír něco v životě dokázal! A navíc - má vlastní přítelkyni.
Přišla vám během týdne, co jste doma, nějaká nabídka k práci?
Já jsem se snažila být spíš v ústraní. Takže se mi ještě nikdo neozval. Ale nebojím se. Už od devatenácti se živím sama. Pracovala jsem ve stavební firmě, na magistrátu. Při nejhorším půjdu na pracovní úřad.
Dokážete si představit, že byste se vrátila do televize?
Nikdy neříkej nikdy. I když, rozhodně bych se nechtěla vrátit mezi stejné lidi do zpravodajství v televizi Nova. Byla by ode mě drzost myslet si, že by to šlo.
Měla jste ráda Vladimíra Železného?
Ano, ačkoli náš vztah nikdy nepřekročil hranici mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Myslím si o něm, že to je inteligentní a velice schopný muž. Klidně bych s ním zašla na kávu nebo na oběd, kdyby k tomu byla příležitost.
Ptám se proto, že vy dva jste teď takoví odpadlíci Novy, skoro se chce říct renegáti.
Nenapadlo vás třeba mu zavolat, aby vám nějak pomohl?
Ne, to mě tedy nenapadlo. (smích) I když by to nebyla úvaha tak zcela od věci, Vladimír Železný vždycky podporoval lidi kolem sebe.
Jak hodnotíte práci dívky, která přišla na místo moderátorky po vás?
Nebudu zapírat, už jsem ji viděla... Mě vždycky na zprávách zajímá jen jejich obsah.
Kdyby se vám zdálo, že její práce dobrá je, tak se odpovědi nebudete takhle vyhýbat a prostě ji pochválíte.
Mně nenáleží nikoho hodnotit. Nemám na to školu, a tak prostě nemůžu říct: tenhle člověk je dobrý moderátor a ten zase není.
Kanaďané jsou pěkní chlapi
Často říkáte, jak se těšíte na děti a na rodinu, nemyslíte si, že osmadvacet let je právě ten pravý čas s tím vším začít?
Víte, já bych chtěla mít děti, až si budu jistá, že mám svoje zázemí, že nikam neodjedu a budu mít pevnou práci a muže.
Neseznámila jste se v Americe s někým, kdo by stál za hřích?
(smích) Řeknu vám, že třeba Kanaďané jsou doopravdy pěkní chlapi.
Zamilovala jste se tam do někoho?
V tomhle ohledu jsem na sebe byla přísná. Na takovém letním pobytu k tomu máte sklon, protože potřebujete člověka, který by vás pohladil a řekl vám něco hezkého - právě místo rodičů. Ale já jsem si celou dobu říkala: Ty jsi tady, aby ses učila, a ne aby sis užívala románky.
A po návratu? V románu Pěna dní Borise Viana je scéna, kdy hlavní hrdina, Colin, přijde k třídílnému zrcadlu a ukazuje prstem: Ty, ty i ty, my všichni bychom se chtěli zamilovat. S vámi je to taky tak?
To víte, že ano. My všichni bychom byli rádi, kdybych se zamilovala. Zamilovat se je totiž hezké. Láska je krásná věc. A mám pocit, že se s ní v posledních letech hazarduje.
Prosím?
Láska už není pravá láska. Často se stává vypočítavostí.
Kdo byl oním tajemným mužem, kterému jste podle Pavla Zuny ještě na Nově posílala denně několik esemesek, až z toho usoudil, že někoho máte?
To byla přece moje maminka! Když jsem byla ještě na Nově, bydlela jsem v Praze a ona bydlela v Liberci, a tak jsme potřebovaly být spolu v kontaktu.
Takže to nebyl žádný tajný milenec, s nímž jste přišla do jiného stavu, a proto jste musela odjet do Spojených států na interrupci?
Víte, mě se tyhle fámy strašně bolestně dotýkají. Já jsem nikdy těhotná nebyla, i když jednou bych chtěla mít miminko. Myšlenka na potrat je pro mě úplně děsivá.
Takže rovněž je fáma i to, že otcem vašeho dítěte by snad mohl být i Pavel Zuna.
Vždyť by to ani fyzicky nešlo; beru dlouhodobě antikoncepci. Všechny zprávy o mém těhotenství jsou blbosti! Vím, jak vznikly: z jednoho nevinného fórku. Jednou jsem si v kantýně na Nově objednala kyselé okurky a někdo řekl: Jsi těhotná? A já jsem mu z legrace odpověděla, že ano. Kdo u toho byl, si vybavím, ale nemám těm lidem za zlé, že to vynesli. Každý svého štěstí strůjce...
... každý svého rodu tvůrce, jak se zpívá v jedné písničce. Jak by měl vypadat váš budoucí manžel?
Měl by se umět postarat o rodinu. Všech ostatních naivních představ jsem se naštěstí vzdala.
Máte nyní nějakou - jak říká moje babička - vážnou známost?
Nemám.
Říkáte, že nemáte přítele, rodinu ani pevnou existenci. Nevyčítáte to trochu lidem, kteří z vás kdysi udělali hvězdu televize Nova? Nebyla jste příliš mladá na slávu?
Zřejmě to tak nějak asi bylo. Ale já nemám nikomu nic za zlé. Nemám to ve zvyku. Dělala jsem svoji práci a snažila jsem se ji dělat dobře. Když už jsem to nemohla vydržet, odešla jsem, ale lidí, kteří tam zůstali, si vážím. Nova mi pomohla dospět. Už nejsem ta malá holčička, která si myslí, že svět kolem je jenom krásný.
|
Nicol a přísloví |
 |
 |
 Nicol Lenertová po návratu z Ameriky natočila reklamní kampaň, vydala CD, napsala bulvární knihu s názvem Útěk z Novy a nyní míří do reality show. Čím nás překvapí příště? |
 |
 Nicol Lenertová |
 |
 |
 Nicol Lenertová |
 |
