Klára: S ´Holkama´ se moc nevídám

  • 5
Skupina Holki byla jedním z fenoménů začátku tohoto desetiletí. Čtveřice "obyčejných holek odvedle" se stala hrdinkami teenagerského publika. Klára, Nikola, Radana a Kateřina uměly výborně zpívat a bylo jen otázkou času, kdy se kapela rozpadne a dívky se vydají na sólovou dráhu. Do okaté Kláry Kolomazníkové vkládají vydavatelé velké naděje. .

Klára pochází z hudební rodiny. "Táta hrál na trumpetu a máma zpívala dlouhá léta s kapelou. Prý jsem s ní byla na pódiu až do sedmého měsíce. A jako dvouletá jsem s ní už chodila na vystoupení. Říká, že jsem se vždycky rozbrečela, když kapela hrála moc nahlas," říká Klára.

Možná, že od té doby inklinuje spíše k jemnějšímu, melodickému popu. V každém případě se spolu s mámou učívala její repertoár. Písničky od Vondráčkové, Zagorové, Rottrové. Převážně česká tvorba. Taneční orchestry tehdy nic jiného nehrály.

Místo zpěvu gymnázium

Chtěla odmalička zpívat, ale máma, byť pro to měla pochopení, rozhodla, že nejdříve musí projít jiným vzděláním. A tak šla nejdřív na hudební gymnázium v Dejvicích. "Dneska jsem jí za to vděčná. Teprve tam jsem si uvědomila, že to s tím zpěvem myslím vážně a že má opravdu smysl jít na konzervatoř."

Chodila tři čtvrtě roku na Ježkovu konzervatoř a jednoho dne ji její profesorka VirginieWalterová upozornila na to, že na jiné škole probíhá konkurz do nějakého vokálního souboru. Neznámý mladý českoněmecký producent a skladatel Peter Fider hledal čtyři dívky, které by se staly ženským protipólem Lunetiku: "Nevěřila jsem svým očím. Seděla tam Radana, která se mnou chodila na konzervatoři do stejné třídy. A byla tam taky Katka, kterou jsem znala z našeho sídliště. Takže vlastně jediná nová byla Nikola."

Brali jsme Holki jako legraci

"Mám-li mluvit za sebe, tak jsem si vůbec neuvědomila, co to bude obnášet. Žádná z nás si nedovedla představit rozměry, které to dostane. Braly jsme to jako legraci. Hned druhý den jsme jely do Stanovic u Karlových Varů a tam jsme v obřadní síni městského úřadu natočily první písničku Už mi nevolej," vzpomíná dnes na začátky kapely.

Rádia o jejich píseň moc nestála, ale diskotéky ji začaly hrát jako o život. To už i gramofonová firma věděla, že vsadila na dobrého koně: "Když šla deska do prodeje, za dva dny se prodalo tři a půl tisíce kusů," říká hrdě Klára. "Nikdo tomu nechtěl věřit. Ve firmě nám říkali, že to neprodá leckterý zavedený zpěvák za celý rok. A to byl teprve začátek."

Holkám se obrátil život naruby. "Lhala bych, že to s člověkem nic neudělá. Sláva, to je velká zkouška přátelství. Najednou jsem měla strašně málo času. A tím, že člověk ztratí čas pro své nejbližší, začíná ztrácet přátele. Začnou si o něm myslet, že je namyšlený." Ale do tramvaje se nebála vlézt ani v dobách největší slávy Holek. "Snažím se žít co nejnormálnějším životem. A docela to jde."

Možná ji v tom normálním stavu držela i škola. Protože nedostala souhlas k individuálnímu studiu, musela zůstat oběma nohama na zemi a připravovat se na zkoušky. Za popularitou přišly vzápětí peníze. "Pocházím z naprosto obyčejné rodiny, kde se hospodaří tak jako všude. Moc zbytečných peněz nebylo. A najednou - tisícovka nebyla problém. V první fázi jsem najednou nevěděla, co s tím. Když se na to zpětně dívám, tak se nestačím divit, za jaké blbosti jsem ty peníze utrácela."

Kronikářka souboru

Holki spolu kupodivu vydržely dlouho. Držely pohromadě tak pevně, že jen málokdy vyplulo na povrch něco zajímavého pro bulvár. Podle Kláry ani nebylo co. Trochu obyčejného dívčího škorpení, že ta přišla pozdě, tahle řekla něco, co neměla, nebo ta se nějak divně tváří. Klára tak trochu působila jako kronikářka souboru a napsala o Holkách celou knížku.

Rozpad byl plánován dlouho dopředu a probíhal podle přirozeného scénáře: "První dva roky jsem si to docela užívala, ale pak jsem se najednou usadila a věci, které jsme občas s Holkami dělaly, mi najednou připadaly prázdné. A taky se začaly tříbit naše hudební názory. Radana měla najednou ráda tvrdší muziku, já zase romantičtější a melodičtější pop, Nikola snila také o jiné hudbě, než jakou jsme dělaly. Nebyl to problém, protože opravdu zpívat umíme a to, co chtěl náš producent Peter Fider, to jsme bez obtíží zvládaly." V duchu začaly každá toužit po své vlastní cestě. První odešla Nikola. Trojice spolu působila ještě rok a doplnila sérii velkých hitů souboru na rovnou dvacítku. Po skončení existence Holek se Klára vydala svou vlastní hudební cestou.

Začala spolupracovat s Michalem Davidem. Uzavřel se zase jeden kruh - jako sedmiletá měla nad postelí svůj první idol, Davidova kolegu z Kroků Pavla Horňáka. "Najednou to byl trochu jiný způsob práce. Peter Fider chtěl, aby většinou byly věci přesně podle jeho představ. S Michalem je to svobodnější přístup. Snaží se vydolovat z člověka to, co je v něm. Dává větší volnost zpěvákovu výrazu." A co vzpomínky? Zůstanou, jak zpívá největší hit Holek? "Určitě. S ostatními holkami se sice moc nevídám, ale jsme aspoň v kontaktu."

Klára Kolomazníková
Narozena: 12. října 1979 v Praze
Absolventka zpěvu na státní konzervatoři. V dubnu 1999 se stala členkou kapely Holki. V letech 1999-2003 byly Holki bez pomoci velkých médií idolem českého teenagerského publika. Natočila s nimi pět alb a na začátku roku 2004 se stejně jako ostatní členky vydala na sólovou dráhu. Zdá se, že na ní bude rovněž úspěšná. Její první samostatná píseň Stále sama je už dva měsíce v rozhlasových hitparádách. První sólové album Sama, vzniklé pod dohledem Michala Davida, jí vyjde už v září. Autorka knihy o životě se skupinou Holki.

NEČEKANÝ ÚSPĚCH. "Když šla deska do prodeje, za dva dny se prodalo tři a půl tisíce kusů. Nikdo tomu nechtěl věřit. Ve firmě nám říkali, že to neprodá leckterý zavedený zpěvák za celý rok. A to byl teprve začátek," říká o Holkách Klára Kolomazníková.

Radana Labajová (nahoře) a Katka Brzobohatá z bývalé kapely Holki.

Bývalá kapela Holki - zleva Nikola Šobichová, Katka Brzobohatá, Klára Kolomazníková a Radana Labajová.

Bývalá kapela Holki - zleva Klára Kolomazníková, Radana Labajová, Katka Brzobohatá a Nikola Šobichová.

Klára Kolomazníková