Jsem plachý, zbabělý, divný, neohrabaný, tlustý, nemožný, strašný, stupidní... Tak obvykle hodnotí sami sebe lidé, jimž schází sebevědomí v tak velké míře, že ze všeho nejraději by život strávili doma, v bezpečné vzdálenosti od ostatních. Jejich strach z toho, že v běžných záležitostech selžou, je tak velký, že jim výrazně komplikuje každodenní život. Někteří z nich nedokončí školu, na niž by svou inteligencí hladce stačili, a následkem toho pak zastávají podřadnější místa. Mnozí si nikdy nenajdou partnera, už jenom proto, že - jak tvrdí - je by stejně nikdo nechtěl. Nezřídka pak ovšem samotu a depresivní náladu zahánějí alkoholem. Mužů a žen, u nichž stud přerostl v poruchu chování, je více, než by se zdálo. Mnozí totiž svůj strach ze sociálních kontaktů umně maskují: například se nenápadně vyhýbají telefonování, večírkům, pohovorům... Všichni, kteří se ještě se svým trápením nesvěřili lékařům, najdou v této knize především vysvětlení svého problému a samozřejmě i způsobů, jimiž je možné se ho zbavit. Možné to opravdu je, což dobře vědí právě autoři: oba se totiž sociálním fobikům věnují už léta jako psychiatři a psychoterapeuti. Odhodlat se k nápravě, která musí začít v psychologické poradně nebo psychiatrické ordinaci, však musí každý sám.
- sobota 14. srpna 1999
