S těžkými kovy v půdě je těžká práce. Jedním z řešení, o kterých se mluví, je vysazení křídlatky sachalinské, bujně rostoucí byliny, která atomy těžkých kovů přesune z půdy do svých pletiv. Jenže - co potom s křídlatkou?
Křídlatka sachalinská se spolu s blízkou příbuznou křídlatkou japonskou dostaly z Dálného východu do České republiky poměrně nedávno. Původně okrasní exoti však u nás stačili rychle zdomácnět a několik metrů vysoké rostliny se rozšířily podél řek i na rumištích. Oba druhy se už navíc dokázaly úspěšně zkřížit a nově vzniklému hybridu se pracovně říká křídlatka česká. Právě bujný růst je tím, co z křídlatky činí neohroženého čističe půdy. Rychle narůstající biomasa totiž potřebuje neustálý přísun surovin - a s obvyklými živinami se "svezou" i nevítané atomy těžkých kovů, které jsou právě na dosah. Další postup je na první pohled docela jednoduchý: několikametrové rostliny vytrhat a zkompostovat nebo spálit na místě, které se zemědělsky nevyužívá. Jenže křídlatce stačí i docela malý kousek kořene k rychlé regeneraci. "Křídlatka sachalinská se rychle rozšiřuje a jen těžko se jí lze zbavit. Její hustý porost zastíní půdu a vytlačí z ní ostatní rostliny," vysvětluje Václav Kučera z ekologické agentury Biocit. "Proto to také není právě vhodná rostlina pro ozdobu zahrad: ohrožuje totiž původní ekosystém a narušuje přirozenou strukturu porostů." Lze se tedy křídlatky zbavit? Kdo dává přednost ekologicky čistému řešení, musí vzít do ruky pořádně nabroušenou kosu: porosty křídlatky totiž podlehnou přibližně po třech letech intenzivního kosení mladých výhonků. Pomoci může i několikanásobná aplikace dotekového herbicidu, který zanechává minimum zbytků v půdě, na listy.
- sobota 25. září 1999
