Helen nechtěla být dospělá, takže v deseti letech omezila kalorický příjem na minimum, aby zůstala déle dítětem. To se jí ale nakonec vymstilo a teď vypadá daleko starší a její tělo je, jako by byla už babička.
"Dlouho jsem vypadala jako dítě, ale teď se cítím jako stařena," postěžovala si třicetiletá Gillepsieová deníku Daily Mail.
"Lékaři mi řekli, že mám kosti jako sedmdesátiletá žena. Jestli se nezlepším, budu dál předčasně stárnout," dodala.
Protože s hubnutím začala velmi brzy, nevyvinula se jí ňadra. Nosí proto vycpávky určené ženám po mastektomii. Nikdy neměla přítele, nikdy se ani neodstěhovala od rodičů.
V patnácti na tom byla s váhou nejhůř, to měla pouhých 28,5 kilogramů a lékaři jí nedávali velkou šanci na přežití. Dostala se z toho, ale anorexií trpěla dál.
Nejvíc se jí podařilo přibrat ve 20 letech, kdy vážila 57 kilogramů. Netrvalo to ovšem dlouho. Teď váží pouhých 38 kilogramů.
Ze své nemoci dřív vinila své rodiče, kteří do ní prý vkládali příliš velké naděje v hudbě, tanci i studiu a ona se obávala, že je nedokáže naplnit.
"Teď už vím, že to nebyli rodiče, ale já sama, kdo mě nutil být lepší a lepší. Neustále jsem toužila po chvále, lásce a náklonnosti a bála jsem se, že každý můj krok sklidí kritiku."
Helen Gillepsieová bydlí i ve třiceti s rodični, nikdy neměla vztah.
Brzy zjistila, že jednou z věcí, v nichž je opravdu dobrá, je hubnutí. "Váha byla něco, co jsem dokázala kontrolovat, a hubnutí se zdálo jako talent, který ostatní holky obdivovaly."
Její kamarádky pak začaly randit, ale Helen se stále cítila uvnitř jako dítě a děsila se toho. "Měla jsem velký strach z dospívání a ze vztahů, odpovědnosti a očekávání," říká dnes.
Paradoxně jí touha nestárnout způsobila, že zestárla předčasně. Stále nedokáže pozřít normální množství jídla a její kalorický příjem je poloviční než pro batole. Jednou by se chtěla vdát a mít děti. Ale sama ví, že už nikdy nebude normální.
