Müllner postupně vystřídá starý pokoj, kostel, tělocvičnu, prázdný bazén, půdu, les nebo sklep. Každý z prostorů je jedinečný a jak umělec přiznal, zvuk nijak neupravoval. Proto lze poznat na různých místech různé ozvěny.
V průmyslové hale a tělocvičně byl zvuk trochu podobný, v kostele se zase majestátně rozléhal prostorem, ale nejzajímavěji zněl v studiu obloženém molitanem. Akustická pěna má totiž speciální porézní strukturu, která pohlcuje zvuk. Díky správnému složení zvuk neodrazí, ale rozptýlí ho do struktury molitanu, kde je kvůli obrovskému množství vzduchových kapes a bublinek pohlcen. Tím se odstraní nežádoucí přeslechy, šumy a sníží se dozvuk. To je důležitá vlastnost určující dobu, za kterou se zvuk vytratí z místnosti a stane se neslyšitelným.
Díky skvělé práci s kamerou a střihu se umělci podařilo vytvořit zajímavou mozaiku prostředí a ozvěn, přičemž v některých záběrech spojil zdánlivě nespojitelná místa.
