Aperitiv ve Španělském sále
Aperitiv předchází slavnostní večeři. Podává se v jiném sále, číšníci nabízejí stojícím hostům číše naplněné alkoholickými a nealkoholickými nápoji. Hosté korzují, zdraví se a seznamují.
Státní večeře, jak je v protokolární hantýrce pojmenovávána "slavnostní večeře" při státní návštěvě, má svá nezvratná pravidla. Hostiteli - a tím je vždycky hlava státu - ovšem zůstal prostor pro osobní a osobitý názor. Hostovi - a tím je také vždycky hlava státu - pak malá naděje, že se nebude nudit, že možná zažije něco mimořádného.
Obojí se splnilo v Rudolfově galerii na Pražském hradě, kde se konala slavnostní večeře na počest mexického prezidenta Vicente Foxe Quesady. Zajímavého politika, muže toreadorské postavy a svůdného pohledu. Český prezidentský pár mu připravil večeři mimořádnou alespoň ze dvou důvodů: večeře to byla jedna z větších (pro 164 hostů) a aranžmá se ujal osobně designér Bořek Šípek.
Než zacinkaly příbory a poháry z broušeného skla, bylo rušno. V zákulisí prezidentském i v zákulisí kuchyňském.
Třicet pět minut před začátkem večeře zastavil v tunelu středního traktu vůz s mexickým prezidentským párem. Pod schodištěm ho uvítal Miroslav Sklenář, ředitel Protokolu prezidenta. Unikátním výtahem jej vyvezl do Zeleného Plečnikova salonu ve druhém patře Hradu. Tam se setkaly oba prezidentské páry a přešly do pracovny Václava Havla.
Přesně ve dvacet hodin si přiťukly aperitivem a pohovořily. Přesně ve dvacet patnáct přešly pozvolna do Španělského sálu, který hučel "zbytkem světa". Prezidentské páry se promísily s hosty.
Přesně ve 20.25 hodin přecházejí ze Španělského sálu do Rudolfovy galerie.
Přesně ve 20.30 usedají ke kulatému stolu pro 24 osob. Všichni se usmívají, voní, pánové ve smokingu, dámy v dlouhých šatech.
Přípitek u kulatého stolu
Z číší naplněných Chateau Radyně pomalu prchají bublinky. Musí vydržet, než prezidenti pronesou přípitky. Dobrou půlhodinu.
První pronáší přípitek Václav Havel, poté si hosté připijí, zatleskají a následuje mexická hymna. Druhý pronáší přípitek Vicente Fox Quasady, poté si hosté připijí, zatleskají a následuje česká hymna.
V kuchyni to zatím šumí nervozitou. Tým 86 kuchařů, salátek, cukrářek, číšníků, pomocného personálu a studentů hotelové školy čeká vrcholné představení. S nácvikem začali už včera ráno, kdy z pražské restaurace U císařů - ta je garantem této večeře - přivezli do hradní kuchyně: 120 vajec, 65 kilogramů masa, 12,5 kg lesního ovoce, 30 litrů oleje, 70 lahví bílého a 80 lahví červeného vína...
Akci řídí ředitel restaurace Jiří Pávek, zkušený kuchař číšník. O státní večeři na počest mexického prezidenta ví už od června. Tehdy na kraji léta nechal připravit sadu několika jídel. Dagmar Havlová zavedla totiž tzv. ochutnávky, na nichž několik lidí z Hradu, případně dalších hostů, vybírá menu pro státní večeře.
Jiří Pávek měl čas se připravit. Včas také obvolal zkušené číšníky, aby si rezervovali čas - ti budou obsluhovat u hlavního stolu. Včas zavolal do hotelové školy, aby se vybrali studenti - ti obsluhují u stolů vedlejších... Také pomocný personál a také kuchaři, kterým nebude velet nikdo menší než mistr kuchař České republiky Ladislav Nodl.
Od rána se leštily všechny talíře a příbory se zlatým státním znakem. Žehlily a aranžovaly sněhobílé ubrusy.
S úderem dvacáté hodiny (mexický prezident vyjíždí výtahem) velí Pávek Rudolfově galerii: "Kluci, jedeme šampaňské. Teď!"
Dneska bude zvěřina
V zasedacím pořádku se ctí několik pravidel. U stolu by se měl střídat muž a žena, cizinec a domácí, vedle sebe či naproti sobě by měly sedět osoby, které si mají co říct. Na rohu či na konci řady nesmí sedět žena a cizinec.
Nikdo nepochybuje, že státní večeře je podnik skutečně vrcholné gastronomie. Tvrdí to i Jiří Šubr, majitel restaurace U císařů. Ač se všechno točí kolem jídla, nejde samo sebou pouze o jídlo. I obsluha musí být natolik dokonalá, že si jí nikdo nevšimne. Restaurace by měla být dostatečně silná, protože hostinu musí nejprve sama financovat - za jednu večeři účtuje 1800 korun, vyúčtování přichází pochopitelně později. Zaplatí také za každý rozbitý talíř - a jeden stojí pět set korun - či moserovskou sklenici. Zaplatí také personálu.
Jediné, co není v péči restauratérů, je výzdoba. Tu dal prezident na starost Bořku Šípkovi. Tentokrát poprvé zvolili novou sestavu stolů. Původní centrální stůl obklopený množstvím kulatých stolků nahradil hlavní stůl pro 24 osob a čtyři dlouhé řady stolů pro stranách. Šípek věděl, že přijíždí prezident Mexičanů, lidí milujících pestré barvy. Hlavní osvětlení nechal ztlumit do žluta a zdi nasvítit modře. Stoly pokrylo suché listí, dekorace z podzimního ovoce, intimitu zdůraznily mohutné bílé svíce a vázy naplněné nikoliv vodou, ale přímo květy. A pozor: celým sálem se linul ptačí zpěv. Trochu kýč - chtělo by se říct. Ale hosté pohvizdovali uznáním.
Bořek Šípek pobíhal do poslední chvíle po sále, v rozevlátém dlouhém saku a bílé košili bez kravaty. Umělci, k nimž bezpochyby patří, jsou skupina lidí, kteří mají problém dodržovat předepsaný protokol. Přestože i on sám za chvíli usedl ke stolu, smoking se mu odpustil. Zato Jiřina Bohdalová, Dáda Patrasová a Felix Slováček tento večer bontonu dostály. Stejně jako většina ministrů, velvyslanců, obchodníků, překladatelů mexické literatury, univerzitních hodnostářů, novinářů...
Vstup bez smokingu by Šípkovi velmi pravděpodobně neprošel na státní večeři ve Španělsku. Pořádá ji král a je opravdu vrcholnou společenskou událostí, na niž se sjíždí šlechta a významné osobnosti z celé země. Dámy v nejslavnostnějších róbách, pánové v uniformách se všemi vyznamenáními či ve fracích s šerpami vítají fanfáry... Účastnit se takové večeře je velkou ctí, kterou rozdává král. Ale konečně i ve Spojených státech bývalo zvykem, že americké deníky uveřejňovaly seznamy stolovníků na státních večeřích. Ocitnout se v takovém seznamu mělo svoji výmluvnost.
Podává se dezert
Za dvě hodiny bývá po všem. Večeři ukončí prezident jednoduchým náznakem - vstane od stolu. Stane se tak potom, kdy se dopije káva. Dříve stůl nikdo nemá opouštět.
Všichni to vědí - slavnostní večeře je vysoce formální záležitost. Všechno je předepsané. Ví to i Václav Havel a od počátku svého působení na Hradě se sice těmto protokolárním záležitostem nevyhýbá, ale snaží se je opepřovat něčím normálním a běžným. A tak většina slavnostních večeří skončí decentně pod křišťálovými lustry Pražského hradu, ale pak se pokračuje neformálně, mimo plán a protokol v některé pražské hospůdce. Bývá to do poslední chvíle utajené a málokdy se o tom píše...
Nikdo z oficiálních hostů slavnostní večeře také neví, že velmi neformálně se odvíjí v nižším patře Hradu ještě jedna večeře. Na vepřovém kotletu si tu bez ptačího zpěvu a plamínků svíček pochutnávalo několik desítek lidí, kteří celou státní návštěvu zajišťují jaksi zezadu - řidiči, policajti, osobní lékaři, fotografové... Nečtou se tu přípitky a bývá tady legrace.
V posledních letech sílí tendence státní návštěvy, a tedy i večeře zjednodušovat, být věcní, rychlí, efektivní. Vyjde to možná levněji.
 Prostřený stůl |
 Zasedací pořádek se mění do poslední chvíle a jeho sestavení je výhradním právem ředitele Protokolu Kanceláře prezidenta republiky Miroslav Sklenáře. Nikdo mu toto právo nezávidí... je to skutečně krkolomná záležitost. Největší ctí bývá sedět u hlavního stolu, kde večeří hlavy státu. Jak přibývá vzdálenosti od hlavního stolu, tak ubývá důležitosti "židle". Nejbedlivěji to sledují ti, kteří se diplomatickým jednáním živí - velvyslanci. Při zasedacím pořádku je třeba dbát i toho, kdy byli jmenováni. Starší sloužící mají nárok na úctyhodnější usazení. A může jít i o minuty - někteří velvyslanci bývají jmenováni v jeden den, rozdíl hrají skutečně jen minuty. |
 Místo u hlavního stolu se dostává těm nejdůležitějším hostům a hostitelům. |
 Stráž čeká na návštěvu |
 Stačí zvednout taktovku a orchestr složený z číšníků začne roznášet předkrmy, nalévat vodu a naposledy šampaňské. Teprve pak mohou vstoupit hosté. |
 Vše funguje jako hodinový strojek. S minutovým zpožděním přicházejí ze Španělského sálu do Rudolfovy galerie hlavní hosté a hostitelé. Státní večeře začíná. |
 Z kuchyně se roznáší posledních pár talířů se zvěřinovou pěnou s jablky a ořechy. Připravovat ji začali pod dohledem mistra kuchaře Ladislava Nodla den předem. |
 "Je to krásné," řekla Dagmar Havlová Bořku Šípkovi, když si s dcerou a manželem přišla těsně před příjezdem hosta prohlédnout orginální aranžmá večeře. |
 Každý talíř vyrobený speciálně pro českého prezidenta má ručně malovaný státní znak a tké svoji cenu - nádobí se pokaždé spočítá. |
 Žehlí se bílé ubrusy na pět stolů, k nimž večer usedne 164 hostů. |
 Přicházejí květinářky Kanceláře prezidenta, aby vyzdobily sál a stoly podzimním duchem. |
