Kombinace kolegiální a manželské role může samozřejmě vztah usnadňovat a obohacovat, častěji tomu však bývá naopak. Partnerské pole je území, kde se vyplatí našlapovat velmi lehce i tehdy, mají-li oba jasno v tak choulostivé oblasti, jako je role rodinného šéfa. Pokud je více či méně krvavý zápas o vůdcovský princip dobojován a srozumitelně formulován, je většinou vyhráno. Přidá-li se však k rozehrané partii o získání první rodinné mety ještě boj na profesionálním kolbišti, vznikne obyčejně nezáviděníhodná kombinace končící zhusta u rozvodového soudu. Možná záchrana je jediná: jeden z partnerů opustí buď manželství, nebo profesi.
"Tři roky jsem pracovala s manželem v jeho čalounické dílně a šlo to výborně," vypráví Jana Novotná z Jičína. "Potom jsme si začali jít na nervy. Když jsme se po sté pohádali pro nepodstatnou drobnost, konečně nám to došlo. Honem jsem se vrátila ke své profesi účetní, pracuji u jiné firmy a život jde spokojeně dál."
Přistřižená křidélka
Rozvod pražské podnikatelky Ludmily K. vzbudil v západočeské vesničce pozdvižení. Zaujímala zde totiž pevnou pozici dobrodějky dávající lidem práci. Veřejné mínění odsuzovalo přízemního manžela, který v roli spolupracovníka svoji velkorysou partnerku jen brzdil v rozletu. Konec však připomínal strmý pád: nezaplacené účty a pojištění zaměstnanců, zavřené obchody a restaurace, zklamání, vztek. Jen málokdo si však vzpomněl na zdravý rozum zatracovaného muže, který na nerealistické plány své ženy upozorňoval od začátku.
"Stejné riziko hrozí vztahu i tehdy, kráčí-li žena ve své profesi od úspěchu k úspěchu, zatímco manžel stagnuje," soudí brněnský psycholog Tomáš Novák.
Mince o dvou stranách
Jak vyplývá z psychologických výzkumů, na nejvyšším stupni žebříčku rivality stojí architekti, vysokoškolsky vzdělaní stavaři a veterináři. Právě oni jsou nejhlouběji přesvědčeni o tom, že v jejich profesi je mužská role nezastupitelná. Není proto divu, že si ze svých partnerek a zároveň kolegyň rádi dělají pomocné síly.
"Dokud jsem pracovala v ateliéru společně se svým mužem, zbývala na mě jen práce kresličky," stýskala si při své první návštěvě brněnské manželské poradny Zdena P., k jejímuž jménu náleží titul ing. arch.
Existují ale i profese, kde prestižní zápolení neprobíhá téměř vůbec nebo se odehrává v přijatelných mantinelech. Jen málo kolegiální řevnivosti bují například mezi páry psychologů. Jistou roli v tom možná hraje rozsáhlá feminizace oboru podobně jako v případě učitelů. Podle doktora Nováka se příslušníci těchto profesí mohou vzájemně rozčilovat daleko spíše problémy z oboru komunální satiry rodinného života než urputnou soutěží o titul "Amos roku". Na obou koncích prestižního žebříku ovšem záleží především na lidech, na jejich povaze, charakteru a talentu vidět ve svém partnerovi osobnost, která má právo realizovat se stejně úspěšně.
Ošemetná volba
Volí-li člověk svého budoucího životního partnera, málokdy si ho vybere proto, že pracuje jako architekt, čalouník či učitelka, třebaže studenti často sahají po odrůdě zvané "neodolatelný spolužák". Cílem bývá život se zajímavým a lidsky obohacujícím člověkem. Ani stejná profese však není podle psychologů předem předvídatelným handicapem budoucího manželství.
"Je vítané, když budoucí partner a zároveň kolega není podivín s rozbolavělým nitrem," konstatuje doktor Novák. "Taková volba by totiž mohla pokazit i nesporné klady, které může mít manželství dvou kolegů jedné profese. Zasvěcené partnerské hovory na téma slasti a strasti povolání mohou být i významnou prevencí syndromu vyhoření psychických rezerv. Pocit, že ten druhý ví, co naše práce obnáší, a dokáže i poradit, je k nezaplacení. S běžným partnerem se lze po letech nudit, ale se stále novými problémy společného pracovního oboru je to těžko možné."
Přidá-li se k rozehrané partii o získání pozice šéfa rodiny ještě boj na profesionálním kolbišti, vznikne obyčejně nezáviděníhodná kombinace končící zhusta u rozvodového soudu. Možná záchrana je jediná: jeden z partnerů opustí buď manželství, nebo profesi.
 "Společná práce nám přináší spíš výhody," říkají manželé a překladatelé Luba a Rudolf Pellarovi. "Když jeden neví jak dál, druhý přijde s nápadem, jak to či ono přeložit." Občas se při práci i pohádají, odborné neshody však nikdy nepřenášejí do rodinného života, který spokojeně sdílejí již přes 50 let. |
