První pokroucený list, pár skvrn nebo špatný růst signalizují totéž co zvýšená teplota: něco není v pořádku. Začít s léčbou, až když kolem květináče šustí hromádka uschlých listů, je pozdě.
První myšlenka na živočišné škůdce rostlin by měla v hlavě zahlodat už při nákupu v květinářství nebo ve chvíli, kdy si u známých vybíráte výhonek na zakořenění. Škůdce si totiž pěstitelé často přinášejí domů sami, pečlivě zabalené v celofánu nebo hedvábném papíru. Svilušky nebo molice si však najdou i cestu oknem. Zabydlí se hlavně tam, kde se jim líbí: v suchém, přetopeném prostředí - právě takovém, jaké rostlinám zpravidla vůbec nevyhovuje.
Svilušky
Nejmenšími škůdci pokojových rostlin jsou svilušky. Kdo by si na tyto ani ne půlmilimetrové, červeně zbarvené živočichy vzal lupu, mohl by na jejich těle napočítat osm nožek: neklamnou známku, že jde o příbuzné pavouků. Pokud tedy objevíte mezi listy nebo na jejich spodní straně drobné, jemné pavučinky, jsou svilušky usvědčeny i bez lupy. Drobné svilušky sají z rostlin tělní tekutiny a nevybírají si, kde se zakousnout: mohou se zabydlet právě tak na nadzemních částech, zejména na mladých listech nebo pupenech, jako na kořenech. Na listech se zpočátku objevují skvrny nebo vyblédají od střední žilky - a pokud rostlina sviluškám zachutná, mohou ji postupně zničit celou. K jejich nejoblíbenějším delikatesám patří fíkusy, begonie, pelargonie nebo jonátky - africké fialky. Sviluškám se nejlépe daří v suchém, teplém klimatu - tedy tam, kde hřeje ústřední topení. Pravidelné mlžení a rosení je většinou odradí od toho, aby se vůbec nastěhovaly. Nemáte-li v domácnosti rádi insekticidy, můžete je postříkat některým z přípravků, které obsahují parafínový olej. Ten při doteku zadusí škůdce, ale pro člověka škodlivý není. Ještě jednodušší variantou je mýdlový roztok, který funguje podobným způsobem. V případě, že se roztoči dosud nestačili rozmnožit, může rostlině pomoci i důkladné omytí vodou.
Třásněnky
O mnoho větší než svilušky nejsou ani třásněnky. Tento malý, okřídlený hmyz, který sotvakdy přeroste jeden milimetr, žije na rostlinách po celý rok. Kromě své titěrnosti mate nepřátele a zoufalé pěstitele ještě jedním trikem: často se skrývá v zavinutých vrcholech. Domů si je můžete přinést i s řezanou květinou. S oblibou se stěhují na fíkusy, begonie, ibišky nebo kapradiny. Třásněnky vysávají šťávu ze všech nadzemních částí rostliny. Hlavní stopou, která vede k jejich odhalení, bývají drobné bílé nebo stříbřité skvrny na listech - rostlina vypadá, jako by ji někdo jemně pocukroval. Později se listy pokrucují nebo vypadají, jako by měly jizvy, a usychají. Nejen díky své nenápadnosti patří třásněnky k nejúpornějším škůdcům: vzdorují totiž mnoha chemickým přípravkům. Někdy pomůže, když dáte rostlinu na chladné místo - ale v únoru přemístěním na balkon fíkus nezachráníte. Pak je namístě opakovaný postřik pyretroidy.
Molice
Tyto škůdce poměrně výstižně popisuje už jejich název: více než centimetr dlouhé bílé mušky se podobají molům. Dospělci i larvy žijí většinou na rubu listů - ale stačí rostlinou pootočit, a dospělí jedinci se rozletí po místnosti. Larvy ani dospělci nejsou vůbec vybíraví: sají na listech mnoha druhů, nejraději se pustí do fuchsií, ibišku, velkokvětých pelargonií nebo lilku. Škodí však nejen ústním ústrojím, ale i druhým koncem těla: výkaly a medovice, jež vylučují, se usazují na listech a mohou se stát živnou půdou pro chorobu čerň listovou. Molice jsou vůči řadě používaných přípravků rezistentní. Pokud jim chcete ukázat dveře, můžete rostlinu postříkat mýdlovým roztokem nebo přírodními i syntetickými pyretroidy.
Červci
Do příbuzenstva červců patří puklice, štítenky a vlnatky - savý hmyz, který se kryje buď tmavým voskovým štítem, anebo voskovým povlakem těla. Svědčí jim teplo a sucho - a v bytě se nejčastěji objevují právě během topné sezony. K chuti jim přijde téměř cokoli - od kaktusů přes fíkus nebo kapradinu až po orchideje či citrusy. Protože je chrání voskové brnění, hubí se jen těžko: například pyretroidové přípravky působí jen v části jejich životního cyklu - v pohyblivém stadiu. Pokud máte trpělivost, můžete se jich zbavit s pomocí chomáče vaty namočeného do lihu, který rozpustí vosk. Účinné jsou i spreje s parafínovým olejem.
První myšlenka na živočišné škůdce rostlin by měla v hlavě zahlodat už při nákupu v květinářství nebo ve chvíli, kdy si u známých vybíráte výhonek na zakořenění. Škůdce si totiž pěstitelé často přinášejí domů sami, pečlivě zabalené v celofánu nebo hedvábném papíru. Svilušky nebo molice si však najdou i cestu oknem. Zabydlí se hlavně tam, kde se jim líbí: v suchém, přetopeném prostředí - právě takovém, jaké rostlinám zpravidla vůbec nevyhovuje.
Svilušky
Nejmenšími škůdci pokojových rostlin jsou svilušky. Kdo by si na tyto ani ne půlmilimetrové, červeně zbarvené živočichy vzal lupu, mohl by na jejich těle napočítat osm nožek: neklamnou známku, že jde o příbuzné pavouků. Pokud tedy objevíte mezi listy nebo na jejich spodní straně drobné, jemné pavučinky, jsou svilušky usvědčeny i bez lupy. Drobné svilušky sají z rostlin tělní tekutiny a nevybírají si, kde se zakousnout: mohou se zabydlet právě tak na nadzemních částech, zejména na mladých listech nebo pupenech, jako na kořenech. Na listech se zpočátku objevují skvrny nebo vyblédají od střední žilky - a pokud rostlina sviluškám zachutná, mohou ji postupně zničit celou. K jejich nejoblíbenějším delikatesám patří fíkusy, begonie, pelargonie nebo jonátky - africké fialky. Sviluškám se nejlépe daří v suchém, teplém klimatu - tedy tam, kde hřeje ústřední topení. Pravidelné mlžení a rosení je většinou odradí od toho, aby se vůbec nastěhovaly. Nemáte-li v domácnosti rádi insekticidy, můžete je postříkat některým z přípravků, které obsahují parafínový olej. Ten při doteku zadusí škůdce, ale pro člověka škodlivý není. Ještě jednodušší variantou je mýdlový roztok, který funguje podobným způsobem. V případě, že se roztoči dosud nestačili rozmnožit, může rostlině pomoci i důkladné omytí vodou.
Třásněnky
O mnoho větší než svilušky nejsou ani třásněnky. Tento malý, okřídlený hmyz, který sotvakdy přeroste jeden milimetr, žije na rostlinách po celý rok. Kromě své titěrnosti mate nepřátele a zoufalé pěstitele ještě jedním trikem: často se skrývá v zavinutých vrcholech. Domů si je můžete přinést i s řezanou květinou. S oblibou se stěhují na fíkusy, begonie, ibišky nebo kapradiny. Třásněnky vysávají šťávu ze všech nadzemních částí rostliny. Hlavní stopou, která vede k jejich odhalení, bývají drobné bílé nebo stříbřité skvrny na listech - rostlina vypadá, jako by ji někdo jemně pocukroval. Později se listy pokrucují nebo vypadají, jako by měly jizvy, a usychají. Nejen díky své nenápadnosti patří třásněnky k nejúpornějším škůdcům: vzdorují totiž mnoha chemickým přípravkům. Někdy pomůže, když dáte rostlinu na chladné místo - ale v únoru přemístěním na balkon fíkus nezachráníte. Pak je namístě opakovaný postřik pyretroidy.
Molice
Tyto škůdce poměrně výstižně popisuje už jejich název: více než centimetr dlouhé bílé mušky se podobají molům. Dospělci i larvy žijí většinou na rubu listů - ale stačí rostlinou pootočit, a dospělí jedinci se rozletí po místnosti. Larvy ani dospělci nejsou vůbec vybíraví: sají na listech mnoha druhů, nejraději se pustí do fuchsií, ibišku, velkokvětých pelargonií nebo lilku. Škodí však nejen ústním ústrojím, ale i druhým koncem těla: výkaly a medovice, jež vylučují, se usazují na listech a mohou se stát živnou půdou pro chorobu čerň listovou. Molice jsou vůči řadě používaných přípravků rezistentní. Pokud jim chcete ukázat dveře, můžete rostlinu postříkat mýdlovým roztokem nebo přírodními i syntetickými pyretroidy.
Červci
Do příbuzenstva červců patří puklice, štítenky a vlnatky - savý hmyz, který se kryje buď tmavým voskovým štítem, anebo voskovým povlakem těla. Svědčí jim teplo a sucho - a v bytě se nejčastěji objevují právě během topné sezony. K chuti jim přijde téměř cokoli - od kaktusů přes fíkus nebo kapradinu až po orchideje či citrusy. Protože je chrání voskové brnění, hubí se jen těžko: například pyretroidové přípravky působí jen v části jejich životního cyklu - v pohyblivém stadiu. Pokud máte trpělivost, můžete se jich zbavit s pomocí chomáče vaty namočeného do lihu, který rozpustí vosk. Účinné jsou i spreje s parafínovým olejem.
