V současné době dokonce zkouší ve Státní opeře. Dostala roli třetí žínky v opeře Rusalka, kterou tam s Evou Urbanovou v titulní roli inscenuje Zdeněk Troška a jež bude mít premiéru 5. května.
„Je to pro mě novum, protože většinou dělám sólové koncerty, kdežto v Rusalce zpívám s dalšími dvěma žínkami v tercetu. Tady je důležité, aby se naše hlasy pojily a takzvaně zařezávaly čili aby byly sladěné,“ říká Kociánová a přiznává, že právě tím je pro ni role žínky náročná. „Navíc nám Dana Morávková vymyslela taneční choreografii, takže kromě zpívání běhám po jevišti a sekám piruety.“
Z hereckého projevu strach nemá. Kdysi brala hodiny u herečky Jany Březinové a dnes chodí na konzultace k jejím kolegům. Navíc má i praktické zkušenosti. Hrála v Krysaři a poté v karlínském divadle v Netopýrovi, kde zpívala hraběte Orlowského, s nímž se následně dostala na turné do Japonska. „Paní Březinová mi otevřela cestu, ukázala, jak mám k roli přistoupit a jakým způsobem ji zvednout, ale za herečku se nepovažuji,“ říká.
Roli žínky dostala na základě konkurzu a tak to prý bylo dosud se všemi rolemi. Možnosti účinkovat na prknech Státní opery si zvlášť cení. Už proto, že se na nich bude potkávat s první dámou české opery, Evou Urbanovou. „Je to pro mne hozená rukavice a zároveň závazek,“ říká Kociánová, které prý zpívání s prací v televizi nijak nekoliduje. „Vzhledem k počtu alternací na mě vyjdou asi dvě představení v měsíci. Proto mám na divadle nejraději zkoušení, kde si všeho daleko víc užiju.“
Martina Kociánová |
Martina Kociánová |
Moderátorku a zpěvačku Martinu Kociánovou doprovodil její manžel Tomáš Tureček, šéfredaktor české verze National Geographic. |
Moderátoři Koncertu lidí dobré vůle na Velehradu Martina Kociánová a břevnovský převor Prokop Siostrzonek. (4. července 2004) |
Při nominačním večeru, který se předtáčel 1. března, zazpíval i Dan Hůlka s Martinou Kociánovou. |
Martina Kociánová a Lubomír Lipský na rautu po předávání cen v anketě Týtý. (2.4. 2005) |
Martina Kociánová s manželem Tomášem Turečkem, šéfradaktorem české verze National Geografic. (2.4. 2005) |