Kdo píše v patnácti básničky, je zkrátka mladý. Kdo ještě ve dvaceti, je nejspíš zamilovaný. A komu tahle nepraktická vášeň zůstane i po třicítce, bude už patrně básníkem. Nejspíš do té doby máte ještě času dost, ale přesvědčit se, jestli ve vás nedříme druhý Mácha nebo Hrabě, možná chcete hned.
Zkušení se shodují v tom, že vstupovat do literatury právě poezií je podstatně snazší než prózou. "Báseň je niterný výkřik, který nemusí mít žádnou určitou formu a může ho dobře napsat kdokoli bez předchozí průpravy a znalosti teorie," potvrzuje ředitel Soukromého gymnázia Josefa Škvoreckého Václav Krištof. Také básník, profesor Univerzity Karlovy Miroslav Červenka, tuto pravdu potvrzuje: "Pokud máte opravdu talent, stačí už jen číst, číst a číst. Ale nejen ty autory, kteří se právě "nosí". Pak přijde chvíle, kdy zkrátka sáhnete po peru, a už jen stačí dostat rukopis na posouzení do správných rukou."
Ani maminka ani dívenka
Kdo vám zaručeně objektivní dobrozdání o vašem talentu nedá, jsou vaši rodiče. Důvodů, včetně nekritického obdivu nebo neznalosti oboru, je dost a dost. Jestli se chcete dozvědět, jestli máte ducha a pero poety, musíte do jiných vod. Pokud to zkusíte ve škole, pak se jako důstojný soudce nabízí váš učitel češtiny. Ten ovšem mívá - při vší úctě - většinou spíš radar na to, jestli máte všechna i na správných místech a vášnivý rozliv vašeho ducha ozdobí červenými opravami, které vás právem hluboce zhnusí. Spolužáci zase vaši Ódu na jarní tání nejspíš zpotvoří do posměšného pamfletu na ministra školství, za který dostanete ředitelskou důtku, a vaše dívka ocení především osobní věnování. A jak se může až do maturity znemožnit ambiciózní autorka, která své veršované vyznání pošle spolužákovi, nejspíš sami dobře víte. Takže co zbývá?
Soutěživý vyhrává
Naštěstí existují různé literární soutěže, o kterých by měla mít každá škola přehled. Navíc nabízejí celkem příjemné odměny, od finančních až po stipendia. Bezplatné studium na humanitně zaměřeném gymnáziu Josefa Škvoreckého ve stotisícové hodnotě můžete vyhrát například v soutěži O cenu Danny Smiřického. V tomto případě zní lákavě i složení poroty, kde například letos zasedne Alexandra Berková nebo Michal Viewegh a každý příspěvek projde i pečlivým sítem Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové. "Nejde v tomto případě o žádný reklamní trik," potvrzuje ředitel Krištof. "Můžete si být jistí, že členové poroty berou svůj závazek opravdu vážně a právě manželé Škvorečtí posílají zpět z Kanady zajímavé příspěvky doplněné opravdu podrobným komentářem. Jejich připomínky jsou o to cennější, že za život jim rukama prošlo v nakladatelství 68 Publishers nesčetně rukopisů, od skutečných špiček naší literatury po nejhorší brak. Josef Škvorecký navíc jako patron soutěže uděluje i zvláštní cenu."
Není co ztratit
Soutěží, kterých se můžete zúčastnit, je samozřejmě mnohem víc, například Hořovice Václava Hraběte v oblasti prózy a poezie, Cena Maxe Broda o nejlepší esej, Cena Jana Čepa pro autory moravskoslezského regionu nebo Cena Hlavnice A. C. Nora pro mladé a začínající prozaiky. V každém případě klidně odhoďte falešnou skromnost - co se může stát nejhoršího? Že vám hodí dílo na hlavu? Vždyť je to přece jen kus (popsaného) papíru.
Zkušení se shodují v tom, že vstupovat do literatury právě poezií je podstatně snazší než prózou. "Báseň je niterný výkřik, který nemusí mít žádnou určitou formu a může ho dobře napsat kdokoli bez předchozí průpravy a znalosti teorie," potvrzuje ředitel Soukromého gymnázia Josefa Škvoreckého Václav Krištof. Také básník, profesor Univerzity Karlovy Miroslav Červenka, tuto pravdu potvrzuje: "Pokud máte opravdu talent, stačí už jen číst, číst a číst. Ale nejen ty autory, kteří se právě "nosí". Pak přijde chvíle, kdy zkrátka sáhnete po peru, a už jen stačí dostat rukopis na posouzení do správných rukou."
Ani maminka ani dívenka
Kdo vám zaručeně objektivní dobrozdání o vašem talentu nedá, jsou vaši rodiče. Důvodů, včetně nekritického obdivu nebo neznalosti oboru, je dost a dost. Jestli se chcete dozvědět, jestli máte ducha a pero poety, musíte do jiných vod. Pokud to zkusíte ve škole, pak se jako důstojný soudce nabízí váš učitel češtiny. Ten ovšem mívá - při vší úctě - většinou spíš radar na to, jestli máte všechna i na správných místech a vášnivý rozliv vašeho ducha ozdobí červenými opravami, které vás právem hluboce zhnusí. Spolužáci zase vaši Ódu na jarní tání nejspíš zpotvoří do posměšného pamfletu na ministra školství, za který dostanete ředitelskou důtku, a vaše dívka ocení především osobní věnování. A jak se může až do maturity znemožnit ambiciózní autorka, která své veršované vyznání pošle spolužákovi, nejspíš sami dobře víte. Takže co zbývá?
Soutěživý vyhrává
Naštěstí existují různé literární soutěže, o kterých by měla mít každá škola přehled. Navíc nabízejí celkem příjemné odměny, od finančních až po stipendia. Bezplatné studium na humanitně zaměřeném gymnáziu Josefa Škvoreckého ve stotisícové hodnotě můžete vyhrát například v soutěži O cenu Danny Smiřického. V tomto případě zní lákavě i složení poroty, kde například letos zasedne Alexandra Berková nebo Michal Viewegh a každý příspěvek projde i pečlivým sítem Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové. "Nejde v tomto případě o žádný reklamní trik," potvrzuje ředitel Krištof. "Můžete si být jistí, že členové poroty berou svůj závazek opravdu vážně a právě manželé Škvorečtí posílají zpět z Kanady zajímavé příspěvky doplněné opravdu podrobným komentářem. Jejich připomínky jsou o to cennější, že za život jim rukama prošlo v nakladatelství 68 Publishers nesčetně rukopisů, od skutečných špiček naší literatury po nejhorší brak. Josef Škvorecký navíc jako patron soutěže uděluje i zvláštní cenu."
Není co ztratit
Soutěží, kterých se můžete zúčastnit, je samozřejmě mnohem víc, například Hořovice Václava Hraběte v oblasti prózy a poezie, Cena Maxe Broda o nejlepší esej, Cena Jana Čepa pro autory moravskoslezského regionu nebo Cena Hlavnice A. C. Nora pro mladé a začínající prozaiky. V každém případě klidně odhoďte falešnou skromnost - co se může stát nejhoršího? Že vám hodí dílo na hlavu? Vždyť je to přece jen kus (popsaného) papíru.
