Vilu za třicet či padesát milionů si dokáže představit každý. Ale byt za takové peníze? Jenže chcete mít saunu, fitness, garáž, domovníka, zahradníka či někoho, kdo vám bude díky kamerovým systémům hlídat 24 hodin váš domov?
Právě to nabízejí areály, kde byty stojí ony desítky milionů. Kdo si to ale koupí? Odpověď je překvapivě různorodá - nejsou to jen cizinci a diplomaté. Do takového bydlení také vkládají své úspory emigranti vracející se po letech z ciziny, dobře placení zaměstnanci zahraničních firem, kteří nemají čas ani chuť starat se o vlastní vilu. V poslední době se mezi klienty objevují i mladé rodiny s dostatečným finančním zázemím. A také spekulanti (což není nadávka, jak se v Českých zemích obvykle myslí, ale označení pro investora, který hledá výrazný zisk). Peníze vložené do takového bytu totiž mohou vynášet až deset procent ročně. Což je zisk, který nenabízí žádná banka a kterého dosahují sotva některé fondy. Ceny opravdu luxusních bytů zaznamenaly v posledních letech vzestup. Ještě před třemi roky představovaly nejdražší nabídku v katalogu pražských projektů byty v Rezidenci U Trojice, tedy ve třech nově postavených domech poblíž Kinského sadů. Ceny se zde pohybovaly až kolem osmdesáti tisíc za metr čtvereční. Tehdy to byl vrchol, na který dosáhli právě jenom cizinci nebo Češi, kteří emigrovali a chtěli se vrátit domů. Za své peníze dostali i u bytu 2+kk (plocha 77 metrů cena zhruba pět milionů) dvě (jedna samozřejmě s vchodem z ložnice) a navíc "pracovní" koupelnu pro pračku, dřevěné parkety a vybavenou kuchyň. A veškeré služby. Po třech letech je všech 45 bytů prodaných nebo pronajatých. Dnes je 65 tisíc bez DPH, či osmdesát s daní za metr plochy v podobných projektech velmi dobrá cena, pro tože za komfortní bydlení v zrekonstruovaných nebo nových domech v centru se platí také 100 až 150 tisíc za metr čtvereční. Rezidence v Maiselově či Rooseveltově ulici, na Jánském vršku, Villa Bianca či Vila Oktáva v Bubenči - to jsou adresy, za něž je třeba zaplatit podle velikosti bytu deset až 50 milionů. A jak vypadá ten za padesát milionů? Je to byt s více než 500 metry čtverečními obytné plochy, terasami s plochou 126 metrů - na tomto prostoru by mohlo parkovat asi sedmdesát až osmdesát automobilů. A také s vlastním výtahem, klimatizací, vinným sklepem, s bazénem v domě, se zahradou v areálu a hlavně v dobré lokalitě na dosah centra. Pro srovnání - běžný byt v České republice má plochu zhruba sedmdesát metrů, balkón či lodžii kolem čtyř metrů a je na sídlišti. Prodává se tak za milion v Praze nebo kolem 600 tisíc v menších městech. Jakou povahu a životní styl mají lidé, kteří investují do bytu desítky milionů korun? "Tito lidé si užívají života, hodně cestují, nechtějí mít žádné starosti, třeba s banální údržbou," tvrdí Frank Hanečák z firmy Hanex Group, která má exkluzivní zastoupení pro rezidenci Rooseveltova. Ta jako jediná z nových rezidencí nabízí ke svým 12 bytům i bazén. Impozatní vstup s dvěma typickými lustry a další návrhy od Bořka Šípka evokují luxus prvorepublikových vil. Ostraha zde funguje 24 hodin denně. "Právě z bezpečnostního hlediska je jednodušší opustit na pár týdnů byt než dům," vysvětluje Frank Hanečák. "Někteří cizinci si myslí, že přišli na ,divoký východ´, a tak se bez ochranky v recepci necítí bezpeční," dodává Dana Knížková z firmy DDC, investora rezidence U Trojice. Pokud běžný nájemník může něco opravdu závidět obyvatelům drahých bytů, pak jsou to služby. Poštu převezme služba v recepci nebo domovník, úklid v domě není věcí dobré nálady uklízečky, ale samozřejmostí. Ale nejen to. Koupíte si třeba obraz nebo nový lustr, a pak marně přemýšlíte, kdo jej pověsí. Kdybyste bydleli v rezidenci U Trojice, stačí zavolat, a přijde místní údržbář. Obraz pověsí, stejně tak vám smontuje dodaný nábytek nebo opraví uvolněné těsnění u pračky. A bude s vámi klidně konverzovat anglicky nebo německy. "Hledali jsme člověka, který se domluví i s cizinci. Nakonec jsme ho našli na jednom velvyslanectví," prozrazuje strategii investora Dana Knížková. Na druhé straně: "Cizinec nechce mít nic společného s řemeslníkem!" tvrdí Petra Břečková z realitní kanecláře Pokorný, "proto vyžadují byty v perfektním stavu, to už se dnes týká i ruských klientů. Jakékoliv úpravy je odrazují. Jeden den chtějí zaplatit - a druhý se stěhovat." "Člověk, který miluje památky a genia loci staré Prahy, je ochoten oželet i garáž, když bude bydlet v historickém centru, ale aby objížděl půl hodiny nejbližší ulice proto, aby zaparkoval, s tím se nesmíří," dodává Filip Kudrnáč z téže realitní kanceláře. Poplatky za služby (a někde i za topení) se pohybují kolem šesti až dvaceti tisíc měsíčně podle velikosti bytu. Zahrnují v sobě náklady za domovníka, úklid, bezpečnostní službu, zahradníka, provoz sauny, fitness-centra a v případě rezidence Rooseveltova i onoho bazénu. Přesto - desítky milionů jsou sumy, které připadají lidem s běžnými příjmy naprosto nerealistické. Ale je to investice jako každá jiná, krčí rameny developeři i realitní kanceláře. "Český klient má k bytu hodně citový vztah, když si koupí drahý byt, myslí si, že v něm zůstane navždy. Člověk ze západu jej vnímá spíš jako druh zboží, chce přijít nejraději jen se šatstvem a hned bydlet. Ovšem pečlivě zvažu je, zda kupuje něco, co se mu podaří za pár let dobře prodat, nejlépe se ziskem," hodnotí zákazníky Dana Knížková. Čech se dívá na kuchyň nebo na spotřebiče a uniká mu, že za pár let povede v blízkosti rušná komunikace. Cizinci mají naopak obrovský cit pro takzvaně dobrou adresu, která nemá nic společného se snobismem. Právě zvolená lokalita je tím rozhodujícím jazýčkem na vahách při určování ceny. "Kdyby byla Rooseveltova někde na okraji Prahy 10, možná bychom ji prodávali za čtvrtinu ceny," krčí rameny Frank Hanečák. V Bubenči je to prostě jiné. Podle něj totiž za pár let po vstupu do Evropské unie může stát byt stejně jako luxusní apartmány v Mnichově nebo v Paříži.
Právě to nabízejí areály, kde byty stojí ony desítky milionů. Kdo si to ale koupí? Odpověď je překvapivě různorodá - nejsou to jen cizinci a diplomaté. Do takového bydlení také vkládají své úspory emigranti vracející se po letech z ciziny, dobře placení zaměstnanci zahraničních firem, kteří nemají čas ani chuť starat se o vlastní vilu. V poslední době se mezi klienty objevují i mladé rodiny s dostatečným finančním zázemím. A také spekulanti (což není nadávka, jak se v Českých zemích obvykle myslí, ale označení pro investora, který hledá výrazný zisk). Peníze vložené do takového bytu totiž mohou vynášet až deset procent ročně. Což je zisk, který nenabízí žádná banka a kterého dosahují sotva některé fondy. Ceny opravdu luxusních bytů zaznamenaly v posledních letech vzestup. Ještě před třemi roky představovaly nejdražší nabídku v katalogu pražských projektů byty v Rezidenci U Trojice, tedy ve třech nově postavených domech poblíž Kinského sadů. Ceny se zde pohybovaly až kolem osmdesáti tisíc za metr čtvereční. Tehdy to byl vrchol, na který dosáhli právě jenom cizinci nebo Češi, kteří emigrovali a chtěli se vrátit domů. Za své peníze dostali i u bytu 2+kk (plocha 77 metrů cena zhruba pět milionů) dvě (jedna samozřejmě s vchodem z ložnice) a navíc "pracovní" koupelnu pro pračku, dřevěné parkety a vybavenou kuchyň. A veškeré služby. Po třech letech je všech 45 bytů prodaných nebo pronajatých. Dnes je 65 tisíc bez DPH, či osmdesát s daní za metr plochy v podobných projektech velmi dobrá cena, pro tože za komfortní bydlení v zrekonstruovaných nebo nových domech v centru se platí také 100 až 150 tisíc za metr čtvereční. Rezidence v Maiselově či Rooseveltově ulici, na Jánském vršku, Villa Bianca či Vila Oktáva v Bubenči - to jsou adresy, za něž je třeba zaplatit podle velikosti bytu deset až 50 milionů. A jak vypadá ten za padesát milionů? Je to byt s více než 500 metry čtverečními obytné plochy, terasami s plochou 126 metrů - na tomto prostoru by mohlo parkovat asi sedmdesát až osmdesát automobilů. A také s vlastním výtahem, klimatizací, vinným sklepem, s bazénem v domě, se zahradou v areálu a hlavně v dobré lokalitě na dosah centra. Pro srovnání - běžný byt v České republice má plochu zhruba sedmdesát metrů, balkón či lodžii kolem čtyř metrů a je na sídlišti. Prodává se tak za milion v Praze nebo kolem 600 tisíc v menších městech. Jakou povahu a životní styl mají lidé, kteří investují do bytu desítky milionů korun? "Tito lidé si užívají života, hodně cestují, nechtějí mít žádné starosti, třeba s banální údržbou," tvrdí Frank Hanečák z firmy Hanex Group, která má exkluzivní zastoupení pro rezidenci Rooseveltova. Ta jako jediná z nových rezidencí nabízí ke svým 12 bytům i bazén. Impozatní vstup s dvěma typickými lustry a další návrhy od Bořka Šípka evokují luxus prvorepublikových vil. Ostraha zde funguje 24 hodin denně. "Právě z bezpečnostního hlediska je jednodušší opustit na pár týdnů byt než dům," vysvětluje Frank Hanečák. "Někteří cizinci si myslí, že přišli na ,divoký východ´, a tak se bez ochranky v recepci necítí bezpeční," dodává Dana Knížková z firmy DDC, investora rezidence U Trojice. Pokud běžný nájemník může něco opravdu závidět obyvatelům drahých bytů, pak jsou to služby. Poštu převezme služba v recepci nebo domovník, úklid v domě není věcí dobré nálady uklízečky, ale samozřejmostí. Ale nejen to. Koupíte si třeba obraz nebo nový lustr, a pak marně přemýšlíte, kdo jej pověsí. Kdybyste bydleli v rezidenci U Trojice, stačí zavolat, a přijde místní údržbář. Obraz pověsí, stejně tak vám smontuje dodaný nábytek nebo opraví uvolněné těsnění u pračky. A bude s vámi klidně konverzovat anglicky nebo německy. "Hledali jsme člověka, který se domluví i s cizinci. Nakonec jsme ho našli na jednom velvyslanectví," prozrazuje strategii investora Dana Knížková. Na druhé straně: "Cizinec nechce mít nic společného s řemeslníkem!" tvrdí Petra Břečková z realitní kanecláře Pokorný, "proto vyžadují byty v perfektním stavu, to už se dnes týká i ruských klientů. Jakékoliv úpravy je odrazují. Jeden den chtějí zaplatit - a druhý se stěhovat." "Člověk, který miluje památky a genia loci staré Prahy, je ochoten oželet i garáž, když bude bydlet v historickém centru, ale aby objížděl půl hodiny nejbližší ulice proto, aby zaparkoval, s tím se nesmíří," dodává Filip Kudrnáč z téže realitní kanceláře. Poplatky za služby (a někde i za topení) se pohybují kolem šesti až dvaceti tisíc měsíčně podle velikosti bytu. Zahrnují v sobě náklady za domovníka, úklid, bezpečnostní službu, zahradníka, provoz sauny, fitness-centra a v případě rezidence Rooseveltova i onoho bazénu. Přesto - desítky milionů jsou sumy, které připadají lidem s běžnými příjmy naprosto nerealistické. Ale je to investice jako každá jiná, krčí rameny developeři i realitní kanceláře. "Český klient má k bytu hodně citový vztah, když si koupí drahý byt, myslí si, že v něm zůstane navždy. Člověk ze západu jej vnímá spíš jako druh zboží, chce přijít nejraději jen se šatstvem a hned bydlet. Ovšem pečlivě zvažu je, zda kupuje něco, co se mu podaří za pár let dobře prodat, nejlépe se ziskem," hodnotí zákazníky Dana Knížková. Čech se dívá na kuchyň nebo na spotřebiče a uniká mu, že za pár let povede v blízkosti rušná komunikace. Cizinci mají naopak obrovský cit pro takzvaně dobrou adresu, která nemá nic společného se snobismem. Právě zvolená lokalita je tím rozhodujícím jazýčkem na vahách při určování ceny. "Kdyby byla Rooseveltova někde na okraji Prahy 10, možná bychom ji prodávali za čtvrtinu ceny," krčí rameny Frank Hanečák. V Bubenči je to prostě jiné. Podle něj totiž za pár let po vstupu do Evropské unie může stát byt stejně jako luxusní apartmány v Mnichově nebo v Paříži.
