Ne, s kdysi tolik populární a ztřeštěnou uvaděčkou televizní hitparády Eso se asi nesejdu a nikdy neuslyším její pozdrav "čágo bélo, šílenče", který dávno zlidověl.
Trvá to už tři týdny: Tereza se vždy na schůzku těší, ale před stanoveným termínem kdesi mizí s vypnutým mobilem. Nakonec mi bzučí v kapse definitivní zpráva psaná v rozrušení: "JE MI TO FAKT LITO, ALE VZHLEDEM K TOMU, JAKOU PODOBU VYDIRANI MA ZA POSLEDNÍ 2 ROKY TISKU K SAMUELOVI, RUSIM VSE."
Chápu jediné, Samuel je skoro dvouletý syn. Když volám pro další vysvětlení, Terezin telefon je mimo provoz. Před jejím pěkným činžákem v pražském Karlíně všechno hnije po povodních, ale Tereza nikde. Až v noci se v okně rozsvítí lampa.
Po dvou minutách zvonění otevírá její hubený a trošku zmatený přítel Fany, ten ji před třemi lety k heroinu přivedl. "Je nemocná, s nikým nechce mluvit," říká tiše docela sympatický, čtyřiadvacetiletý kluk. Odněkud z ložnice se ozývá souhlasné přitakání.
Dobrá, přes stěnu se s Terezou domlouváme na zítra, tedy na neurčito. Na nikdy. Pak dostávám nápad: "Fany, dej jí ode mě cédéčko," sahám do batohu a odcházím.
Dne 23. 10. se měla Pergnerová dostavit k soudu |
Přichází ve formě: tvář má pod make-upem ztrhanou, ale sportovní svetr jí sluší a evidentně byla nedávno u kadeřníka. Hlas má pořád zvonivý. Namísto "čága béla" vcelku klidně říká: "Jsem připravená na vězení. Necítím vinu, ale hrozí mi dvanáct let za výrobu a prodej drog, taky za týrání syna, kterému jsem prý píchla stříkačku do hlavy..."
Začíná se svým neskutečným příběhem, a to vyprávění má hlavu a patu. "Trochu intelektu jsem si ještě neprohnala žilou, a ten si snažím udržet," komentuje to bez úsměvu.
Vstup první: Za Masaryka se šňupal kokain
Sláva, která přišla dřív, než stačili dospět - to je hlavní důvod, proč tolik umělců trpí a umírá v souvislosti s drogami. Tereza Pergnerová je jen jedním příkladem z mnoha. Podobně na tom byly už i slavné tváře první republiky. Tak například proslulý herec komediálních rolí Hugo Haas byl "kokainista", jak se tehdy říkalo: šňupal kokain.
V Praze dvacátých let to byla veliká móda, a kdo chtěl, nemusel se nijak moc skrývat. Zákony byly docela benevolentní, policejně evidovaných překupníků na šest set, a tak šlo o drogu mnohem rozšířenější než dnes. Bral ji kdekdo: prostitutky a barové tanečnice, umělci v kavárnách i synáčkové z nejvyšších vrstev.
"Hugo se svou narkomanií netajil. Kokain mu prodával vrátný v Hunkově restauraci, kam chodili tancovat homosexuálové. Byla to ale mnohdy nečistá droga, někdy byla přimíchaná i omítka ze stěny. Hugo pak otekl po celém těle. Jeho obličej potom ani nebyl k poznání," vzpomíná na kolegu a později i milence herečka Adina Mandlová ve svých pamětech.
Kokain byl za první republiky mnohem levnější než dnes a jednou si ho vyzkoušela i Mandlová. Bílý prášek si tehdy rozdělila na stolku malého bytu v Praze na Letné společně s dalšími dvěma herečkami Ljubou Hermanovou a Lídou Baarovou.
Zatímco kamarádky se cítily povzneseně, ona s kapesníkem na puse rychle utíkala do koupelny. Mimo herecké kruhy dominoval alkohol, i když například milenka Franze Kafky, novinářka Milena Jesenská, byla závislá na morfiu a musela kvůli němu jít i do léčebny. V jejím případě rozhodně nešlo o módu - jednoduše si zlomila nohu a lékaři jí dávali injekce proti bolesti, na které si zvykla. Marně bychom hledali narkomany mezi tehdejšími českými literáty. V bezprostředním kontaktu s opiem či éterem byl během svého pařížského pobytu básník Richard Weiner, ale i když přátelé okolo umírali velmi mladí, on sám se závislým nikdy nestal.
Už se bojím i bráchy
Kdyby Tereza Pergnerová sama skončila svůj život, nebylo by se co divit. V jednu chvíli tiše poznamenává: "Jestli mám lehnout do rakve, tak si víko zavřu sama. Nebude mi ho zavírat nikdo jinej."
Co je jí platné, že je velmi bohatá? Na tři miliony, které dostala za akty pro erotický magazín Leo prý ještě nesáhla, a slušný příjem jí zajišťují například pravidelně vycházející desky se sloganem Čágo bélo.
Trosku z ní udělaly dvě dlouhodobé závislosti, nejdřív na pervitinu v polovině devadesátých a v posledních třech letech na heroinu. Ale prožívá i obyčejná lidská neštěstí - její táta zemřel jen pár dní poté, co v televizi vyslovil své největší přání: "Tereza zase bude čistá." V nemocnici si ještě přečetl velký článek s titulkem Kdo zemře dřív - otec, nebo dcera?, pak ztratil poslední zbytek síly.
Matka zase proležela po krvácení do mozku půl roku v bezvědomí a stále je to nemocná žena. Zatím se stará o Samuela namísto dcery, ale kvůli svému zdravotnímu stavu možná o opatrovnictví přijde. A můžeme pokračovat.
Před dvěma měsíci musela Tereza při povodni opustit byt a je to pár dnů, kdy jí kdosi zdemoloval auto. Kdosi: "Asi to byl brácha..." Takže pětatřicetiletý Boris Pergner neboli další obrovský problém.
Tereza tvrdí, že ho měla ráda, i když to byl od osmnácti kriminálník a otec se ho zřekl. Naposledy seděl za vymlácení baru a postřelení jednoho z hostů. "Chtěla jsem, aby přijel na tátův pohřeb, tak jsem zaplatila třicet tisíc a on dorazil i s eskortou," vzpomíná Tereza, která tehdy udělala to, co pokaždé - po pohřbu mu s mámou srolovala do cigaret bankovky.
Boris si odpykal vězení a každou chvíli si pak chodil pro další peníze - někdy pro šedesát, za dva týdny třeba pro osmdesát tisíc. Nedávno ho Tereza přestala podporovat. "Proto mi brácha ubližuje, ale já sem si řekla, že když se sama snažím abstinovat od heroinu, nebudu u něj podporovat pitomý rohypnoly."
V jejím smutném příběhu vystupují i dealeři, kteří závislou milionářku donedávna vydírali. Za gram heroinu chtěli tři tisíce, tedy trojnásobek obvyklé pouliční ceny, a když se cukala, zhyzdili jí několika ranami obličej - Tereze se kvůli drogám nezvykle rozpadá tkáň a každá rána se hojí těžce. Prostě všechno špatně.
"Často s Fanym utíkáme domů, on rychle odemkne, já klesnu na kolena a brečím: Prosím, řekni mi proč? A on se mi snaží vysvětlit, proč mě kdo podkopnul, omlouvá ty lidi a omlouvá i mě..." Fany ji právě hladí po vlasech, připaluje další cigaretu a nalévá colu. Je to jeho jediná práce, vždyť žije z Tereziných peněz. Drogy prý teď nebere.
Vstup druhý: Pergnerová v tom není sama
S pádem železné opony se drogy vrátily v plné síle a umělce zasáhly víc než ostatní. Známým případem je slovenský zpěvák Richard Müller, který o svých drogových dýcháncích přednedávnem prohlásil: "Díky svému způsobu života jsem se dostal na hranici života a smrti, na hranici zákona a svého sociálního fungování.
Říká se, že pokud nejde o život, nejde o nic. Mně o ten život šlo." Müllerovi šlo i o svobodu, před několika lety mu kvůli přechovávání a propagaci drog hrozilo vězení.
Pergnerová dodnes s láskou vzpomíná na kolegy z branže, kteří jí do léčebny vzkázali: přesně víme, jak na tom teď jsi, prožili jsme si to, a tak se drž. Udělala to třeba zpěvačka Jana Kratochvílova nebo Dan Bárta.
Otevřeně o své závislosti mluví také Martin Kocián, bývalý člen chlapecké skupiny Lunetic. Jednou večer se u něj stavili kamarádi, kteří neměli kde spát. Martin jim nabídl nocleh a oni se mu za to odvděčili - vrátili se za pár dní s pytlíkem pervitinu.
"Pustili jsme si hudbu a oni začali z bílého prášku dělat lajny ve tvaru čísla 68," popisuje Kocián. "Všechno bylo plné nových zážitků, prostě fajn." Svět okolo se začal zrychlovat: "Dostal jsem se do kolečka focení, rozhovorů, autogramiád, koncertů... A když jsem měl volno, čím dál víc jsem šňupal a bral různý drogy."
Kocián se nakonec přihlásil do léčebny a dnes znovu vystupuje, ale riziko recidivy je u něj podle odborníku vysoké. Ostatně jako u všech uživatelů tvrdých drog. Proč jich je tolik právě mezi umělci a známými osobnostmi? "Jeden z nejčastějších důvodů zneužívání drog u obyčejných smrtelníků jsou deprese, neschopnost pro něco se nadchnout a pocit prázdnoty. Tímhle však umělci netrpí, ti mají často pocit, že po jejich obrovském vypětí musí přijít velká úleva," myslí si odborník na drogovou problematiku Ivan Douda.
Tereza Pergnerová je konkrétnější: "Jsme strašně přecitlivělí, sledují nás davy a my přitom často nejsme schopní objevit sami sebe. A když nemůžeme najít směr, kam utéct, míříme ke drogám." Sama prý chtěla změnit svět, a teprve první dávka heroinu ji smířila s tím, že to prostě nedokáže.
Světice objevila stříkačku
"Fany, jak dlouho abstinuju?" volá Tereza na přítele, který si kdesi v bytě čte. "Pět? Šest?" vrací se odpověď. Prý měsíců.
"Musíme jí to věřit," říká později psychiatr Jan Cimický, ke kterému chodí Tereza na kontroly. Každý týden nakoupí Pergnerová za osm stovek heroinovou náhražku subutex - velmi silný lék, po kterém má příjemné stavy. Obyčejný člověk by po něm okamžitě usnul a probral by se s nevolností. "Ale jasně, že mám pořád chuť na heroin, ten se ke mně může vrátit snadno a kdykoli..." Velmi snadno jí začal i poroučet.
Bylo to tak: oblíbená workoholička z Novy si roku 1999 prosadila dovolenou, během níž se začala starat o zničeného narkomana Fanyho. Pomohla mu, připadala si chvíli jako světice, ale pak začala potají sama zkoušet heroin. Brzy se dostala na dávku, která by byla pro většinu ostatních smrtelná - zvládla i osm gramů denně. "Ukázalo mi to šílený věci, teď už chápu, že narkomanky šlapou, a spousta lidí na heroinu krade."
Sama prý pod jeho vlivem začala lhát tátovi. Že bude matkou, zjistila až v pátém měsíci: "Na drogách to dřív nepoznáš. Že nemáš menstruaci, to je normální průběh drogové závislosti." Úplně vysadit heroin nemohla, zemřela by, a tak se příští čtyři měsíce válela zpocená v křečích. Syn přicházel na svět císařským řezem a hrozilo, že narkóza ženu závislou na opiátech zabije.
Tereza naštěstí přežila a syn se narodil zdravý, ale den to byl divoký: "Před dopoledním porodem jsem si naposledy dala heroin ve dvě ráno, druhej gram jsem si pak našla a šňupla v deset večer."
V posledních týdnech Tereza nedělá nic. Do klubů nebo barů dávno nechodí a její jedinou povinností je dopsat s mladým novinářem svou autobiografii. "Dost času mi zabere i chození po úřadech kvůli soudu, taky občas prokazuju na policii abstinenci.
A odmítám práci, kterou dělat nechci." Nedávno dostala nabídku uvádět na kabelové televizi hudební pořad, ale nevzala ji. Uvědomuje si, že žádná Tereza z Esa už neexistuje. "Nemůžu popřít svoje problémy, starosti, stáří, zářezy, vrásky.
Už nechci být překrásná a naivní, to je pryč." A pak shrne, co je pro ni právě teď nejpodstatnější: "Fakt je směrodatný, jestli se mi dávají do kupy žíly a jestli normálně chodím na záchod, tak to je. Jít na opiátech na velkou se podobá porodu, máš studenej pot na čele... Když tohle zvládneš, aspoň se nějak přihlásíš k normálnímu životu."
Světové hvězdy, které doplatily na lásku k drogám |
Tereza Pergnerová čelí u Obvodního soudu pro Prahu 8 obvinění z držení a prodeje pervitinu. Bývalá moderátorka obvinění popírá s tím, že je nevinná. (5. června 2002) |
Tereza Pergnerová čelí u Obvodního soudu pro Prahu 8 obvinění z držení a prodeje pervitinu. Bývalá moderátorka obvinění popírá s tím, že je nevinná. (5. června 2002) |