Těsně před devátou ráno už měla Viktorie Špidlová za sebou poslech nejméně dvou cédéček.
V jindřichohradecké knihovně vede hudební oddělení a výběr dobré muziky pro zákazníky patří k náplni její práce. "Máte hodinu," řekla stroze. Oficiální tón však brzy vystřídala přátelská konverzace a nakonec i pozvání na pivo. Z toho bohužel sešlo. Tlačil nás čas. Krásné jihočeské město jsme museli opustit ve žhavém poledním slunci.
Neslyšel jsem z vašeho přehrávače heavy metal?
Ano, heavy metal. Pracujeme tu hlavně s mladšími lidmi a ti mají o takovou hudbu zájem a i já ji musím znát. Nakupujeme i jiné tituly: klasiku, jazz.
Tyto žánry má rád i Vladimír Špidla. Rozumíte si v tomto ohledu?
Hudební chuť máme naprosto stejnou. Nejčastějším dárkem, který si dáváme, bývá cédéčko nebo knížka.
Panuje mezi vámi bezvýhradná shoda i v jiných oblastech?
Můj muž je vřelý, laskavý, inteligentní a moudrý. Má smysl pro humor, je také ostýchavý, takže nerad dává najevo svoje city, a proto může někomu připadat jako suchar. Ale suchar není. Já musím říci, že jsem měla to štěstí, že jsem potkala toho nejlepšího muže, jakého jsem potkat mohla.
Bude i nejlepším premiérem?
Bezpochyby.
Určitě máte z jeho volebního úspěchu radost. . .
Mám, velkou a nefalšovanou. Vítězství je o to cennější, že přišlo po čtyřech letech vlády sociální demokracie. Myslím, že to nebývá u nás tak úplně pravidlem, že by lidé zvolili stranu, která čtyři roky vládla.
Je něco, co vás ve volbách zklamalo?
Osmnáctiprocentní zisk komunistů. To jsem opravdu nečekala a nemám z toho radost.
V Lidovém domě se dost bujaře oslavovalo. Slavila jste se stejným nasazením?
Ne, ne, ne. Pracovala jsem v jedné z okrskových volebních komisí v Jindřichově Hradci. Když jsme v sobotu skončili, šla jsem domů a sledovala zpravodajství. Žádné oslavy. Přijala jsem gratulace od přátel a známých za svého muže, ale jinak jsem to nezapíjela.
Ani trochu?
Sklenička červeného večer byla, to je pravda.
Z KNIHOVNY DO KRAMÁŘOVY VILY
S úspěchem ve volbách přijdou ve vašem životě změny. Třeba zvýšený zájem médií. Nevadí vám vysoká publicita?
Manželka, byť manželka vysokého politika není žádná politická funkce. Já jsem soukromá osoba a tou taky hodlám zůstat. Povolební období je samozřejmě výjimečné, ale po něm se stáhnu do ústraní. Nechci být na očích a nebudu příliš dávat rozhovory. U mého muže je to něco jiného, je to jeho práce. On musí být ve spojení s médii.
Vím o vás, že jste zamilovaná do Jindřichova Hradce a nechcete z domovského města odejít. Když se váš manžel ujme úřadu premiéra, odstěhujete se do Kramářovy vily?
Já jsem připravena úplně na všechno. Je pravda, že ze svých jedenapadesáti let života jsem kromě čtyř roků, kdy jsem studovala v Praze střední knihovnickou školu, celý život strávila tady. Narodila jsem se v Třeboni a jižní Čechy jsou moje láska. Na druhou stranu zase nemám velký problém odejít na čas do Prahy. Mohl by to zase být kousek zajímavého života. Potkám řadu lidí a určitě se nestanu profesionální manželkou. Budu hledat i nějaké vlastní uplatnění. Strach z toho nemám. Budeme s manželem ještě hovořit a domlouvat podrobnosti. Ale určitě se vrátím zpátky.
Co byste v Praze dělala?
Chtěla bych samozřejmě pokračovat nějakým způsobem ve své knihovnické profesi. Pokud to nepůjde, tak si dovedu představit, že budu pracovat třeba v nadaci nebo se věnovat nějaké charitativní činnosti. Prostě chci dělat cokoli, jenom ne sedět, koukat z okna a žehlit košile a čekat, až mužíček přijde domů.
VÍNO, JAZZ A SUŠI
Na své profesi lpíte stejně jako na svém městě?
Jistě, v ní se mi splnil jeden životní sen. Pracuji jako knihovnice hudebního oddělení. Poznala jsem spoustu krásné muziky, o které jsem předtím nevěděla. Výš už nemířím. Nejsem příliš ambiciózní člověk.
Zaznamenala jste, že se váš o něco ambicióznější muž začal na veřejnosti chovat jinak? Jako by roztál. Je to vaše práce, nebo dílo profesionálů?
Když má například nějaké televizní vystoupení, tak mě požádá o názor. Je pravda, že o tom spolu mluvíme a že mu třeba říkám, co by měl nebo neměl. Je to však převážně práce jeho týmu, který má kolem sebe, takže rozhodně ne moje.
A vaše rady poslouchá?
Někdy poslouchá, někdy ne. Přijde na to.
Jak váš muž relaxuje?
Nejlépe si odpočine při sportu. Kdyby nemohl běhat, tak by ani nemohl dělat svoji práci. Doma nejlíp relaxuje při četbě nějaké knihy, při poslechu hudby a při sklence dobrého červeného.
Miloš Zeman si libuje spíš v pivě a kalorických bombách české kuchyně. Co má rád Vladimír Špidla?Není vybíravý a není to žádný gurmán. Pro něj jídlo není příliš podstatné. Určitě má rád ryby. Ryby v každé podobě. Učarovala mu japonská kuchyně.
Ale japonské suši si v Čechách nemůže dopřávat příliš často...
To ne. V japonské restauraci jsme byli jenom jednou. Mám však pocit, že tenhle styl stravování mu vyhovuje. Musím říci, že nám taky velmi chutnalo na dovolené v Provence. Lehká jídla a vynikající víno.
VZTAH NA DÁLKU
Pokud vím, váš manžel jezdí do Jindřichova Hradce jen jednou za několik týdnů. Nemáte na sebe málo času?
Samozřejmě, že společných chvil je málo. Dovedli bychom si představit, že bychom spolu byli víc, ale prostě to nejde. Musíme si vystačit s tím, co dovolí manželova náročná práce.
Myslíte, že je to kvalitní partnerský vztah?
Určitě je. To, že se vídáváme málo, může být paradoxně i jeho posílením. Všechny chvíle, které spolu prožíváte, prožíváte o to intenzivněji. My jsme spolu samozřejmě v telefonickém spojení, prakticky denně. Osobní setkání jsou pak taky intenzivnější. Nevidím důvod, proč by vzdálenost měla náš vztah narušit. Ano, nevídáme se denně jako některé páry, které mají denně příležitost k pořádné hádce.
Máte nějaké pravidelné období v roce, kdy si uděláte na sebe čas?
Mezi Vánocemi a Silvestrem si uděláme takové čtyři dny volna, které strávíme jenom spolu. Když oslavíme s rodinou svátky, podnikneme krátký výlet. Byli jsme v Berlíně nebo ve Vídni. Chodili jsme po galeriích, po památkách.
Vy se netajíte tím, že se těšíte, až manžel odejde ze špičkové politiky. Platí to i nyní, když Vladimír Špidla stoupá k vrcholu?
Je otázka, jak dlouho se na tom vrcholu udrží. Mám za to, že jakákoli politická kariéra trvá v podstatě několik let. Toho, že můj muž odejde z vrcholné politiky a že budeme mít na sebe víc času, se jistě dočkám. Jestli to bude za čtyři roky, za osm nebo dříve, těžko soudit. Uvidíme.
Jaké jsou vaše plány na společné dny oddechu?
Žádné konkrétní zatím nemáme. Chtěli bychom si určitě pořídit větší byt. Máme 1+1 v paneláku. Protože máme dohromady čtyři děti, tak budeme mít asi dost vnoučat, aspoň doufám. Pokud budeme zdraví, budeme se chtít ještě podívat do světa, protože teď je toho času hodně málo. Na cestování i na úplně obyčejný život.
DO POLITIKY NEMLUVÍM
Kdo u vás doma rozhoduje o rodinných financích?
Děje se tak vždycky po vzájemné domluvě.
Když se budeme bavit konkrétně. Kdo se stará třeba o životní pojištění nebo o stavební spoření? Hospodaříte vy, nebo váš muž?
Ne, manžel nehospodaří. Tohle je v mých rukou.
Politici často vyzývají lid k finanční odpovědnosti. Vy myslíte na budoucnost?
Jsme na tom tak, že si všechny tyto věci můžeme dovolit. Ale chápu, že jsou lidé, kteří si je ze svého platu dovolit nemohou.
Bavíte se doma o politice?
Nemůžete se s člověkem, jehož životem je politika, nebavit o politice. Samozřejmě, že o ní mluvíme.
Hovoříte taky o sestavování nové české vlády?
Takové konkrétní věci se mnou můj muž nekonzultuje. Pohybujeme se spíš v obecné rovině. Ptám se jej na jeho názory na domácí nebo zahraniční dění. Na sestavování vlády má týmy odborníků a poradců.
Přesto, kdyby vám zavolal a požádal vás o radu?
To, co jste řekl, je utopie. To se nestane! Ale kdyby tohle udělal, tak bych mu řekla: Jo, hochu, to si musíš poradit sám. Já ty lidi neznám.
Kdybyste vyhrála volby v čele ČSSD vy, koho byste vzala do vlády a koho ne?
Mám určité sympatie k Cyrilu Svobodovi. Já jej jako politika detailně neznám. Jsou to spíš sympatie k člověku. Když se ptáte, tak pan Svoboda by u mě asi vyhrál.
Je někdo napříč celým politickým spektrem, koho byste nikdy do své vlastní vlády nepřijala?
Václav Klaus. Myslím si, že jeho éra skončila. Pravicová politika, tak jak ji prosazuje on a jeho strana, už je dávno za zenitem. A podle mne je to člověk, s nímž je dohoda velmi těžká. Je to velmi egocentrický člověk narcistního typu, právě proto ztrácí ODS koaliční potenciál.
Vy pracujete jako politička na komunální úrovni. Šla jste do toho sama, nebo vás "vytáhl" manžel?
Já jsem členkou rady zastupitelstva v městské organizaci sociální demokracie a politiku jsem poznala právě přes místní ČSSD, která staví kandidátku do každých komunálních voleb. To byla moje cesta.
Slovo Vladimíra Špidly má v ČSSD jistě váhu. Je to slovo předsedy strany. Opíráte se o něj?
Téměř to nehraje roli. Jednáme o záležitostech, které se týkají našeho města a našeho regionu. Když se jedná o některé větší kauzy, tak o nich doma hovoříme. Radím se však především se svými kolegy ze zastupitelstva. A že by můj hlas měl nějakou větší váhu jen proto, že je můj muž předsedou ČSSD, to není pravda.
ČSSD neměla ve vládě žádnou ženu. Nemyslíte, že je vás v politice regionální, a především v té nejvyšší málo?
Je nás pořád málo, ale ženy jsou tak nějak vnitřně jinak uzpůsobeny. Nemají v sobě takovou dravost a také mají ve svém nejproduktivnějším věku starosti o domácnost a o děti, takže do politiky se jich nedostane tolik. Je to škoda, ale je to tak.
