Kdo vlastně je George W. Bush?

Chodí pomalým, houpavým krokem, jako kdyby právě seskočil s koně. Teprve nedávno se odnaučil sebeironickým šklebům a krčení ramen ve stylu mně je to jedno", jimiž dříve doprovázel své projevy. Ruce mu visí strnule podél těla, jako kdyby měl každou chvíli tasit kolt. Ale nakonec se vždycky někam nenápadně vytratí.
Představte si, že je noc, on sedí sám v Oválné pracovně Bílého domu a my čelíme jaderné hrozbě. Jaké rozhodnutí asi udělá? Tuto sugestivní otázku položil na jaře 2000 před primárními volbami Bushův protikandidát John McCain. Vzkaz byl adresován republikánským voličům a jeho obsah byl všem nadmíru srozumitelný: Když budete volit Bushe, koledujete si o pořádný mezinárodní průšvih. Nejblíže takovému scénáři se za posledních dvanáct let - alespoň pokud je známo - Amerika přiblížila tento týden v úterý.

Nebyla noc, nýbrž brzké dopoledne a Bush na Floridě zrovna přednášel studentům o smyslu vzdělání. Když dostal zprávu o útoku proti nejvyššímu mrakodrapu v New Yorku, jeho tvář se zachmuřila. Vydal krátké prohlášení a na dalších několik hodin zmizel neznámo kam. Jak se ukázalo o několik hodin později, bylo to moudré rozhodnutí. Teroristé totiž plánovali útok i proti Bílému domu. Bush se tajně uchýlil do bezpečí protiatomového krytu v Nebrasce, kde přečkal první chvíle nejistoty. Jak se ukázalo o několik dní později, nebylo to od něj příliš chytré.

Američané, alespoň ti mladší, by mnohem spíše uvítali, kdyby na místo neštěstí dorazil mezi prvními a pomáhal odklízet trosky. Až pomine první vlna zděšení, začne se o něm šuškat, že se zachoval jako zbabělec. Jaké myšlenky se mu honily hlavou bezprostředně po útoku? Snad si říkal: Ti zpropadení čmoudíci. Dlouho už mi pít krev nebudou. Ještě jim ukážu!" Možná zpytoval svědomí: Zdá se, že jsem naše perské protějšky poněkud podcenil. Nyní mám bezpochyby důvod domnívat se, že nám z jejich strany hrozí opravdové nebezpečí."

Ať už se v myšlenkách zatoulal kamkoli, není pochyb o tom, že 43. prezident USA byl velmi nemile překvapen. Od jeho nástupu do čela země uplynulo asi 200 dní a už byl nucen čelit jedné z nejtěžších zkoušek, jakým kdy byla Amerika podrobena.

Proč nemají bibli?
Dá se celkem důvodně předpokládat, že první věc, na kterou George Bush v úterý ráno pomyslel, byla bible. Když řešil svou první vážnou zahraničněpolitickou krizi (zadržení 24 amerických pilotů v Číně po zřícení špionážního letadla na počátku dubna), dochoval se o tom z Oválné pracovny stenografický záznam. Bílý dům jej zveřejnil, aby poukázal na hlubokou prezidentovu účast se zadrženými. Mají členové posádky bibli?" ptal se tehdy. Proč nemají bibli? Můžeme jim sehnat nějakou bibli? Přáli by si poslat bibli? A mají možnost alespoň si zaposilovat?"

Nyní byla situace o mnoho vážnější. Nikdo se nesmál, když George Bush v úterý večer vyzýval národ, aby se pomodlil za spásu dětí, jejichž jistoty byly téhož dne ráno otřeseny v základech. Kráčím údolím zahaleným ve stínu, ale nebojím se ničeho, protože vy tu kráčíte se mnou," zarecitoval ze žalmu č. 23. Zdá se, že americký prezident je velmi zbožný člověk. Za svůj největší vzor s oblibou označuje Ježíše Krista. Autoři jeho životopisů rádi zmiňují příhodu, jak se malý George jednou přel s matkou, zda se nevěřící mohou po smrti dostat do nebe. Barbara Bushová měla za to, že mohou, George byl opačného názoru. Nakonec zavolali svému známému, reverendu Billy Grahamovi, jenž dal za pravdu synovi. Ovšem s varováním, aby se nesnažil hrát si na Boha.

Zbožnost a křesťanská morálka sehrály velkou roli i v Bushově poměrně úspěšném působení guvernéra státu Texas v letech 1994 až 2000. Zavedl přísné protikuřácké zákony a podporoval hnutí mladých dívek, které se rozhodly zůstat pannami až do uzavření sňatku. Bůh mu posloužil také jako pádný argument proti kritikům, kteří mu vyčítali, že v Texasu je vynášen rekordní počet rozsudků smrti bez toho, že by guvernér alespoň jednou využil svého práva udělovat milost. V úterý večer pak Bush prosil Boha, aby ochránil Ameriku před nepřátelskými útoky.

Toxický Texasan
Bylo zcela v souladu s linií Republikánské strany, když George Bush letos v lednu nastoupil do úřadu prezidenta s programem "velmi skromné" zahraniční politiky. Bush však od počátku postupoval způsobem, který britský analytik tajných služeb Daniel Plesch popsal slovy: My nikoho z vás nepotřebujeme, zařídíme se podle svého." Čili unilateralisticky. Nejprve se v lednu odmítl podepsat pod Kjótský protokol s tím, že omezení produkce skleníkových plynů by příliš poškodilo americkou ekonomiku. V britském parlamentu si tím vysloužil přezdívku toxický Texasan", která se velmi rychle ujala mezi ekologickými aktivisty.

Další jednostranné kroky měly brzy následovat. V únoru USA bombardovaly několik cílů v Iráku přes odpor ostatních západních spojenců s výjimkou Británie. Poté Spojené státy vyhostily 50 ruských diplomatů, když byl předtím agent FBI Robert Hanssen odhalen jako dlouholetý ruský špion. Mezitím Bush zablokoval rezoluci OSN, která vyzývala k vyslání mezinárodních pozorovatelů na Blízký východ. Mezi Palestinci vzbudil velké rozhořčení jeho výrok z 28. března: Signál, který k vám teď vysílám, zní: Zastavte násilí. Doufám, že předseda Arafat dobře slyší." Ke značné zlosti Pekingu slíbil v dubnu Bush dodávku nejmodernějších zbraní na Tchaj-wan a zároveň se zavázal bránit tento ostrov, ať to bude obnášet cokoli". Předtím ještě stačil vážně narušit nadějně se rozvíjející rozhovory mezi Severní a Jižní Koreou, když vedení v Pchjongjangu označil za komunistické, tudíž nedůvěryhodné".

Rusko utrpělo šok, když Bush oznámil plán na vybudování systému protiraketové obrany NMD (oživení Reaganova plánu hvězdných válek) i za cenu toho, že odstoupí od dohody o omezení počtu balistických střel (ABM) z roku 1972. Obě země tak stanuly nejblíže studené válce od rozpadu Sovětského svazu. Ani v této otázce nemá Bush podporu evropských spojenců. Jako by toho nebylo na jeden půlrok dost, americký prezident odmítl připojit svůj podpis pod dohodu OSN o nešíření lehkých zbraní. Bush se prostě nikoho neptá na jeho mínění. Dělá si, co chce, a doufá, že veřejnost jeho názory později převezme," napsal letos v červnu časopis American Prospect.

Neviditelný protivník
Když George Bush odlétal v úterý dopoledne z Floridy, mohl si v duchu položit otázku: Nenesu na tom útoku tak trochu odpovědnost?" Pokud si ji nepoložil sám, jistě tak za něho brzy učiní političtí odpůrci. V prvních hodinách po katastrofě se celý národ sjednotil a šokovaní politici zapomněli na všechny rozepře. Všichni jen dokola opakovali, že úder přišel naprosto nečekaně, jako blesk z čistého nebe. Později byly z lajdáctví obviněny zpravodajské služby. Vinit amerického prezidenta v tu chvíli nikoho ani nenapadlo. Pachatelé mohli svůj čin koneckonců dost dobře naplánovat již za vlády jeho předchůdce Billa Clintona. Ale tak nečekaný jejich úder přece jen nebyl.

Odborníci na mezinárodní terorizmus před útokem podobného rozsahu varovali nejméně pět let. Americký prezident má přitom podle všeho jen velmi slabé povědomí o tom, jaký protivník proti němu nyní vlastně stojí. Syn bohatého olejáře z Texasu umí řídit rychlá auta, pilotovat stíhačky (v 60. letech se vyhnul nasazení ve Vietnamu službou u elitní letecké gardy) a dobře rozumí baseballu (než se dal na politickou dráhu, vedl prominentní klub v Houstonu). Má své zkušenosti s nezřízeným pitím (z alkoholizmu se vyléčil až po čtyřicítce) a prý i s tvrdými drogami. Ví, kdy je třeba horlit proti potratům, aby si udržel přízeň ultrakonzervativního křídla strany, a kdy se ovládnout, aby neztratil podporu tábora umírněných. Ví, na jakou strunu je třeba uhodit, když je potřeba dojmout celou Ameriku: Byli povoláni velcí lidé, aby bránili náš velký národ." Ví, že moderní zbraňové systémy typu NMD dokážou odstrašit země, jako je Rusko a Čína.

Jeho současný nepřítel se však raket nebojí. Dlí na místech, která Bush, nechvalně známý svými zeměpisnými (ne)znalostmi, donedávna ani neuměl vyslovit. Nosí turban, věří v Alláha a má dokonalý výcvik (například bin Ládina vyškolila CIA během války v Afghánistánu). Na živobytí si vydělává obchodem s opiem. Ve volném čase shromažďuje biologické a chemické zbraně. Bibli nečte. George Bush senior byl u moci přibližně deset měsíců, když spadla železná opona. Jeho výrok Studená válka skončila a my jsme ji vyhráli!" tehdy obletěl svět. Jeho syn bude možná nucen konstatovat: Začíná dlouhá a vyčerpávající válka. Protivník se nachází neznámo kde. Budeme moci mluvit o štěstí, když se vyhneme vážným ztrátám."


Americký prezident George Bush hovoří k reportérům v Oválné pracovně Bílého domu ve Washingtonu, kde 13. září seznámil novináře s posledním vývojem situace v souvislosti s teroristickými útoky na Spojené státy americké.