A opravdu: sotva jsme po dvou hodinách vstoupili do podniku s názvem Badgastein, vyvalila se na nás voda z ručně malovaného obrazu, který jako by z oka vypadl bratrově pohlednici. Brzy jsem si začal připadat jako v právě opuštěném Rakousku. Komorní, na lidskou míru šitý restaurant, vybavený bezbariérovým přístupem, působil dojmem rodinného alpského penzionu. Při nahlédnutí do jídelního lístku jsem byl příjemně šokován faktem, že přílohy jsou zásadně zahrnuty v ceně pokrmu, což je v gastronomicky retardované zemi české čestnou výjimkou (viz obligátní guláše bez knedlíků). Je to tím, že majitel i kuchař byli vyškoleni ve skutečném Badgasteinu, jak potvrzují diplomy zavěšené na stěně hned vedle fotografie cyklistického šampiona Eddyho Merckxe s osobním věnováním. Neúprosný bratr se však nechtěl zatěžovat vnějšími věcmi a bez varování zahájil lukulské hody. Jako předkrm filátko z uzeného pstruha s křenem a česnekovými topinkami na lávovém grilu (79,- Kč). Poté hovězí vývar s celestýnskými nudlemi (18,- Kč). Že mnohá jídla jsou inspirována rakouským »hausmannskost«, potvrdil i první hlavní chod - Tyrolské knedlíky s uzeným masem a se zelím (58,- Kč). Navzdory důkladnému zapíjení plzeňským pivem jsem byl brzy řádně přejeden. Zázračně pomohla až Princezna Sisy (ohřátý mandlový likér se šlehačkou). Jakmile digestivum zabralo, poručil bratr Ratsiánův talíř (plátky vepřového a hovězího na grilu, pod nimi rovněž grilované brambory a žampiony a to vše zapečeno (95,- Kč). Po osvědčeném mandlovém panáku jsem sám inicioval chod další - Pastevecký špíz (plátky vepřového s česnekem, cibulí a paprikou na jehle, k tomu kari rýže, (108,- Kč). Před zhroucením po tolikeré radosti nás pro změnu zachránila černá horká Ramazzotti (0,4 dcl 50,- Kč), k níž nám z reproduktoru zazpíval sám její patron, božský Eros. Gargantuovský bratr se ještě zmohl na Opilcovy špičky (hovězí nudličky s koňakem na pánvi, 95,- Kč), ale to už byla jeho labutí píseň. Na mravní poučení, které obvykle pronáší po každém chodu, jsem tentokrát čekal rekordně dlouho. Když se bratr konečně probral z kómatu, vzpomněl si na starého žrouta Rexe Stouta, pro nějž je detektivní literatura údajně záminkou k oslavě stolování. V Stoutově knize Příliš mnoho kuchařů je prý, jak sám název tohoto receptáře s detektivní zápletkou nasvědčuje, kuchařských hrdinů povícero, kdežto my je zde máme všechny v jednom. Nechybí ani ten omáčkový, a to v obojím smyslu. Zatímco v Čechách je tak označován tvůrce domácích jídel, u nichž omáčky většinou neoddělitelně souvisejí s masem, francouzská tradice minutek klade důraz na jejich separátní přípravu. Buď je omáčka neutrální a »přiložené« maso třeba ostré, nebo je tomu obráceně a pak omáčka k potěše gurmeta přerazí maso. Bratr dokončil přednášku a já pochopil, proč sem vedení hokejového klubu Dukla Jihlava chodí zajídat nešťastné porážky a zapíjet šťastná vítězství. Omáčky jsou zde božské a pivo řízné. Proto jsme jen neradi opustili lokál. Venku mě ani nepřekvapilo, že se milá Jihlava rozestoupila a vzniklým korytem se řítí badgasteinský vodopád. »Je to jen fata morgana,« pravil bratr celkem zbytečně. I mně bylo totiž jasné, že po nás nepřichází potopa, ale naopak za sebou zanecháváme podnik, který národní gastronomické úbytě nepochybně přežije.
BadgasteinSokolovská 108, 586 01 JihlavaOtevřeno neděle, pondělí, středa, čtvrtek 11-22, pátek, sobota 11-2348 místPlzeň 12 0,5 l 18 Kč ***Gambrinus 12 0,5 l 16 Kč ***Kvalita obsluhy *****Celkový dojem ****Žádná hvězdička je nejméně, pět nejvíc. Útratu si platí autoři sami, o hodnocení personál neví.
 Interiér podniku Badgastein |
