Kristýna Hoidarová Kolocová a Martin Hoidar

Kristýna Hoidarová Kolocová a Martin Hoidar | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Svatbu ve stejném termínu jsme s Maki neplánovaly, říká Kiki

  • 13
Plážová volejbalistka Kristýna Kolocová (28), které přezdívali Kiki, je už několik týdnů vdanou paní. Manažera Martina Hoidara (34) si vzala jen týden po svatbě své bývalé parťačky Markéty Slukové alias Maki. V Magazínu DNES ale prozradila, že to byla náhoda.

„To, že jsme si naplánovaly svatby pár dní od sebe, mi přišlo úsměvné. Nemluvily jsme spolu a nevěděly o tom. S Markétou jsme měly spoustu věcí podobně. Každá jsme měla doma dvacet triček a na trénink jsme přišly ve stejném. Tohle mi přišlo jako potvrzení, že to takhle prostě fungovalo,“ řekla Kristýna v rozhovoru pro čtvrteční Magazín DNES.

S Markétou tvořila dvojici do loňského července. Každá z nich má nyní jinou parťačku. Rozchod Kiki a Maki nebyl úplně přátelský, přestože se znaly od školy. S Kristýnou ho prožíval i její tehdejší přítel a nynější manžel Martin.

„Prožíval jsem to velmi intenzivně, protože jsem byl do většiny věcí zasvěcen od začátku. Všechno jsme probírali společně. Kristýna chtěla, abych byl u toho. Je lepší, když na takové situace není člověk sám. Myslím, že je to za námi, i když nějaká pachuť z toho, jak to probíhalo, tam vždycky zůstane,“ míní Hoidar.

Před svatbou se znali řadu let, ale byli jen kamarádi. Dohromady se dali před necelými čtyřmi lety a svatbu měli poslední záříjový víkend. Právě na veselce byl ženich za hrdinu (více zde).

„Jeden z hostů na svatbě měl infarkt, a tak jsem s mými nejlepšími kamarády poskytl první pomoc, než přijela záchranka. Čtu v tramvajích cedulky, co dělat v takových situacích, a vzpomněl jsme i na kurzy první pomoci, které jsem absolvoval,“ dodal Hoidar, který dlouho vybíral způsob, jak svou lásku požádat o ruku.

„Zásnubní prsten jsem měl rok a čekal na ideální příležitost a situaci. Po roce jsem zjistil, že ideální situace neexistuje nebo ji vždycky něco překazilo. Jednou přijela smutná z turnaje, tak jsem to zase nechtěl přebíjet, někdy zase odmítla dojít až nahoru na vyhlídku, protože ji už bolely nohy. Tak jsem ji o ruku požádal, když seděla v pyžamu na posteli.“