Opravdu si ubližujeme málem každým druhým soustem? "Smažený kuřecí řízek má na mě vysloveně terapeutický vliv," říká s úsměvem MUDr. Stanislava Bannasová-Svojsíková z ústavu Paracelsium. Zabývá se léčením poruch imunity a s pacienty každý den probírá jejich dietní chyby. Josef Vladař, majitel a ředitel vyhlášené pražské malostranské restaurace U Vladaře, již čtyřicet let sleduje a sám zkouší, co jeho hostům nejvíc chutná. Denně jim chystá porce masa, sám ovšem tvrdí: "Abych si pochutnal, maso nepotřebuji." Každý z nich sám samozřejmě vidí problémy kolem jídla ze svého úhlu.
* Jak důležitá je pro člověka radost z dobrého jídla?
S. B. To je nesmírně důležité. Člověk z toho má radost, je dobře naladěný, a to má vliv na celý jeho imunitní systém. Souvislost mezi duševní pohodou a lidskou imunitou je mnohem užší, než si většina lidí uvědomuje. Pokud si dopřává úměrně svému životnímu stylu a tělesné zátěži, je vše v pořádku.
J. V. Když se dobře najíte, ještě k tomu třeba s vidinou příjemného pokračování večera, co víc si přát? Ale jakmile doktor řekne "Tak a dost!", nedá se nic dělat. Nedávno mi lékař naordinoval dietu - mám během několika měsíců zhubnout o třicet kilo. Obezita je nemoc jako každá jiná a bohužel se spojuje se spoustou dalších rizik a problémů a zdraví je mi přednější. Takže je konec s nočním hodováním po návratu domů, konec nepravidelného jídla a bohužel také alkoholu. Jenže to už je cena za to, co člověk na sobě za celá léta napáchal.
* I když má ze všeho nejradši utopence, chleba mazaný sádlem a uzené koleno?
S. B. Kdo je mladý, zdravý a jeho organismus funguje, jak má, může jíst z běžné nabídky v obchodech i restauracích téměř cokoli, samozřejmě v rozumném množství. Ale neměl by se stát otrokem svých chuťovým buněk a při jídle také myslet. Pak by se člověk s takovou radostí nepřejídal, nelitoval by zbytku na talíři, který mu ve skutečnosti prospěje.
J. V. Češi mají často pocit, že si za své peníze mají v restauraci užít, a tak vyžadují porce, které přímo přepadávají přes okraj talíře. Z Ameriky k nám přišla móda ohromných porcí masa, jaké tam servírují ve steakhousech - čtyřsetgramové nebo půlkilové T-bone steaky a podobně. Ty jsou ale stejně nezdravé jako všechny restaurace typu fast food. Podle mého názoru zůstává optimální váha masa na porci 150 gramů, ne víc. Pak už se člověk přejídá. Ale zdá se mi, že v poslední době už lidé víc mysli na to, co jedí.
* Co je tedy typické pro moderní českou stravu?
J. V: Nesmírně se zvětšila nabídka. Za odpovídající cenu už trh nabízí prakticky totéž jako v celém světě, od mořského ovoce po čerstvé fíky, ale jde o to, umět s tím vším zacházet. A troufám si říct, že to se dnes děje spíš v restauracích než v domácnostech. Rozhodující je u potravin totiž jejich čerstvost.
S. B. Typické je i to, jak reklamy přispívají k naší víře ve všeobecné "pravdy", zatímco naše individuální zdravotní potíže respektujeme jen tehdy, když se tělo samo přihlásí. Takovým příkladem je akutní virové onemocnění, kdy si organismus sám řekne, že potřebuje odpočinek: ztratíme chuť k jídlu. Tělo si poradí i se zkaženým žaludkem. Opravdové nebezpečí číhá jinde: u chronických onemocnění, kde tento mechanis mus nefunguje a člověk se musí uhlídat sám. Chyba je, že o svých problémech často ani neví nebo jim přiřazuje jinou příčinu.
* Kolika lidí se to u nás týká?
S. B. Jistý český lékař říká, že zdravý člověk není nic jiného než špatně vyšetřený pacient. Sklony k nějaké poruše fungování imunity, a tedy onemocnění, máme všichni.
* Čím si kazíme zdraví nejčastěji?
S. B. Bezesporu alkoholem, a potom nadužíváním uzenin. Čechům se pořád nechce přistoupit na fakt, že uzenina má být pochutinou, nikdy jediný hlavní chod. Je dobře, že pomalu mizí tradiční česká mastná kuchyně. Lidé se snaží žít zdravě, ale málokdo ví, že makrobiotika se zdaleka nehodí pro každého a vegetariánství může dětem přímo škodit. Zato dělená strava příliš oblíbená není, a to je škoda. Má opravdu dobrý princip.
J. V. Lidi si nejvíc ubližují při domácím vaření, kde je nikdo nenutí dodržovat zákonem dané hygienické předpisy. Šetří tam, kde nemají. Olej ve fritovacím hrnci by se měl použít tak třikrát na hranolky, na maso nebo ryby jen jednou. Ostatně není tak drahý, aby stálo za to pokoušet zdraví. Také nechávat starý olej celé týdny při pokojové teplotě v hrnci, než se zase jednou dostanete ke fritování, je vyslovená hrůza. Mnoho lidí u nás netuší, že koření má předepsanou dobu použitelnosti, většinou jen několik měsíců, určitě ne roky. Takové staré karí dokáže se žaludkem věci.
* Záleží tedy především na nákupu kvalitních a čerstvých potravin?
J. V. Nejenom. I když si člověk přinese zdravé suroviny, může si ublížit, když je špatně skladuje nebo nezná základní principy vaření. Kromě toho musí znát a respektovat svůj zdravotní stav a možnosti, od toho pak odvíjet svou mlsnost. Nemám rád slovo dieta, to patří do úst lékařům, ale umět správně dělat lehká zdravotní jídla by měl umět každý, nejen profesionální kuchař.
* Míváte nepřekonatelnou chuť na něco, co vašemu tělu rozhodně neprospěje?
S. B. Když na to přijde, vylovím z mrazáku postupně i pět nanuků. Takový občasný hříšek je skvělá věc a mám pro něj absolutní pochopení i u pacientů, pokud je to neohrozí přímo na životě. Ale je nutné si to užít se vším všudy, včetně těšení a pak y špatného svědomí, které zaručí, že takový úlet zůstane sváteční záležitostí a ne každodenní všedností.
* Doporučíte člověku, který se dnes bojí jíst hovězí maso, spíš vepřové, nebo kuřecí?
S. B. Myslíte maso kuřat krmených hormony, nebo vepřové, které se špatně štěpí, jak tučné tak libové, a zatěžuje tak nadměrně trávení? Vždy volíte mezi různými zly a zcela bezpečné jídlo pro každého snad ani neexistuje.
J. V. Nevšiml jsem si, že by poklesl zájem o hovězí. Spíš pozoruji dlouhodobější trend menšího zájmu o maso vůbec. Stále žádanější jsou vegetariánská jídla. To je v pořádku. Aby si člověk pochutnal, nemusí mít maso.
* Jak důležitá je pro člověka radost z dobrého jídla?
S. B. To je nesmírně důležité. Člověk z toho má radost, je dobře naladěný, a to má vliv na celý jeho imunitní systém. Souvislost mezi duševní pohodou a lidskou imunitou je mnohem užší, než si většina lidí uvědomuje. Pokud si dopřává úměrně svému životnímu stylu a tělesné zátěži, je vše v pořádku.
J. V. Když se dobře najíte, ještě k tomu třeba s vidinou příjemného pokračování večera, co víc si přát? Ale jakmile doktor řekne "Tak a dost!", nedá se nic dělat. Nedávno mi lékař naordinoval dietu - mám během několika měsíců zhubnout o třicet kilo. Obezita je nemoc jako každá jiná a bohužel se spojuje se spoustou dalších rizik a problémů a zdraví je mi přednější. Takže je konec s nočním hodováním po návratu domů, konec nepravidelného jídla a bohužel také alkoholu. Jenže to už je cena za to, co člověk na sobě za celá léta napáchal.
* I když má ze všeho nejradši utopence, chleba mazaný sádlem a uzené koleno?
S. B. Kdo je mladý, zdravý a jeho organismus funguje, jak má, může jíst z běžné nabídky v obchodech i restauracích téměř cokoli, samozřejmě v rozumném množství. Ale neměl by se stát otrokem svých chuťovým buněk a při jídle také myslet. Pak by se člověk s takovou radostí nepřejídal, nelitoval by zbytku na talíři, který mu ve skutečnosti prospěje.
J. V. Češi mají často pocit, že si za své peníze mají v restauraci užít, a tak vyžadují porce, které přímo přepadávají přes okraj talíře. Z Ameriky k nám přišla móda ohromných porcí masa, jaké tam servírují ve steakhousech - čtyřsetgramové nebo půlkilové T-bone steaky a podobně. Ty jsou ale stejně nezdravé jako všechny restaurace typu fast food. Podle mého názoru zůstává optimální váha masa na porci 150 gramů, ne víc. Pak už se člověk přejídá. Ale zdá se mi, že v poslední době už lidé víc mysli na to, co jedí.
* Co je tedy typické pro moderní českou stravu?
J. V: Nesmírně se zvětšila nabídka. Za odpovídající cenu už trh nabízí prakticky totéž jako v celém světě, od mořského ovoce po čerstvé fíky, ale jde o to, umět s tím vším zacházet. A troufám si říct, že to se dnes děje spíš v restauracích než v domácnostech. Rozhodující je u potravin totiž jejich čerstvost.
S. B. Typické je i to, jak reklamy přispívají k naší víře ve všeobecné "pravdy", zatímco naše individuální zdravotní potíže respektujeme jen tehdy, když se tělo samo přihlásí. Takovým příkladem je akutní virové onemocnění, kdy si organismus sám řekne, že potřebuje odpočinek: ztratíme chuť k jídlu. Tělo si poradí i se zkaženým žaludkem. Opravdové nebezpečí číhá jinde: u chronických onemocnění, kde tento mechanis mus nefunguje a člověk se musí uhlídat sám. Chyba je, že o svých problémech často ani neví nebo jim přiřazuje jinou příčinu.
* Kolika lidí se to u nás týká?
S. B. Jistý český lékař říká, že zdravý člověk není nic jiného než špatně vyšetřený pacient. Sklony k nějaké poruše fungování imunity, a tedy onemocnění, máme všichni.
* Čím si kazíme zdraví nejčastěji?
S. B. Bezesporu alkoholem, a potom nadužíváním uzenin. Čechům se pořád nechce přistoupit na fakt, že uzenina má být pochutinou, nikdy jediný hlavní chod. Je dobře, že pomalu mizí tradiční česká mastná kuchyně. Lidé se snaží žít zdravě, ale málokdo ví, že makrobiotika se zdaleka nehodí pro každého a vegetariánství může dětem přímo škodit. Zato dělená strava příliš oblíbená není, a to je škoda. Má opravdu dobrý princip.
J. V. Lidi si nejvíc ubližují při domácím vaření, kde je nikdo nenutí dodržovat zákonem dané hygienické předpisy. Šetří tam, kde nemají. Olej ve fritovacím hrnci by se měl použít tak třikrát na hranolky, na maso nebo ryby jen jednou. Ostatně není tak drahý, aby stálo za to pokoušet zdraví. Také nechávat starý olej celé týdny při pokojové teplotě v hrnci, než se zase jednou dostanete ke fritování, je vyslovená hrůza. Mnoho lidí u nás netuší, že koření má předepsanou dobu použitelnosti, většinou jen několik měsíců, určitě ne roky. Takové staré karí dokáže se žaludkem věci.
* Záleží tedy především na nákupu kvalitních a čerstvých potravin?
J. V. Nejenom. I když si člověk přinese zdravé suroviny, může si ublížit, když je špatně skladuje nebo nezná základní principy vaření. Kromě toho musí znát a respektovat svůj zdravotní stav a možnosti, od toho pak odvíjet svou mlsnost. Nemám rád slovo dieta, to patří do úst lékařům, ale umět správně dělat lehká zdravotní jídla by měl umět každý, nejen profesionální kuchař.
* Míváte nepřekonatelnou chuť na něco, co vašemu tělu rozhodně neprospěje?
S. B. Když na to přijde, vylovím z mrazáku postupně i pět nanuků. Takový občasný hříšek je skvělá věc a mám pro něj absolutní pochopení i u pacientů, pokud je to neohrozí přímo na životě. Ale je nutné si to užít se vším všudy, včetně těšení a pak y špatného svědomí, které zaručí, že takový úlet zůstane sváteční záležitostí a ne každodenní všedností.
* Doporučíte člověku, který se dnes bojí jíst hovězí maso, spíš vepřové, nebo kuřecí?
S. B. Myslíte maso kuřat krmených hormony, nebo vepřové, které se špatně štěpí, jak tučné tak libové, a zatěžuje tak nadměrně trávení? Vždy volíte mezi různými zly a zcela bezpečné jídlo pro každého snad ani neexistuje.
J. V. Nevšiml jsem si, že by poklesl zájem o hovězí. Spíš pozoruji dlouhodobější trend menšího zájmu o maso vůbec. Stále žádanější jsou vegetariánská jídla. To je v pořádku. Aby si člověk pochutnal, nemusí mít maso.
