Kudlanky jsou úchvatní lovci

- Z celkového počtu asi 2100 známých druhů kudlanek žije v naší přírodě pouze jediná kudlanka nábožná. Pokud byste ovšem zatoužili po chovu kudlanek, tuto rozhodně nechytejte. U nás je totiž velmi vzácná a přísně chráněná. Vyberte si raději z mnoha desítek exotických druhů, které jsou běžně dostupné na teraristických burzách i v obchodech se zvířaty. Kudlanka se vylíhne jako sotva viditelný drobeček a během několika měsíců může dorůst až patnácti centimetrů.

Za tuto dobu musí ulovit velké množství jiného hmyzu, pavouků nebo třeba i drobných obratlovců. Žádná slabší kudlanka tedy v divočině nemá šanci dožít se dospělosti a rozmnožit se. Většinou se naopak stane kořistí svých šikovnějších sourozenců. »Kudlanky se nijak nerozpakují lovit příslušníky vlastního druhu, proto je třeba chovat je vždy jednotlivě,« říká zkušený chovatel František Kovařík z Prahy. »Nejsou ovšem nijak náročné na prostor. Jednomu zvířeti stačí nádoba velká přibližně jako trojnásobek délky těla.« Kudlankám se tedy bude dobře dařit i v lahvi od okurek nebo v jiné průhledné nádobce. Důležité je umístit do ní pár větviček, na nichž kudlanky tráví celý život. Pokud se kudlance zalíbí na nějaké pokojové rostlině, můžete jí dopřát i volnost. Pravděpodobně zůstane na svém oblíbeném místě a nebude se potulovat po bytě.

Ještě že nejsou větší

Když koupíte čerstvě vylíhlou kudlanku, vypadá spíš jako špína v krabičce než jako nebezpečný dravec. I nedospělá stadia (neboli nymfy) jsou však schopna předvádět fantastické lovecké akce. Zahlédnou-li potravu, většinou na ni nehybně číhají a nenápadně ji pozorují, než se rozhodnou pro útok. Pokud neminou, uchvátí kořist do předních nohou, které vypadají jako ozubený zavírací nůž. Z této pasti již není úniku. Nepředkládejte však kudlankám nadměrně velkou potravu, se kterou by si nedokázaly poradit. Nejmenší nymfy je vhodné krmit mšicemi a octomilkami. Během svého vývoje do dospělosti se různé druhy kudlanek pětkrát až devětkrát svlékají a s každým svlečením rostou. Postupně lze tedy přidávat na velikosti potravy. Vhodná velikost nabízených živočichů se snadno pozná podle toho, jestli se kudlanka snaží kořist ulovit, nebo se jí spíš vyhýbá. Když však kudlanku pořádně pozlobíte, troufne si třeba i na váš prst. Pak poznáte, jak silný je stisk jejích nohou. »Ještě štěstí, že největší druhy měří ,jen' patnáct centimetrů. Kdyby dorůstaly třeba velikosti kočky, byly by pro člověka vážným soupeřem v boji,« říká František Kovařík.

Bezhlavý sameček se páří lépe

Jednoho dne se kudlanka svlékne do stadia, které má křídla. Znamená to, že je dospělá. Několik dní po dosažení dospělosti se může pářit. Pro samce je tato doba velkým rizikem partnerka jej často během milostného aktu sežere. Chcete-li samce zachránit, musíte samici předtím co nejvíc nakrmit. Potravu je možné nabídnout samici i během páření, které může trvat mnoho hodin. »Snaha o záchranu samce však může být na úkor množství potomstva. Když se totiž samička při páření otočí a začne samečka žrát, v prvé řadě odstraní jeho hlavu. Tím se ,odblokuje' podřízené nervové centrum, které je v zadečku a řídí kopulaci. Ta potom probíhá mnohem intenzivněji,« vysvětluje chovatel Kovařík. Několik dnů po páření klade samička vajíčka uzavřená v pěnovitých pouzdrech, takzvaných oothékách. Pouzdro vajíčka mechanicky chrání a zajišťuje poměrně stálou teplotu. I po méně dokonalé kopulaci (to jest v případě, kdy samec přežije), může samice vytvořit až osm oothék. Během jednoho měsíce vyleze z každého pouzdra několik desítek až stovek hladových mrňousků.

Natočením těla, roztažením křídel a zvednutím předních nohou se kudlanka "dělá větší". Timto postojem se při vyrušení snaží zastrašit nepřítele.